Syn.: Conocybe parvula

Drobná saprotrofní lupenatá houba rostoucí od léta do podzimu. Ekologie málo známá - je udávaná z písčité půdy mezi kopřivami a ze skleníku. Podobná (či totožná?) čepičatka Maireova (Pholiotina mairei) se odlišuje mikroskopicky menšími cheilocystidami odlišného tvaru. Sametovka Pholiotina filipes je celkově větší, má sytěji zbarvený klobouk a liší se i o něco většími výtrusy.

Pholiotina parvula NPP Mladá, náletové dřeviny, okraj cesty, sub Betula, Salix caprea, 8.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Málo známá vláknice z příbuzenstva vláknice nádherné (Inocybe splendens) rostoucí od léta do podzimu pod listnáči (často topol nebo vrba?) spíše na písčitých půdách, patrně preferuje lužní lesy a narušená stanoviště. Význačná (okrově?) hnědým kloboukem s bělavou velipellis a třeněm ojíněným po celé délce. Výtrusy mandlovité, 9-10.5 x 5.5-6.25 μm. Taxonomicky složitá skupina. Vláknice Inocybe terrifera má mít okrový ± lepkavý klobouk a třeň bez ohraničené hlízy. Vláknice nádherná (Inocybe splendens) má mít tmavě hnědý klobouk (s nafialovělými či naopak naoranžovělými tóny) a obroubenou hlízu. Udávají se i rozdíly ve tvaru spor (zejména tvar jejich apexu - zahrocený či tupý), ale různí autoři nejsou v těchto znacích příliš konzistentní. 

Inocybe alluvionis NPP Mladá, náletové dřeviny, sub Populus tremula, Salix caprea, Betula, Quercus, Robinia, 8.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Inocybe alluvionis NPP Mladá, náletové dřeviny, sub Populus tremula, Salix caprea, Betula, Quercus, Robinia, 22.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe alluvionis NPP Hrabanovská černava, náletové dřeviny, sub Populus tremula, Salix, Betula, 17.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe alluvionis NPP Mladá, (spory a pleurocystidy, 5% KOH, 1000x) 8.10.2025, (c) Lucie Zíbarová

Patrně nepříliš vzácná podzemní vřeckovýtrusá houba rostoucí pod listnáči i jehličnany (borovice), u nás především v nižších a středních polohách. Od velmi podobného oříškovce Bailova (Hydnotrya bailii) se pozná ekologicky a uspořádáním spor ve vřeckách.

Hydnotrya tulasnei PR Maiberg, dubohabřina, sub Quercus, Tilia, Fraxinus, 23.7.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hydnotrya tulasnei PR Maiberg, dubohabřina, sub Quercus, Tilia, Fraxinus, 23.7.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hydnotrya tulasnei PR Maiberg, dubohabřina, sub Quercus, Tilia, Fraxinus, 23.7.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hymenoscyphus pseudoalbidus, Chalara fraxinea

Velmi hojná drobnější houba rostoucí v létě na sklerotizovaných řapících jasanu. Patogenní druh, způsobuje masové odumírání jasanů. Původ není zcela jasný, ale pravděpodobně pochází z Asie. První záznamy pocházejí z první poloviny devadesátých let ze severozápadního Polska. Od té doby se rozšířil po celé Evropě a prakticky vytlačil domácí (nepatogenní) druh voskovičku bělavou (Hymenoscyphus albidus). Oba druhy lze rozlišit mikroskopicky - H. fraxineus má háky (croziers) na bázi vřecek, H. albidus háky chybí. Viz též voskovička maďalová (Hymenoscyphus aesculi) a v. Vackova (Hymenoscyphus vacini).

Hymenoscyphus fraxineus PR Pavlínino údolí, potoční luh sklerotizované řapíky Fraxinus, 5.7.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hymenoscyphus fraxineus PR Pavlínino údolí, potoční luh sklerotizované řapíky Fraxinus, 5.7.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hymenoscyphus fraxineus NPR Libický luh, mokřadní olšina, řapíky Fraxinus, 3.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Hymenoscyphus fraxineus NPR Libický luh, mokřadní olšina, řapíky Fraxinus, 3.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lanzia vacini

Patrně poměrně hojná, ale přehlížená drobná vřeckovýtrusá houba rostoucí od pozdního léta do podzimu na sklerotizovaných žilkách opadlých listů javorů (j. klen a j. mléč). Spory (20-25 x 4.5-5.5 μm) scutuloidní, bez cilií; vřecka bez háků (croziers) na bázi.  Od voskovičky bělavé (Hymenoscyphus fraxineus) a v. bělavé (Hymenoscyphus albidus) se pozná většími sporami, hnědavými apothecii s krátkou stopkou a substrátem. Na stejném substrátu může růst i terčka žlutozelená (Rutstroemia luteovirescens), která má mj. menší elipsoidní výtrusy a jinou strukturu vnějšího excipula.

Hymenoscyphus vacini PP Pustý zámek, suťový les, opadlé listy Acer pseudoplatanus, 6.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hymenoscyphus vacini PP Pustý zámek, suťový les, opadlé listy Acer pseudoplatanus, 6.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hymenoscyphus vacini PP Pustý zámek, suťový les, opadlé listy Acer pseudoplatanus, 6.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hymenoscyphus vacini PP Pustý zámek, suťový les, opadlé listy Acer pseudoplatanus, 6.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Drobná vřeckovýtrusá houba rostoucí od léta do časného podzimu na vlhkých místech od olšemi. Význačná ekologií, drobnými rozměry a mikrokopickými znaky (spory široce vřetenovité, se dvěma velkými kapkami, 21-24.5 x 13-15 μm) Viz další druhy z komplexu zvonkovky číškovité (Tarzetta cupularis agg.).

Tarzetta alnicola PR Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, sub Alnus, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Drobná lupenatá houba rostoucí od léta do podzimu na různém rostlinném detritu, nejčastěji na olšových šišticích. Patrně přehlížený druh. Od podobných druhů (např. Mycena tenerrima, Mycena nucicola, Mycena tenuispinosa, ...) se pozná absencí terčíku a cheilocystid.

Mycena rhenana PR Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, samičí šištice Alnus glutinosa, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Mycena rhenana PR Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, samičí šištice Alnus glutinosa, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Mycena rhenana PR Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, samičí šištice Alnus glutinosa, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Mycena rhenana PR Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, samičí šištice Alnus glutinosa, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Mycena rhenana PP Meandry Chřibské Kamenice, potoční luh, samičí šištice Alnus glutinosa, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Mycena rhenana PR Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, samičí šištice Alnus glutinosa, 1.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější lupenatá houba rostoucí od léta do podzimu na živinami bohatých a vlhčích půdách v listnatých a smíšených lesích, parcích, zahradách při okrajích cest apod. Klobouk i třeň alespoň v mládí zrníčkaté, lupeny v mládí zakryty plachetkou (velem), které poté tvoří na třeni blanitý prsten. Chuť mírná, pach nakyslý. Výtrusný prach žlutohnědý, výtrusy bradavčité a vřetenovité. Obtížně zaměnitelný druh, vzdáleně podobná je plaménka nádherná (Gymnopilus junonius) rostoucí ze dřeva, vrostle vláknitým až šupinkatým povrchem klobouku a hořkou chutí. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Phaeolepiota aurea Hrob, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Aesculus, 17.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolepiota aurea Hrob, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Aesculus, 17.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolepiota aurea Hrob, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Aesculus, 17.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolepiota aurea Hrob, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Aesculus, 17.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolepiota aurea Hrob, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Aesculus, 17.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolepiota aurea Hrob, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Aesculus, 17.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Velmi vzácná lupenatá houba rostoucí od léta do podzimu na odumřelých stéblech, stoncích a drobných větvičkách v suchých trávnících. Význačná pleťovými tóny a bělavými chloupky na třeni. Chloupky jsou pod mikroskopem někdy zahrocené (ne vždy!), s nepřerušovaným lumen, podle literatury bez reakce s roztokem amoniaku. Příbuzný druh Crinipellis subtomentosa má mít robustnější plodnice, cibulkovitě rozšířenou bázi třeně, neolysávající klobouk, jiný tvar cheilocystid a zatupělé chloupky na třeni často s přerušovaným lumen; v roztoku amoniaku žlutavé, někdy olivové. Běžná vlasokožka drsná (Crinipellis scabella) má ±rezavěhnědé chloupky na třeni.

Crinipellis tomentosa PR Kalvárie, skalní step, větvička, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Crinipellis tomentosa PR Kalvárie, skalní step, rostlinné zbytky, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Crinipellis tomentosa PR Kalvárie, skalní step, rostlinné zbytky, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Crinipellis tomentosa PR Kalvárie, skalní step, rostlinné zbytky, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Crinipellis tomentosa PR Kalvárie, skalní step, větvička, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Crinipellis tomentosa PR Kalvárie, skalní step, rostlinné zbytky, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Crinipellis tomentosa (vlevo) Crinipellis scabella (vpravo) PR Kalvárie, skalní step, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější hnojník rostoucí od jara do podzimu na starém koňském trusu, měně často i na kompostech a rostlinných zbytcích. Připomíná menší plodnice hnojníku obecného (Coprinus comatus), od kterého se odlišuje jemnějšími šupinkami, ekologií a většími sporami (16-25 x 10-15 µm) s excentrickým klíčním pórem. Excentrický klíční pór má hnojník libečkový (Coprinus levisticolens) rostoucí převážně na písčitých půdách s pachem po libečku a menšími sporami.

Coprinus sterquilinus Libochovany, pastvina, hromada koňského trusu, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Coprinus sterquilinus Libochovany, pastvina, hromada koňského trusu, 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Coprinus sterquilinus Libochovany, (spory,  5% KOH, 1000x) 1.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Patrně přehlížená drobnější závojenka rostoucí od léta do podzimu v nehnojených trávnících či listnatých lesích, často na vápnitém podkladu. Značně proměnlivý druh. Klobouk výrazně prohloubený, v mládí často s modrými odstíny, které však v dospělosti ztrácí. Pach často moučný. Ostří lupenů stejnobarvé nebo hnědé (zejm. u starších plodnic). Spory heterodiametrické, ostří lupenů s cheilocystidami. Latinské druhové jméno odkazuje na spory, které byly u typové položky víceméně kosočtverečné, běžněji se ale vyskytují plodnice s 5-7-úhlými sporami. Podobná závojenka modrohnědá (Entoloma incarnatofuscescens) mívá světlejší klobouk, který je výrazněji prosvítavě čárkovaný (ale srovnejte vyobrazené plodnice) až ke středu a chybí ji cheilocystidy.

Entoloma allospermum NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, okraj pěšiny. 8.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Entoloma allospermum NPP Mladá, (spory,  5% KOH, 1000x) 8.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější drobná závojenka rostoucí od léta do podzimu především v nehnojených trávnících, ale i kolem cest, v křovinách a řídkých lesích. Význačná bledými plodnicemi, tlustými sbíhavými lupeny, nehygrofánním blýskavým kloboukem a silnou moučnou vůní. Závojenka Entoloma pallens by měla být podobná se sytěji zbarveným, často koncentricky zónovaným kloboukem s žlutavými či růžovými tóny, menšími sporami a (téměř úplnou) absencí přezek. Entoloma cuboidoalbum má izodiametrické spory. Viz závojenka uhlazená (Entoloma sericellum) s nesbíhavými lupeny. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Entoloma neglectum NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, okraj pěšiny, 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma neglectum NPP Mladá, (spory,  5% KOH, 1000x) 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Patrně vzácná závojenka rostoucí od léta do podzimu v suchých trávnících převážně na vápnitém podkladu, od nížin do hor. Pach nevýrazný nebo slabě moučný. Spory heterodiametrické 11-12.5x7-8.5 µm. Relativně snadno poznatelná (alespoň v širokém pojetí) pro kombinaci ekologie a přítomnost nápadných cheilocystid pod mikroskopem. Závojenka Entoloma porphyrocephalum by se měla odlišovat porfyrově hnědými odstíny na klobouku a přítomností kaulocystid v horní části třeně, některé formy jsou však od závojenky výstředné mofologicky nerozeznatelné. Na podobných stanovištích roste i závojenka mechovkovitá (Entoloma prunuloides), s výraznou moučnou vůní, izodiametrickými sporami a bez cheilocystid.

Entoloma excentricum s.l. NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma excentricum NPP Mladá, (spory a cheilocystidy, Congo red, 1000x) 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Vzácný hnojník rostoucí od jara do podzimu v suchých trávnících převážně na vápnitém podloží. Velum z tenkostěnných divertikulátních elementů, spory elipsoidní 9-12x6.5-8 μm, s centrálním klíčním pórem. Od podobných druhů s obdobným typem vela se odlišuje (kromě ekologie) zejména mikroskopicky. Hnojník strakatý (Coprinopsis picacea) bývá větší, roste obvykle v lesích a má větší spory. Hnojník mitrovitý (Coprinopsis episcopalis) roste v lesích a má mitrovité výtrusy. Hnojník Coprinopsis sclerotiorum roste na trusu býložravců. Hnojníky Coprinopsis alnivora a Coprinopsis strossmayeri rostou na dřevě. Uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Coprinopsis stangliana NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 22.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější voskovka rostoucí od léta do podzimu na nehnojených vápnitých loukách a pastvinách od nížín do hor. Klobouk suchý, s tendencí k tvorbě jemných šupinek. Třeň suchý. Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé. Chuť mírná. Mikroskopicky význačná +- elipsoidními nezaškrcovanými sporami a krátkými elementy v tramě lupenů. Hojnější voskovka krvavá (Hygrocybe miniata) je podobná, ale má zaškrcované spory a obvykle roste na kyselém podloží. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Hygrocybe calciphila NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe calciphila NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe calciphila NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 22.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe calciphila NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe calciphila NPP Mladá, suchý širokolistý trávník, 4.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hohenbuehelia angustata s. auct. eur.

Vzácná lupenatá houba rostoucí od léta do časného podzimu na mrtvém dřevě listnáčů. V ČR je výskyt omezený na lužní lesy nejjižnější Moravy. Mikroskopicky význačná drobnými sporami (ca 4,5-5,5 x 3,5-4,0 µm). Podobná a hojnější hlívička stopkatá (Hohenbuehelia auriscalpium) má o něco větší spory. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).

Hohenbuehelia wilhelmii PR Vanišovec [SK], přechod mezi mokřadní olšinou a borovým lesem, padlý kmen Quercus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia wilhelmii PR Vanišovec [SK], přechod mezi mokřadní olšinou a borovým lesem, padlý kmen Quercus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia wilhelmii PR Vanišovec [SK], přechod mezi mokřadní olšinou a borovým lesem, padlý kmen Quercus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia wilhelmii PR Vanišovec [SK], přechod mezi mokřadní olšinou a borovým lesem, padlý kmen Quercus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná kornatcovitá houba rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů. Od podobných druhů rodu Amylocorticium s žlutými či oranžovými tóny (např. Amylocorticium subincarnatum a A. subsulphureum) se pozná mikroskopicky zejména absencí cystid a velikostí spor. Spory amyloidní, neornamentované válcovité, ca 5-6 x 1,75-2,25 μm.

Amylocorticium canadense NPR Zelienka [SK], dubo-borový les, padlý kmen Pinus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Amylocorticium canadense NPR Zelienka [SK], dubo-borový les, padlý kmen Pinus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Amylocorticium canadense NPR Zelienka [SK], dubo-borový les, padlý kmen Pinus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Amylocorticium canadense NPR Zelienka [SK], dubo-borový les, padlý kmen Pinus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Amylocorticium canadense NPR Zelienka [SK], dubo-borový les, padlý kmen Pinus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Amylocorticium canadense NPR Zelienka [SK], dubo-borový les, padlý kmen Pinus, 7.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Phaeocollybia perplexa, Simocybe parvispora

Velmi vzácná lupenatá houba rostoucí od pozdního léta do podzimu obvykle v jehličnatých lesích, typicky na podmáčených místech. Fylogeneticky poměrně izolovaný druh připomínající drobnou kořenatku (Phaeocollybia) nebo čepičatku (Galerina). Význačná rohovitým třeněm, lepkavým kloboukem, mikroskopicky elipsoidními hladkými a tlustostěnnými sporami (ca 5-6 x 3-4 µm) a tenkostěnnými válcovitými cheilocystidami. Nejpříbuznější a makroskopicky celkem podobný druh je rovněž velmi vzácná kržatka Mythicomyces corneipes s jemně ornamentovanými sporami a tlustostěnnými cheilocystidami, jedná se o severský druh, který nebyl doposud v ČR nalezen. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Stagnicola perplexa NPR Božídarské rašeliniště, rašelinná smrčina, břeh potůčku, sub Picea, 18.8.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Coprinus echinosporus

Vzácnější lupenatá houba rostoucí na silně rozloženém dřevě, větvičkách, bukových číškách a různém dalším detritu v různých typech listnatých a smíšených lesů. Druh mikroskopicky význačný bradavčitými výtrusy (ca 8-12 x 6-8 μm) a velem z vláknitých elementů s bočními výběžky. Hnojník význačný (Coprinopsis insignis) má rovněž bradavčité výtrusy, ale větších rozměrů, jiný typ vela a i jeho plodnice bývají obvykle větší. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Coprinopsis echinospora PR Stříbrný luh, suťový les, padlý kmen Fagus, 21.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis echinospora PR Stříbrný luh, lesní potůček v květnaté bučině, větvička listnáče v potůčku, 14.6.2025, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis echinospora PR Stříbrný luh, (spory, 5% KOH, 1000x) 14.6.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Leucocopinus badhamii var. pilatianus, Lepiota rubens nom inval., Lepiota rufovelutina s. Pilát

Vzácnější bedla rostoucí od léta do podzimu v listnatých a smíšených lesích, v parcích, zahradách či na hřbitovech s preferencí pro živinami bohatší stanoviště. Po otlačení pomalu rezaví či hnědne, lupeny s amoniakem reagují zeleně. Bedla Badhamova (Leucoagaricus badhamii) se mj. po otlačení zbarvuje mnohem intenzivněji,  

Leucoagaricus pilatianus PR Stříbrný luh, suťový les, sub Ulmus, Fagus, 21.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Leucoagaricus pilatianus PR Stříbrný luh, suťový les, sub Ulmus, Fagus, 21.9.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Collybia konradiana

Vzácnější druh penízovky rostoucí na podzim na bukovém opadu. Třeň ±červenohnědý, ve spodní části často nápadně pýřitý. Penízovka hnědočervená (Gymnopus fuscopurpureus) rostoucí na obdobných stanovištích, se odlišuje tmavším kloboukem, hustšími lupeny a zelenou reakcí na roztoky zásad. Viz také penízovka jarní (Gymnopus vernus) nebo p. masová (Gymnopus putillus). Běžná penízovka červenonohá (Gymnopus erythropus) má světlé lupeny a hladký třeň. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Gymnopus fagiphilus PR Pavlínino údolí, fragment bučiny, sub Fagus, Pinus, 30.10.2025, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus fagiphilus PR Pavlínino údolí, fragment bučiny, sub Fagus, Pinus, 30.10.2025, (c) Lucie Zíbarová

Nenápadný rozlitý heterobasidiomycet rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů (zejm. smrk). Druh hojný v severní Evropě, v ČR rozšíření málo známo. Od podobných druhů s příčně septovanými bazidiemi se pozná mikroskopicky (spory 8.7-11.2 x 5.9-7.2 µm - Malysheva etal. 2019) a ekologicky (růst na jehličnanech). Viz přívěskovec borový (Helicogloea subardosiaca) s delším a relativně uzšími výtrusy. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Helicogloea dryina PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen Pinus strobus, 7.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lenzites warnieri, Trametes warnieri, Lenzites reichardtii, Lenzites faventina, Trametes quercina f. lenzitoidea

Ve střední Evropě vzácný choroš rostoucí na mrtvém dřevě různých listnáčů. Teplomilný druh, v ČR byl nalezen pouze jednou (1958) na nejjižnější Moravě. Plodnice obvykle přečkávají zimu a bývají plodné až pozdě na podzim a na jaře následujícího roku. Nápadný lupenitým hymenoforem a lysým, zpravidla hrbolatým svrchním povrchem klobouku. Způsobuje bílou hnilobu. Mnohem hojnější lupeník březový (Trametes betulina) má svrchní stranu klobouku chlupatou. Velmi hojný síťkovec dubový (Daedalea quercina) má korkově zbarvené plodnice, roste téměř výhradně jen na dubech a způsobuje hnědou hnilobu. Rovněž hojná outkovka hrbatá (Trametes gibbosa) vypadá na první pohled podobně, ale hymenofor je tvořený protáhlými póry, nikoli lupeny. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii RE (druh vyhynulý v ČR).

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, padlý kmen Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, padlý kmen Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, padlý kmen Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, padlý kmen Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, padlý kmen Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, opadlá větev, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, opadlá větev Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Cellulariella warnieri NPR Šúr [SK], teplomilná doubrava, lesní lem, padlý kmen Ulmus, 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Trametes gibbosa (vlevo) a Cellulariella warnieri (vpravo) 12.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Yuchengia narymica

Vzácný rozlitý jednoletý choroš rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (buk, habr, lípa, ..,). V ČR je rozšíření velice nerovnoměrné, většina lokalit se nachází na jihovýchodě státu (zejm. Moravský kras, Podyjí), zcela naopak chybí ve větší části Čech. Skeletové hyfy amyloidní. Spory tlustostěnné, neuťaté, nedxtrinoidní, ca 4,75-6 x 3,25-4 µm. Podobná a v ČR velmi vzácná pórnatka nakyslá (Perenniporia subacida) má dextrinoidní skeletové hyfy i spory. Pórnatka chlebová (Perenniporia medulla-panis) a pórnatka jižní (Perenniporia meridionalis) mají úťaté dextrinoidní spory.

Perenniporia narymica NPR Horný les [SK], tvrdý luh, padlý kmen listnáče, 13.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Perenniporia narymica NPR Horný les [SK], tvrdý luh, padlý kmen listnáče, 13.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Chaetoporellus krawtzewii, Xanthochrous krawtzewii, Inonotus andersonii s. auct. eur.

Vzácný choroš tvořící jednoleté plodnice na čerstvě odumřelých kmenech a silných větvích dubů (v ČR na dubu ceru). Plodnice se vytváří pod kůrou, kterou odchlipují a mohou na sebe upozornit usazenými žlutými sporami.  Nepohlavní stadium se předtím tvoří na místech opadlých větví. Ve starší literatuře je označován jako rezavec Andersonův (Inonotus andersonii), což se ale ukázalo, že je odlišný druh rostoucí v Severní Americe. Podobný způsob růstu má příbuzný a hojný rezavec šikmý (Inonotus obliquus), který sice roste typicky na bříze, ale nezřídka se může vyskytovat i na jiných dřevinách, včetně dubu; liší se většími sporami. Velmi vzácný rezavec jilmový (Inonotus ulmicola) tvoří plodnice pod kůrou čerstvě odumřelých jilmů, též má větší spory. Viz také rezavec datlí (Inonotus nidus-pici).

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, pahýl Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, cerová doubrava, padlý kmen Quercus cerris, 30.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus krawtzewii NPP Rendez-vous, (spory, 5% KOH, 1000x) 31.11.2025, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná teplomilná lupenatá houba rostoucí od léta do časného podzimu pod listnáči (dub, habr?) na vápnitých půdách. Prsten chybí stejně jako u ostatních muchomůrek ze skupiny pošvatek (Amanitopsis). Význačná křehkou plachetkou (velum universale), která se záhy zbarvuje do okrových barev a na bázi třeně zanechává jen nevýraznou pochvu. Spory kulovité až téměř kulovité. Na podobných stanovištích se může vyskytovat muchomůrka Amanita dryophila s eliptickými sporami a menší tendencí k okrovění vela. Viz též muchomůrka šedožlutavá (Amanita lividopallescens) a m. stroupkatá (Amanita ceciliae). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).

Amanita beckeri NPR Koda, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Tilia, 23.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita beckeri NPR Koda, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Tilia, 23.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita beckeri (detail pochvy) NPR Koda, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Tilia, 23.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Pavučinec z "tradičního" podrodu Telamonia (telamonka, pásenka) rostoucí na podzim pod jehličnany (smrk, jedle) na vápnitějších půdách. Plodnice s tuhým kořenující třeněm a bez výrazného pachu. Rozšíření v ČR málo známo, patrně zaměňován za další zástupce sekce Duracini (viz např. Cortinarius diabolicorigens) nebo za druhy z okruhu pavučince kyselého (Cortinarius acetosus). 

Cortinarius duracinus Bílá, mladá vlhká smrčina, sub Picea, 28.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius duracinus Bílá, (spory, 5% KOH, 1000x) 28.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cortinarius pseudorigens, Cortinarius caesiostipitatus, Cortinarius subradicans

Patrně roztroušeně se vyskytující pavučinec z "tradičního" podrodu Telamonia (telamonka, pásenka) rostoucí na podzim pod listnáči (zejm. dub?) s preferencí pro vápnitější půdy. Patři do sekce Duracini (= Hydrocybe s. str.) význačné tuhým, kořenujícím třeněm a nevýrazným pachem. Rozlišování jednotlivých druhů v rámci sekce je dosti složité. Pavučinec navrdlý (Cortinarius duracinus) je vázaný na jehličnany (zejm. smrk) na bázemi bohatších půdách. Pavučinec Cortinarius spisnii roste pod listnáči, ale má robustnější plodnice a štíhlejší spory. V Evropě se vyskytují i další druhy ze sekce např. Cortinarius pallidostriatus (pod buky a široce eliptickými sporami?) a C. fulminans. Druhy z okruhu pavučinec kyselého (Cortinarius acetosus) mají pach po jodoformu.

Cortinarius diabolicorigens NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 12.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius diabolicorigens NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 14.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Cortinarius diabolicorigens NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 10.10.2022, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Cortinarius diabolicorigens NPR Koda, (spory, 5% KOH, 1000x) 14.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Málo známý pavučinec z "tradičního" podrodu Telamonia (telamonka, pásenka) rostoucí na podzim pod listnáči (zejm. buk) na vápnitých půdách. Obtížně odlišitelný od podobných robustních telamonek rostoucích v obdobných biotopech. Pach slabý, přijemný, různě interpretovaný (petržel, čerstvě upečené pečivo, ovocně-ředkvový). Třeň ± válcovitý s tendencí kořenovat, často s fialovými odstíny pod kloboukem. Plodnice mají tendenci růst trsnatě. Klobouk výrazněji hygrofánní než třeba u pavučince kančího (Cortinarius aprinus), který roste na podobných stanovištích. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Cortinarius testaceomicaceus NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 12.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Cortinarius testaceomicaceus NPR Karlštejn, (spory, 5% KOH, 1000x) 12.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cortinarius saturnioides?

Málo známý pavučinec z "tradičního" podrodu Telamonia (telamonka, pásenka) rostoucí na podzim pod listnáči (dub, buk, líska?, habr?) převážně na vápnitých půdách. Význačný zubatým ostřím lupenů (nemusí být vždy přítomno), velkými sporami, fialovými tóny na plodnici (alespoň v lupenech) a často i trsnatým růstem. Pavučinec hájový (Cortinarius lucorum) má též fialové lupeny podobně velké spory, ale roste obvykle pod osikami, nemá zubaté ostří lupenů a na třeni obvykle zůstávají výraznější zbytky vela.

Cortinarius serratissimus NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 14.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Cortinarius serratissimus NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 14.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Cortinarius serratissimus (detail lupenů) NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 14.10.2024, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Cortinarius serratissimus NPR Koda, (spory, 5% KOH, 1000x) 14.10.2024, (c) Lucie Zíbarová