Velmi hojný druh slzivky rostoucí pod listnatými, vzácněji jehličnatými stromy. Nápadná jemně oděným třeněm, často kyjovitou bází třeně a mikroskopickými znaky. Pach po ředkvičkách. Nejpodobnějším druhem je slzivka dlouhotřenná (Hebeloma incarnatulum), která však roste na podmáčených stanovištích, obvykle v rašeliníku a má odlišnou šířku výtrusů a dále slzivka Hebeloma leucosarx se štíhlými plodnicemi s vyhrblým a tmavším kloboukem.

Hebeloma velutipes Halámky, pískovna, sub Pinus, Betula, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes NPP Peklo, potoční luh, sub Corylus, Fraxinus, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes PR Údolí Teplé, okraj silnice, kulturní smrčina, sub Picea, v mechu, 17.10.2023 , (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes NPP Hrabanovská černava, křovité vrbičky, sub Salix, Betula, 17.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes NPR Břehyně-Pecopala, habřina, okraj lesní cesty, sub Carpinus, Fagus, Pinus, 2.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes Sokolov, výsypka Antonín, sub Larix, 18.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes NPR Ruda, smíšený les při břehu rybníka, sub Quercus, Salix, Betula, 6.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma velutipes NPP Rečkov, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, Betula, Picea, 27.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Tricholoma flavobrunneum

Hojná čirůvka rostoucí na podzim pod břízami. Od podobných druhů hnědých čirůvek se liší od mládí nažloutlými lupeny a nažloutlou dužinou. Moučná chuť i vůně, často nahořklá. Sběry pod jehličnany se někdy oddělují jako samostatný druh čirůvka lesklá (Tricholoma pseudonicticans) rostoucí pod jehličnany. Ostatní podobné hnědé čirůvky mají dužininu vícméně bílou např. čirůvka pochybná (Tricholoma stans), čirůvka masitá (Tricholoma pessundatum), čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale) či čirůvka topolová (Tricholoma populinum).

Tricholoma fulvum NPP Jestřebské slatiny, okraj slatinné louky, sub Betula, Pinus, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma fulvum Halámky, pískovna, sub Pinus, Betula, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma fulvum NPR Velký a Malý Tisý, smíšený kulturní les, sub Pinus, Betula, Quercus, 11.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Drobnější bedla rostoucí roztroušeně převážně pod jehličnany (borovice, smrk), vzácněji listnáči (bříza), na vápnitých i kyselých substrátech. Význačná černohnědými šupinkami na klobouku. Spory eliptické až téměř mandlovité, cheilocystidy přítomny, Pokožka typu trichoderm se spodní vrstvou typu hymeniderm.

Lepiota felina Halámky, pískovna, sub Pinus, Betula, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lepiota felina Dluhoště, Dálava, kulturní smrčina, sub Picea, Populus tremula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh drobnější až středně veké čepičatky rostoucí od léta do podzimu, na zemi či silně rozloženém dřevě, vždy v meších, převážně v mechatých jehličnatých lesích na kyselém substrátu. Význačná mikroznaky (zejm. pileocystidy na klobouku, viditelné u mladých plodnic již pod lupou; pleurocystidy přítomny, bazidie bisporické). Viz čepičatka pruhovná (Galerina vittiformis).

Galerina atkinsoniana NPP Peklo, mokřadní olšina, mechatý pahýl Alnus, 20.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Galerina atkinsoniana Halámky, pískovna, v mechu, sub Pinus, Betula, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Galerina atkinsoniana Pec pod Sněžkou, kulturní smrčina, mechatý balvan, 23.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Galerina atkinsoniana NPP Rečkov, mokřadní olšina, mechatý pařez Alnus, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Galerina atkinsoniana NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, v mechu, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Galerina atkinsoniana (detail pileocystid) NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, v mechu, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lošákovitá houba rostoucí od léta do podzimu pod listnáči (dub) na živinami chudých a kyselých půdách. Určování jednotlivých druhů z komplexu Hydnellum concresecens je poměrně složité. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Hydnellum concrescens Kostelecké Horky, hráz rybníka, sub Quercus, Quercus rubra, Picea, Alnus, 4.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hydnellum concrescens Kostelecké Horky, hráz rybníka, sub Quercus, Quercus rubra, Picea, Alnus, 4.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hydnellum concrescens Kostelecké Horky, hráz rybníka, sub Quercus, Quercus rubra, Picea, Alnus, 4.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Clitocybe "ditopa"

Hojná strmělka rostoucí na podzim pod jehličnany v opadu, na kyselé půdě. Význačná šedými barvami, zatuchle moučnou vůní a bělavým ojíněním na klobouku. Mikroskopicky význačná drobnými výtrusy (3-4 x 2-3 µm). Viz strmělka žlábkovitá (Clitocybe vibecina) se stejným pachem a na podobných stanovištích s většími výtrusy.

Clitocybe ditopus Hříškov, kulturní jehličnatý les, hromada větví, sub Picea, 26.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe ditopus Bor u Skutče, hřiště, zbytky kůry, sub Picea, 19.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe ditopusPR Údolí Doubravy, potoční luh, mechatý kmen Alnus, 6.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe ditopus Halámky, pískovna, sub Pinus, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe ditopus Halámky, pískovna, sub Pinus, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Legaliana badia

Vřeckovýtrusá houba, jejíž tmavě hnědá apothecia je možné nalézt od léta do podzimu, nejčastěji pod jehličnany na kyselých, obnažených půdách, často ve štěrku při okrajích lesních cest. Místy hojná. Od podobných druhů se pozná bezpečně jen mikroskopicky (spory se síťovitou ornamentikou, se dvěma kapkami, cca 16-19 x 9-11 μm, aj.).

Peziza badia Cep, pískovna, sub Pinus, Betula, 11.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Peziza badia Sokolov, předpolí lomu Jiří, struska, 30.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Peziza badia Lítovská výsypka, sub Betula, Pinus, 21.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Peziza badia NP Krkonoše, údolí Mumlavy, kulturní les, obnažená půda v zářezu cesty, sub Picea, Fagus, 3.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Peziza badia (spory, cotton blue, 1000x), 23.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně až hojně se vyskytující jednoletý choroš rostoucí od léta do podzimu převážně na živých kmenech dubů, často při bázi. Způsobuje hnědou hnilobu. V mládí jedlý, avšak nepříliš chutný.

Fistulina hepatica, NPR Velký a Malý Tisý, hráz rybníka, živý strom dubu, 10.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Fistulina hepatica (detail hymenoforu), Deštnice, teplomilná doubrava, báze živého Quercus, 5.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Fistulina hepatica Solopysky, teplomilná doubrava, báze živého Quercus, 5.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Fistulina hepatica (řez) Zlatnická dolina [SK], dubohabřina, báze živého kmenu Quercus, 14.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Fistulina hepatica Zlatnická dolina [SK], dubohabřina, báze živého kmenu Quercus, 14.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Fistulina hepatica NPR Koda, dubohabřina, pařez Quercus, 9.7.2022, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hypholoma sublateritium

Hojná lignikolní houba rostoucí jednotlivě až svazčitě od konce jara do podzimu na dřevě listnáčů. Hořká. Od poněkud podobné a ještě hojnější třepenitky svazčité (Hypholoma fasciculare) se pozná mohutnějšími plodnicemi, kloboukem s cihlově oranžovými odstíny a absencí 'jedovatě' zelených tónů v lupenech i jinde na plodnici. Hořká.

Hypholoma lateritium PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, kmen listnáče, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma lateritium Vlčice, acidofilní bučina, silně rozložený kmen Fagus, 2.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma lateritium Dluhoště, Dálava, podmáčená smrčina, silně zetlelý pařez listnáče (Alnus?), 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma lateritium PR Polom, květnatá bučina, kmen Fagus, 5.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Poměrně hojný a dobře rozpoznatelný druh pavučince rostoucí od konce léta do podzimu ve smíšených lesích s břízou, případně pod solitérními břízami. Mykorhizní. Význačný okrověoranžovými pásky vela na třeni. Viz pavučinec psí (Cortinarius caninus) a pavučinec Cortinarius luteo-ornatus.

Cortinarius armillatus NPP Swamp, vlhký bor, sub Pinus, Betula, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius armillatus Dluhoště, Dálava, mladá smrčina, sub Picea, Betula, 5.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius armillatus Dluhoště, Dálava, mladá smrčina, sub Picea, Betula, 5.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius armillatus PR Miletínky, hadcový bor, sub Pinus, Betula, 27.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius armillatus Vlkov, kulturní smíšený les, sub Pinus, Picea, Betula, 10.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná holubinka rostoucí od pozdního léta do pozdního podzimu pod listnáči i jehličnany, především na humózních a kyselých půdách. Jedna z mykorhizních hub, která nejlépe snášela kyselé deště. Třeň ve stáří mírně šedne. Slabě palčivá, zejména v lupenech. Viz též holubinka chromová (Russula claroflava), h. žlučová (Russula fellea) a h. sluneční (Russula solaris).

Russula ochroleuca Volary, podmáčená smrčina, sub Picea, 10.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Russula ochroleuca Dluhoště, Dálava, kuturní smrčina, sub Picea, 8.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Russula ochroleuca Vlkov, smíšený kulturní les, sub Pinus, Picea, Betula, 10.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Drobnější, roztroušeně se vyskytující vláknice rostoucí od léta do podzimu na úživnějších, humózních půdách pod listnáči, nejčastěji buky. Častá je v bučinách podél potůčků, vlhčích depresích apod. Poměrně dobře poznatelná podle okrověžlutých lupenů a plstnatého klobouku s tmavým středem. Poněkud podobná vláknice Jacobova (Inocybe jacobi) roste pod borovicemi na písčitých půdách a nemá v mládí okrové lupeny.

Inocybe petiginosa Jirkov, Najštejn, acidofilní bučina, sub Fagus, 4.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe petiginosa NPR Břehyně-Pecopala, kyselá bučina, zetlelý kmen Fagus, sub Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe petiginosa NPR Břehyně-Pecopala, kyselá bučina, zetlelý kmen Fagus, sub Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe petiginosa EVL Evaňská rokle, teplomilná doubrava, sub Quercus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe petiginosa NPR Břehyně-Pecopala, kyselá bučina, sub Fagus, 9.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe petiginosa Drmaly, acidofiní bučina, dřevní drť pod bukovým kmenem, sub Fagus, 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Albatrellus cristatus

Pozemní mykorhizní choroš rostoucí roztroušeně od pozdního léta do podzimu pod listnáči (buky a duby), převážně na bázemi bohatších půdách. Nápadná žlutoolivovým povrchem klobouku. Nejedlá. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Laeticutis cristata PR Maštale, smíšený kulturní les, sub Picea, Abies 18.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Laeticutis cristata PP Stříbrný roh, květnatá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Menší druh kyje rostoucí od léta do podzimu roztroušeně na kyselých substrátech pod smrkem, často ve velkých skupinách. Viz velmi vzácný kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus) a kyje Herkulův (Clavariadelphus pistillaris). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Clavariadelphus ligula Soumarský most, kulturní smrčina, sub Picea, 29.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Clavariadelphus ligula Soumarský most, kulturní smrčina, sub Picea, 29.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Clavariadelphus ligula Malonty, směr Pohorská ves, smrčina, sub Picea, 20.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Clavariadelphus ligula Malonty, směr Pohorská ves, smrčina, sub Picea, 20.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Clavariadelphus ligula Malonty, směr Pohorská ves, smrčina, sub Picea, 20.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh vřeckovýtrusé houby rostoucí od léta do podzimu, především ve vlhčích bučinách. Její plodnice (silně modifikovaná stopkatá apothecia) jsou nápadná rosolovitou konzistencí. Způsob výživy u tohoto druhu není zcela objasněn, běžně se udává jako saprotrof, nicméně je zřejmě schopná vstupovat do nějakého typu biotrofního (symbiotického?, parazitického?) vztahu s kořeny stromů. Pravděpodobně jedlá, ale bez významu.

Leotia lubrica Těchlovice, vlhká bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Leotia lubrica PR Vápenka, květnatá bučina, sub Fagus, Picea, 21.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Leotia lubrica Dluhoště, osamělý buk v kulturní smrčině, 5.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně až hojně se vyskytující druh čirůvky vázaný na buky. Vyznačuje se hnědnutím až černáním plodnic ve stáří a moučnou, někdy nahořklou chutí a vůní. Jedlá. Od podobné a vzácnější čirůvky opálené (Tricholoma ustaloides), rostoucí na podobných stanovištích, se liší absencí pseudoanulární zóny na třeni. Podobné druhy s odlišnou ekologií: čirůvka bělohnědá (Tricholoma albobrunneum), čirůvka pochybná (Tricholoma stans), čirůvka masitá (Tricholoma pessundatum) či čirůvka topolová (Tricholoma populinum). Čirůvka plavohnědá (Tricholoma fulvum) roste pod břízou a má nažloutlé lupeny a dužninu.

Tricholoma ustale PR Studený vrch, květnatá bučina, sub Fagus, 18.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma ustale Ruda nad Moravou, acidofilní bučina, sub Fagus, Picea, 12.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma ustale NPR Ve Studeném, květnatá bučina, sub Fagus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma ustale Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma ustale Těchlovice, květnatá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Clavulina cristata

Velmi hojná mykorhizní houba rostoucí od léta do podzimu pod listnáči a jehličnany, častěji na kyselém substrátu. Velmi proměnlivý druh s řadou popsaných forem. Kuřátečko popelavé (C. cinerea) a k. měnlivé (Clavulina reae) se odlišují plodnicemi, které jsou celé v šedavých barvách (forma bicolor kuřátečka hřebenitého má šedou střední část, ale bělavé větve). Kuřátečko svraskalé (C. rugosa) má nevětvené plodnice a větší spory (f. subrugosa kuřátečka hřebenitého má sice obdobný vzhled ale menší spory). Často napadena červovkou kyjankovou (Helminthosphaeria clavariarum).

Clavulina coralloides České Budějovice, Stromovka, park, sub Quercus, Picea, 2.6.2006, (c) Lucie Zíbarová

Clavulina coralloides Prášily, kulturní smrčina, sub Picea, 20.6.2006, (c) Lucie Zíbarová

Clavulina coralloides f. bicolor PP Stříbrný roh, kyselá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně až hojně se vyskytující liškovitá houba rostoucí v létě a na podzim, často ve velkých skupinách, pod listnáči, především bukem, méně často i dubem, typicky v kyselých bučinách. Jedlý. Takřka nezaměnitelná houba; podobné druhy: liška kadeřavá (Pseudocrarerellus sinuosus), liška nálevkovitá (Cantharellus tubaeformis) či liška šedá (Cantharellus cinereus).

Craterellus cornucopioides Těchlovice, mladá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides PR Pod Trlinou, acidofilní bučina, sub Fagus, 13.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 8.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides Drmaly, acidofilní bučina, sub Fagus, 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides PR Račí údolí, květnatá bučina, sub Fagus, 6.9.2022 (c) Lucie Zíbarová

Craterellus cornucopioides Těchlovice, mladá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cantharellus cinereus

Tento nenápadný, roztroušeně až vzácně se vyskytující druh roste v létě a na podzim, nejčastěji v kyselých až květnatých bučinách, kde obvykle doprovází stročka trubkovitého (Craterellus cornucopioides). Podobné druhy: liška kadeřavá (Craterellus undulatus), liška žlutavá (Craterellus aurora), nebo liška nálevkovitá (Craterellus tubaeformis). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Cantharellus cinereus PP Stříbrný roh, kyselá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Cantharellus cinereus PP Stříbrný roh, kyselá bučina, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh připomínající drobnější hadovku smrdutou (Phallus impudicus), od té se však liší neoddělenou plodnou částí od sterilního nosiče. Roste ve vlhčích a humózních listnatých, méně často i jehličnatých lesích, často ze zbytků dřeva v půdě, kolem pařezů apod. Podobná je psivka Ravenelova (Mutinus ravenelii) s růžovým nosičem. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Mutinus caninus Litvínov, Šumenské údolí, bučina, dřevní štěpka při okraji cesty, 21.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, dubohabřina, kmen Tilia, 24.7.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPR Karlštejn, potoční luh, sub Acer, Fraxinus, 14.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPP Medník, vlhká dubohabřina, zbytky dřeva, 5.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPR Drbákov-Albertovy skály, dubohabřina, zbytky dřeva, sub Quercus, Carpinus, 31.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 29.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPP Medník, vlhká dubohabřina, zbytky dřeva, 5.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus Mikulovický vrch, mladá výsadba lípy, sub Tilia, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Boletus calopus

Roztroušeně se vyskytující druh hřibu rostoucí do léta do podzimu pod jehličnany, méně často listnáči, spíše na kyselých půdách. Hojnější ve vyšších polohách. Nápadný modráním plodnic, červeným třeněm s výraznou síťkou, žlutými póry a výrazně hořkou chutí. Taxonomicky nedořešená skupina obsahující kryptické druhy. Nezkušenými houbaři někdy zaměňován za hřib satan (Rubroboletus satanas) s červenými póry a odlišnou ekologií (vápno- a teplomilný druh spíše nižších poloh). Viz další hořké hřiby - hřib medotrpký (Caloboletus radicans) a h. žlučník (Tylopilus felleus).

Caloboletus calopus Velké Karlovice, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Abies, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Velké Karlovice, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Abies, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Svojše, kulturní smíšený les, sub Picea, Pinus, 4.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus PR Údolí Doubravy, kulturní smrčina, sub Picea, Abies, 13.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Malonty, fragment jedlobučiny, sub Picea, Fagus, Abies, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Petrovice u Sušice, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Pinus, Abies, 21.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus NP Šumava, V Mokřinách (I. zóna), kulturní smrčina, sub Picea, Pinus, 15.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Zhůří, U Pěnivého potoka, jedlobučina, sub Fagus, Abies, Picea, 29.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Malonty, směr Pohorská ves, kulturní smrčina, sub Picea, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Neuschönau [DE], jedlobučina, sub Abies, Fagus, 13.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Pseudocraterellus sinuosus

Roztroušeně až hojně se vyskytující, drobnější druh lišky, rostoucí od léta do podzimu v listnatých a smíšených lesích, typicky v kyselých až květnatých bučinách. Jedlá, ale pro tenkou dužninu bezvýznamná. Viz též liška šedá (Craterellus cinereus) s hymenoforem uspořádaným do lišt a stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides).

Craterellus undulatus Malonty, směr Pohorská ves, fragment jedlobučiny, sub Picea, Fagus, Abies, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus undulatus PR ˇUdolí Doubravy, fragment acidofilní bučiny, sub Picea, Fagus, 13.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus undulatus Dluhoště, osamělý buk v kulturní smrčině, sub Fagus, Picea, 4.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus undulatus Verneřice, Bobří soutěska, suťový les, sub Tilia, Fagus, 6.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná čirůvka z příbuzenstva čirůvky odlišné (Tricholoma sejunctum). Roste v jehličnatých a smíšených lesích pod jehličnany (smrk, borovice), spíše ve vyšších polohách. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Tricholoma viridilutescens PP Stodůlecký vrch, mladá smrčina, zrašelinělý okraj odvodňovacího kanálu, sub Picea, 28.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma viridilutescens Malonty, směr Pohorská ves, vlhká smrčina, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma viridilutescens Černý Kříž, rašelinná smrčina, sub Picea, 5.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Drobná stopkatá apothecia této vřeckovýtrusé houby můžeme nalézt na jaře (duben-květen) výhradně na loňských šupinách šišek jedle na vlhčích stanovištích. Na vhodných stanovištích se jedná o hojný a pro svou ekologii nezaměnitelný druh

Ciboria rufofusca Dívčí kámen, jedlobučina, zařízlé údolí bočního přítoku Vltavy, šupina šišky Abies, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca Malonty, fragment jedlobučiny, podmáčené stanoviště u lesního potučku, šupina šišky Abies, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca Malonty, fragment jedlobučiny, podmáčené stanoviště u lesního potučku, šupina šišky Abies, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca Nový Vojířov, Pstruhový potok, osamělé jedle v mladé bučině, 27.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca PR Maštale, smrčina s vtroušenou jedlí, šupina šišky Abies, 15.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Vřeckovýtrusá houba rostoucí na jaře (duben-květen) ve vlhčích listnatých lesích, parcích, zahradách apod. na úživné půdě, často v porostech devětsilu. Zapáchá po chloru. Podobná destice chřapáčová (Discina perlata) roste na dřevě jehličnanů a destice okrouhlá (Discina parma); oba druhy jsou bez pachu a mají mj. v dospělosti ornamentované spory. Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Disciotis venosa PR Myslivna, dubohabřina, okraj cesty, sub Carpinus, Fraxinus, Acer, 1.5.2023, (c) Lucie Zíbarová

Disciotis venosa NPR Karlštejn, potoční luh, sub Fraxinus, Alnus, Quercus, Acer campestre, 3.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Disciotis venosa PR Myslivna, tvrdýl luh,, sub Carpinus, Fraxinus, Acer, Populus, 1.5.2023, (c) Lucie Zíbarová

Disciotis venosa NPR Karlštejn, potoční luh, sub Fraxinus, Alnus, Quercus, Acer campestre, 3.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná dřevokazná houba rostoucí od jara do podzimu na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů. Hořká a jedovatá. Od podobné a jedlé třepenitky makové (Hypholoma capnoides) se pozná hořkou chutí a 'jedovatě' zelenožlutými (nikoli makově šedými) tóny v lupenech. Třepenitka cihlová (Hypholoma lateritium) je mohutnější, též jí chybí žlutozelené odstíny v lupenech a klobouk je zbarven v cihlových tónech. Taxon vytvářející drobné plodnice s průměrem klobouku do 2cm se někdy označuje jako třepenitka svazčitá drobná (Hypholoma fasciculare var. pusillum).

Hypholoma fasciculare Těchlovice, kyselá bučina, zetlelý pahýl buku, 25.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare PP Tiské stěny, kulturní smíšený les, báze Betula, 25.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare NPR Břehyně-Pecopala, hráz rybníka, kmen Alnus, 2.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare Osek, acidofilní bučina, okolí kmene Fagus, 20.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare Těchlovice, kyselá bučina, zetlelý pahýl buku, 25.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare (detail lupenů) Těchlovice, kyselá bučina, zetlelý pahýl buku, 25.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Vzácný druh ryzce rostoucí pod jedlemi, spíše na bazičtějších substrátech. Nápadný velmi slizkým kloboukem a ekologií. Dužnina po chvíli palčivá. Pach slabý, nakyslý. Mléko bílé, při zasychání trochu žloutnoucí, po chvíli palčivé. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii CR - kriticky ohrožený druh a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích. Podobný ryzec zprohýbaný (Lactarius flexuosus) má méně slizký klobouk a roste pod břízou a borovicí na chudých půdách, často podél lesních cest. Pod jedlí roste ještě ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) a r. jedlový (Lactarius intermedius).

Lactarius albocarneus Malonty, fragment jedlobučiny, sub Abies, Picea, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný víceletý choroš rostoucí na živém i mrtvém dřevě převážně jehličnanů, ale nezřídka i listnáčů (buk, olše). Způsobuje hnědou, kostkovitou hnilobu dřeva. Mnohem vzácnější troudnatec růžový (Rhodofomes rosea) se liší růžově zbarveným rouškem. Další běžné druhy vytvářející mohutné víceleté plodnice jsou např. troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) či lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum). Na starých plodnicích rostou masenky Hypocrea pulvinata a Hypocrea protopulvinata a dřevomor Nemania serpens var. hydnicola. Jako sukcesory na dřevě rozloženou touto houbu se vyskytuje outkovečka citronová (Antrodiella citrinella) a patrně i kornatec skrytý (Lobulicium occultum), určitou preferenc vykyzuje i bolinka černohnědá (Camarops tubulina) či oranžovec vláknitý (Pycnoporellus fulgens).

Fomitopsis pinicola Malonty, fragment .jedlobučiny, padlý kmen Picea, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, kmen Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola PP Peklo, inverzní údolí ve skalním městě, kmen Picea, 22.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola Křešice, EVL Holý Vrch, dubohabřina, kmen Tilia, 8.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola NPR Ve Studeném, jedlobučina, padlý kmen Abies, 10.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Marasmius scorodonius

Hojný druh špičky nápadný intenzivní vůní po česneku. Roste jednotlivě i v menších skupinách na zemi v opadu a mechu, nejčastěji v jehličnatých lesích. Jedlá. Podobným pachem se vyznačuje i statnější špička cibulová (Mycetinis alliaceus) či špička česnekovonná (Mycetinis querceus).

Mycetinis scorodonius PR Deštenské pastviny, dubohabřina, sub Quercus, Fraxinus, Ulmus, 13.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis scorodonius Malonty, fragment jedlobučiny, v opadu, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis scorodonius Kunžak, kulturní smrčina, hromada větví a dřevního odpadu, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mycena rorida

Roztroušeně se vyskytující helmovka rostoucí na zemi či na větvičkách ve vlhkých, převážně jehličnatých lesích. Nápadná neobvykle slizkým třeněm. Výtrusy jsou údajně bioluminiscentní. Viz helmovka obecná (Mycena vulgaris) se slupitelnou pokoužkou a gelatinizovaným ostřím lupenů.

Roridomyces roridus Malonty, fragment jedlobučiny, větev Fagus, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Roridomyces roridus Frauenthal, okraj rašelinného boru, větvička Vaccinum myrtillus, 16.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roridomyces roridus Malonty, fragment jedlobučiny, větvička jehličnanu, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová