Syn.: Stereum arcticum

Velmi hojný druh pevníku rostoucí po celý rok na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji olše a břízy, méně buku a vrby aj. Nápadný výrazně úzce přisedlými k substrátu, kloboukatými, svrchu plstnatými a zónovanými plodnicemi, se světlým okrajem a žloutnutím hymenia po poranění. Starší plodnice často nabývají zelených odstínů kvůli přichyceným řasám. Teplomilný a ve střední Evropě velmi vzácný pevník význačný (Stereum insignitum) je velmi podobný, živěji zbarvený a mikroskopicky s akantofýzami v hymeniu. Viz též pevník chlupatý (Stereum hirsutum), který je výrazněji chlupatý, široce přisedlý a často sbíhá na substrát, a po poranění nežloutne. Na první pohled by snad mohl připomínat nějaký druh outkovky (Trametes, viz např. outkovka pestrá - Trametes versicolor), nicméně ta má hymenium uspořádané v rourky, nikoli hladké jako u pevníků. Viz též pevník dvoubravý (Laxitextum bicolor).

Stereum subtomentosum NPR Řežabinec a Řežabické tůně, náletový porost, kmínek Betula, 8.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Stereum subtomentosum PR Holý vrch u Jílového, suťový les, padlý kmen Acer, 3.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Stereum subtomentosum NPR Řežabinec a Řežabické tůně, náletový porost, kmínek Betula, 8.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Stereum subtomentosum PP Stráně Hlubokého bolu, dubohabřina, padlý kmen Fagus, 15.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Stereum subtomentosum Broumov, Rožmitál, květnatá bučina, kmen Fagus 27.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Stereum subtomentosum Broumov, Rožmitál, květnatá bučina, kmen Fagus 27.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hojný drobný druh helmovky rostoucí na mechaté borce obvykle živých kmenů listnáčů. Jakkoli druhové jméno naznačuje růst v zimní polovině roku, zcela běžně se za vlhkého počasí vyskytuje již od počátku léta. Dává přednost stanovištím s vysokou vzdušnou vlhkostí. Význačná ekologií a uzce připojenými (nesbíhavými lupeny). Od podobné helmovky žlutavotemenné (Phloeomana minutula) rostoucí na obdobných stanovištích a substrátu se spolehlivě pozná pouze mikroskopicky (divertikulátní pokožka klobouku u M. hiemalis), nicméně plodnice h. zimní bývají obvykle intenzivněji pigmentované. Helmovka bílá (Phloeomana alba) má široce připojené až sbíhavé lupeny. Na mechaté kůře roste taktéž helmovka hořkomléčná (Mycena erubescens) s hořkou chutí a třeněm, který roní bezbarvý latex.

Phloeomana hiemalis Šanov, potoční luh, borka padlého kmene Salix, 3.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana hiemalis Liberec, Opičák, lužní les, borka živého Populus, 24.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana hiemalis NPP Polabská černava, vrbina, mechatá borka Salix, 2.11.2023, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana hiemalis PP Radobýl, zarůstající sad, mechatý živý kmen Juglans, 20.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana hiemalis PR Pístecký les, tvrdý luh, borka Salix, 10.1.2018, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana hiemalis NPP Dlouhoposko, vrbina, mechatá borka Salix, 16.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana hiemalis Kunžak, údolí potoka, mechatý kmen Tilia na okraji cesty, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh ze skupiny holubinky hřebenité (Russula pectinata), od které se odlišuje tmavším, spíše hnědým kloboukem. Od holubinky hřebínkaté (R. pectinatoides) a h. pruhované (R. insignis) pak zřetelně palčivou dužninou. H. nelibá (R. amoenolens) je též palčivá, ale tvoří drobnější plodnice a báze třeně s KOH nerezaví jako je tomu u h. sesterské. Nejedlá.

Russula sororia NPR Velký a Malý Tisý, hráz rybníka, sub Quercus, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula sororia (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh lupenaté houby ze skupiny penízovky dubové (Gymnopus dryophilus). V jejím rámci se vyznačuje tmavěji hnědým kloboukem a mikroskopickými znaky (tvar cheilocystid). Podobně tmavý klobouk má penízovka Gymnopus alpinus s poněkud odlišnými cheilocystidami a o něco málo většími sporami.

Gymnopus ocior NPR Horný les [SK], tvrdý luh, sub Carpinus, Fraxinus, 25.4.2024, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus ocior PP Na Plachtě, náletové dřeviny, okraj pěšiny, sub Betula, Salix, Quercus, 8.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus ocior Lázně Bohdaneč, štěpka, 12.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hojná holubinka rostoucí v listnatých lesích od léta do počátku podzimu. Význačná u třeně anastomózovanými a vidlenými lupeny a bílým výtrusným prachem. Od zelené formy holubinky namodralé (Russula cyanoxantha f. peltereaui) se pozná křehkými lupeny a růžovooranžovou reakcí na síran železnatý. Rozlišení od některých barevných forem holubinky mandlové (Russula vesca) však může být značně nesnadné, h. mandlová má o něco větší výtrusy. Jedlá.

Russula heterophylla Chlum u Dobrušky, dubohabřina, sub Quercus, Tilia, Carpinus, 1.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula heterophylla Bukovka, borová doubrava, sub Quercus, Pinus, 17.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Russula heterophylla NPR Velký a Malý Tisý, hráz rybníka, sub Quercus, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula heterophylla (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 1.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphodontia flavipora, Xylodon flaviporus

Hojný druh rozlitého choroše rostoucí na dřevě listnáčů, nejčastěji na dubových a bukových větvích, velmi vzácně i na jehličnech. Příbuzná pórnovitka obecná (Schizopora radula) má větší póry, větší spory a jinou inkrustaci na terminálních hyfách. Podobným druhem je též například pórnatka krásnopórá (Junghuhnia nitida) s pravidelnějšími póry. Mikroskopicky velmi podobný je kornatcovitý rod Xylodon, novější prace ji do něj i zařazují.

Schizopora flavipora EVL Království, tvrdý luh, kmen Tilia, 19.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora NPP Polabská černava, borový lesík, kmínek Pinus, 1.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora PR Myslivna, dubohabřina, větev Corylus, 19.4.2014, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora NPR Velký a Malý Tisý, hráz rybníka, spodní strana větve Quercus, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora PR Fabián, květnatá bučina, kmen Fagus, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora PP Kozinecká stráň, vápnomilná bučina, větev Fagus, 30.5.2014, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina, kmínek Alnus, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora flavipora PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina, kmínek Alnus, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Psathyrella prona f. cana

Drobná křehutka rostoucí na zemi, často na nitrofilních stanovištích, vzácně i přímo na exkremetech.

Psathyrella potteri NPR Velký a Malý Tisý, lesní cesta, na holé půdě, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Psathyrella potteri NPR Velký a Malý Tisý, lesní cesta, na holé půdě, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hojná a drobná houbička rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů či rostlinných zbytcích, typicky na vlhkých až podmáčených stanovištích. Nejhojnější v časném létě (druhá polovina června až červenec), sporadičtěji se vyskytuje až do podzimu. Význačná anastomózovanými lupeny a mikroskopicky amyloidními sporami.

Delicatula integrella NPP Peklo, potoční luh, větev Alnus, 20.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Delicatula integrella NPP Peklo, mokřadní olšina, kmen Alnus, 9.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Delicatula integrella NPR Velký a Malý Tisý, kmínek Salix cinerea, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Delicatula integrella NPP Jestřebské slatiny, mokřadní olšina, mechatý bult, 23.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Colllybiopsis vaillantii

Roztroušeně se vyskytující druh špičky rostoucí od jara do podzimu na živých i odumřelých stéblech trav a jiné vegetaci, vzácně i na větvičkách listnáčů apod. Plodnice rostoucí na dřevním substrátu mohou být zaměněny za hojnou špičku větevnou (Marasmiellus ramealis) s odlišnými mikroskopickými znaky (zejm. tvar cheilocystid). Viz též špička trojbarvá (Marasmiellus tricolor) a špička kvítková (Marasmiellus humilimus).

Marasmiellus vaillantii NPP Swamp, mokřadní olšina, list Carex, 20.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Marasmiellus vaillantii Liberec, Opičák, rostlinné zbytky, 24.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Marasmiellus vaillantii Třeboň, parčík u žel. zastávky, živé stéblo Poa sp., 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná houba rostoucí od pozdního jara do podzimu v sušších travnatých porostech (kde vytváří "čarodějné kruhy".), lesních okrajích, parcích apod., vzácněji i v lesích. Dobře poznatelná podle řídkých lupenů, tuhého a elastického třeně a žemlové barvy plodnic. Jedlá.

Marasmius oreades Střížovický vrch, mezofilní louka, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades Břvany, suchá louka, 7.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades Střížovický vrch, mezofilní louka, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades (detail lupenů) Střížovický vrch, mezofilní louka, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades Česká Lípa, parčík, sub Acer, Picea pungens, Betula, 5.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades Třeboň, parčík u žel. stanice, 5.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades PP Jalovcové stráně nad Vrbičkou, suchý trávník, 11.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades Provodín, trávník v obci, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Marasmius oreades Střížovický vrch, mezofilní louka, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh šupinovky rostoucí na mrtvém, často již zetlelém dřevě jehličnanů (především smrku) a vzácně i listnáčů. Od velmi podobné plaménky nevonné (Gymnopilus penetrans), která roste na stejných substrátech, se pozná bezpečně jen mikroskopicky, avšak určitým vodítkem může být fenologie (G. sapineus fruktifikuje spíše v létě, zatímco G. penetrans spíše na podzim), živější barvy a plstnatý až plstnatě šupinatý povrch klobouku (u G. penetrans je +- hladký).

Gymnopilus sapineus Kaproun, kulturní smrčina, pařez jehličnanu, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus sapineus Bukovka, borová doubrava, sub Quercus, Pinus, 17.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Gerronema strombodes s. auct. eur., Chrysomphalina strombodes s. auct. eur., Omphalina strombodes s. auct. eur.

Vzácnější druh kalichovky rostoucí od léta do podzimu na silněji rozloženém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku a jedle. Viz kalichovka matná (Chrysomphalina grossula). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Gerronema xanthophyllum EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, potoční luh, pařez jehličnanu, 17.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum PP Vlásenický potok, potoční luh, silně zetlelý kmínek jehličnanu, 23.7.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, potoční luh, kmen Picea, 17.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, potoční luh, pařez jehličnanu, 17.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum Kunžak, podmáčená smrčina, zbytky dřeva smrku porostlé mechy, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum PR Maštale, kulturní smíšený les, pařez jehličnanu, 18.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum Malonty, podmáčená smrčina, zetlelá větev Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum Bílé, vlhká smrčina, pařez jehličnanu, 25.6.2021, (c) Lucie Zíbarová

Gerronema xanthophyllum Obírka, jedlobučina, pařez Abies, 15.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Marasmius androsaceus, Setulipes androsaceus

Velmi hojná špička rostoucí v opadu jehličnatých lesích, případně na větvičkách a podobných substrátech. Na jehličí roste též o něco mohutnější špička provrtaná (Gymnopus perforans) s pachem po hnijícím zelí a dvoubarevným třeněm a špička Wettstienova (Marasmius wettsteinii) s kolárkem kolem třeně. Viz také špička dubomilná (Gymnopus quercophilus).

Gymnopus androsaceus PR Údolí Teplé, smrkoborový les, mechatý kmen Picea, 21.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus Hajnice v Zadním lese, bývalá střelnice PS, kmínek Pinus, 9.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus Staré Hamry, kulturní smrčina, v opadu, sub Picea, 20.6.2020, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus PR Údolí Teplé, kulturní smrčina, větev Picea, 28.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus PR Údolí Teplé, kulturní smrčina, větev Picea, 28.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus PR Údolí Teplé, smrkoborový les, mechatý kmen Picea, 21.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus NP Šumava, Poledník, pařez Picea, 28.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus Kunžak, kulturní smrčina, šiška Picea, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus Kunžak, kulturní smrčina, větvička Picea, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus androsaceus (vlevo) a Gymnopus perforans (vpravo) Kovářská, horská kulturní smrčina, opad Picea, 20.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Saprotrofní druh rostoucí na zemi v listnatých lesích, parcích a zahradách. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Volvariella taylorii Mariánské lázně, lesopark, 27.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Fomitopsis quercina

Velmi hojný víceletý choroš rostoucí na živém i mrtvém dřevě dubů, velmi vzácně i jiných listnáčů (javor, akát). Pro svou korkovitou konsistenci, ekologii a protažené póry nezaměnitelný druh. Způsobuje hnědou hnilobu. Viz síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa) se širší ekologickou amplitudou, způsobující bílou hnilobu a rourkami jež po otlačení hnědnou a outkovka hrbatá (Trametes gibbosa).

Daedalea quercina NPR Malý a Velký Štít, teplomilná doubrava, pařez Quercus, 6.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Daedalea quercina (detail hymenoforu) PR Loužek, tvrdý luh, kmen Quercus, 16.2.2022, (c) Lucie Zíbarová

Daedalea quercina Senomaty, akátina, vysoký pařez Robinia, 10.5.2017, (c) Lucie Zíbarová

Daedalea quercina NPR Libický luh, tvrdý luh, pařez Quercus, 5.11.2023, (c) Lucie Zíbarová

Daedalea quercina PP Peklo, řezná plocha kmene Quercus, 22.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Daedalea quercina Stará obora u Hluboké nad Vltavou, padlý kmen Quercus, 29.5.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hojná helmovka rostoucí od konce jara do podzimu na dřevě jehličnanů, zpravidla smrku. Význačná olivovými tóny a pachem po kyselině dusičné. Olivové lemovaní ostří lupenů, ke kterému se vztahuje druhové jméno, nemusí být vždy dobře patrné. Helmovka smrková (Mycena silvae-nigrae) a h. louhová (Mycena stipata), které se vyznačují stejným pachem a substrátem, však postrádají olivový odstín i tmavé ostří lupenů. Trochu podobná může být i helmovka hnědobřitá (Mycena olivaceomarginata), která však roste na zemi v suchých trávnících.

Mycena viridimarginata PP Peklo, inverzní zařízlé údolí, zetlelý kmen smrku, 22.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Mycena viridimarginata Dluhoště, podmáčená smrčina, pařez jehličnanu, 5.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Mycena viridimarginata PR Polom, květnatá bučina, kmen Abies, 14.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná muchomůrka rostoucí na podmáčených stanovištích výhradně pod olšemi. Nápadná ekologií, výraznými zbytky vela na klobouku, absencí prstenu, vločkatým třeněm a nevýraznou pochvou na bázi. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh) a navržená mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.

Amanita friabilis NPP Swamp, mladá olšina, sub Alnus, 18.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Amanita friabilis Jestřebí, olšina, sub Alnus, 11.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Amanita friabilis NPP Hojkovské rašeliniště, olšina, sub Alnus, Betula, 9.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Amanita friabilis Jestřebí, olšina, sub Alnus, 1.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Amanita friabilis NPP Jestřebské slatiny, olšina, sub Alnus, Frangula, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hojná drobná helmovka rostoucí od jara do podzimu ze zbytků dřeva, často na mechatých kmenech v listnatých i jehličnatých lesích, často na stinných a vlhkých stanovištích. Podobná helmovka oregonská (Mycena oregonensis) má široce připojené a zoubkem sbíhavé či sbíhavé lupeny s oranžovým ostřím. Viz kalichovka oranžová (Rickenella fibula).

Mycena acicula NPP Dlouhopolsko, vrbina, mechatá borka Salix, 16.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Mycena acicula Rabí, potoční luh, fragment dřeva Salix, 2.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Mycena acicula PR Pavlínino údolí, potoční luh, fragment borky Alnus, 8.9.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mycena acicula PP Líska, suťový les, fragment dřeva Fagus, 8.5.2020, (c) Lucie Zíbarová

Mycena acicula NPP Peklo, mokřadní olšina, báze pahýlu Alnus, 29.8.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mycena acicula Jestřebí, olšina, větev listnáče, 11.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Hojná lupenitá hřibovitá houba rostoucí od léta do podzimu pod borovicemi. Jedlý. Podobný slizák švýcarský (Chroogomphus helveticus) má suchý, nikoli lepkavý klobouk a je vázaný smrky. Komplex více druhů, rozpoznatelných kombinací makro- a mikroskopických znaků. Slizák lepkavý v úzkém pojetí je mikroskopicky dobře poznatelný tlustostěnnými hymeniálními cystidami. Třeň bez purpurových tónů. Trama amyloidní. Jedlý. Viz slizák Chroogomphus mediterraneus a Chroogomphus purpurascens.

Chroogomphus rutilus agg. Milovice, pastvina, sub Pinus, 26.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Chroogomphus rutilus agg. Jestřebí, v obci, pod vysazenou borovicí, 11.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější druh břichatkovité houby rostoucí na nitrofilních stanovištích či přímo na exkrementech. Význačná ekologií a černými peridiolami. Pravděpodobně introdukovaný druh. Podobná a hojnější číšenka hrnečková (Cyathus olla) se liší světlými peridiolami. Záměna je možná i za zástupce jiných rodů - pohárovka obecná (Crucibulum laeve) a hnízdovka nacpaná (Nidularia deformis). Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Cyathus stercoreus Ústí nad Labem, Městské sady, mechatý trávník v parku, 10.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus stercoreus Bechlín, skládka kůry a dřevního dopadu, 26.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus stercoreus Bechlín, skládka kůry a dřevního dopadu, 10.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus stercoreus Milovice, pastvina, zbytky trusu, 26.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující muchomůrka rostoucí od léta do podzimu pod různými listnáči, často duby a lipami, především na vápnitých substrátech v teplejších oblastech. Vyskytuje se poměrně hojně i na člověkem ovlivněných stanovištích, např. v parcích, alející či na hřbitovech. V posledních dvou dekádách se zdá, že lokalit přibývá. Viz muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea), m. ježohlavá (Amanita solitaria) a m. Vittadiniho (Amanita vittadinii).

Amanita strobiliformis Hleďsebe, solitérní dub, sub Quercus, Betula, 13.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Amanita strobiliformis Ročov, okroticová bučina, sub Fagus, Larix, Carpinus, 4.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Amanita strobiliformis Millovice, parčík na sídlišti, sub Betula, 4.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Amanita strobiliformis NPP Velký vrch u Vršovic, teplomilná doubrava, sub Quercus, 25.8.2005, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující hřibovitá houba mykorhizně vázaná na olše. Nápadný sbíhavými rourkami a ekologií. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Gyrodon lividus NPP Jestřebské slatiny, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, Picea, Frangula, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPP Jestřebské slatiny, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, Picea, Frangula, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPP Rečkov, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus Mělnická Vrutice, olšina, sub Alnus, 13.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPR Polabská černava, olšina, sub Alnus, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPR Polabská černava, mokřadní olšina, sub Alnus, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná kornatcovitá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů, kde způsobuje bílou hnilobu. Od podobných druhů se pozná spolehlivě jen mikroskopicky.

Phanerochaete velutina PP Kozincká stráň, teplomilná doubrava, větev Quercus, 24.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Phanerochaete velutina PR Rač, dubohabřina, kmínek Corylus, 12.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phanerochaete velutina NPR Ve Studeném, květnatá bučina, větev Fagus, 10.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phanerochaete velutina (detail hymenia) PR Niva Doubravy, porost náletových dřevin, kmínen Salix caprea, 28.4.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Steccherinum nitidum

Roztroušeně až hojně se vyskytující rozlitý choroš. Roste na větvích listnáčů, nejčastěji buků a olší. Význačný typickou barvou a bílým sterilním okrajem plodnice. Příbuzné druhy rodu Junghuhnia (např. pórnatka třásnitá - Junghuhnia lacera) se liší okrajem plodnice s myceliálními provazci a mikroznaky. Druh může být zaměněn též za běžnou pórnovitku drobnopórou (Schizopora flavipora).

Junghuhnia nitida NPP Medník, květnatá bučina, kmen Fagus, 7.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida NPR Velký Špičák, jedlobučina, kmen Fagus, 8.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida NPR Čtvrtě, porost křovitých vrb, větev Salix, 7.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida NPR Libický luh, tvrdý luh, spodní strana větve Quercus, 26.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida PR Žernov, podmáčený porost křovitých vrb, kmen Populus tremula, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida PR Libochovka, suťový les, větev Acer, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mycoacia gilvescens, Phlebia gilvescens

Roztroušeně se vyskytující rozlitý choroš, rostoucí na dřevě různých listnáčů, nejčastěji buku nebo olše. Preferuje starší bučiny s dostatkem dřeva, vyskytuje se ale i lužních lesích a jinde. Z druhů rodu Ceriporiopsis (s. l.) tvoří nejrobustnější plodnice. Starší plodnice často mají narůžovělý odstín, ale celkově je dosti proměnlivá. Způsobuje bílou hnilobu. Hyfový systém monomitický, zakončení hyf na hraně rourek bývá často inkrustované, spory eliptické až válcovité často mírně zahnuté (téměř alantoidní) 3.5-4.5 x 2-2.5 µm. Fylogeneticky je příbuzná některým žilnatkám (Phlebia), ostatně mikroskopické znaky jsou si dosti podobné. Na první pohled morfologicky podobná bývá na obdobných stanovištích rostoucí pórovka šedá (Aporpium canescens), která se však po poškrábání zbarvuje do hněda a mikroskopicky se liší mj. dimitickým hyfovým systémem a podélně dělenými bazidiemi.

Ceriporiopsis gilvescens PR Polom, květnatá bučina, kmen Fagus, 3.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPP Bílichovské údolí, okroticová bučina, pařez Fagus, 20.4.2014, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens PR Studený vrch, suťový les, kmen Fagus, 4.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPP Polabská černava, mokřadní olšina, opadlá větev Alnus, 24.2.2024, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPR Libický luh, tvrdý luh, opadlá větev Quercus cerris, 5.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens PR Gajc [SK], tvrdý luh, padlý kmen Quercus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, značně zetlelý kmen buku, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, značně zetlelý kmen buku, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba jejíž stromata lze nalézt po celý rok na dřevě různých listnáčů (buk,  habr aj.). Od ostatních druhů z komplexu dřevomoru plazivého (Nemania serpens) se pozná pouze mikroskopicky podle podélně rýhovaných spor (imerze!). Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Nemania chestersii PR Maštale, smíšený kulturní les, paldý kmen Fagus, 20.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii NPR Čtvrtě, dubohabřina, kmen Quercus, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii Vinařice, dubohabřina, kmínek Corylus, 14.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii NPR Čtvrtě, dubohabřina, kmen Quercus, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii Vinařice, dubohabřina, kmínek Corylus, 14.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii NPR Ve Studeném, suťový les, kmen Fagus, 26.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii Konětopy, teplomilná doubrava, větev Quercus, 3.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii PP V Hlubokém, teplomilná doubrava, větev Quercus, 15.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii (spory a vřecka, Melzerovo reagens, 1000x), 27.7.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Ombrophila pura

Roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba rostoucí později na podzim na dřevě listnáčů, nejčastěji buku a javoru klenu, typicky na relativně čerstvě odumřelém dřevě. Častější je v horských pralesovitých porostech. Pro své poloprůsvitné plodnice nezaměnitelná. Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Neobulgaria pura var. pura Bouřňák, květnatá bučina, větev Fagus, 20.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura Bouřňák, květnatá bučina, větev Fagus, 20.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR V Podolánkách, smíšený kulturní smrko-bukový les, větev Fagus, 28.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR Studený vrch, suťový les, kmen Fagus, 22.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR Studený vrch, květnatá bučina, kmen Fagus, 18.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR Vápenka, květnatá bučina, větev Fagus, 17.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Coprinus acuminatus

Hnojník z příbuzenstva hnojníku inkoustového (Coprinopsis atramentaria), od kterého se liší užšími (4-5 μm u C. acuminata, 5-6 μm u C. atramentaria) výtrusy a často i kloboukem s hrbolem. Vyskytuje se roztroušeně od léta do podzimu okolo zbytků dřeva, na pilinách, ruderálních stanovištích, apod.

Coprinopsis acuminata Radvanovické sedlo, příkop u lesní cesty, větve Acer pseudoplatanus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis acuminata Radvanovické sedlo, příkop u lesní cesty, větve Acer pseudoplatanus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis acuminata Radvanovické sedlo, příkop u lesní cesty, větve Acer pseudoplatanus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis acuminata Hříškov, kulturní smíšený les, lesní cesta, sub Quercus, Pinus, Picea, 26.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od podzimu do zimy na dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku. Od hnědavého pařezníku obecného (Panellus stipticus), rostoucího na listnáčích, se pozná mírnou chutí a bělavými plodnicemi, od podobných trepkovitek (Crepidotus spp.) vždy dobře vyvinutým třeněm i u dospělých plodnic a bělavým výtrusným prachem. Na dřevě jehličnanů roste i obvykle mnohem větší hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens).

Panellus mitis Soumarský most, kulturní les, kmínek Picea, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis NPR Břehyně-Pecopala, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 15.11.2012, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis Horní Malá Úpa, kulturní smrčina, větev Picea, 26.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis NPR Břehyně-Pecopala, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 15.11.2012, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis NPR Velká Niva, kulturní les, ořezaná větev Picea, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hojně se vyskytující menší druh plaménky rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, především smrku. Spíše horský druh. Význačný výraznými oranžovými až oranžově-červenými barvami a mikroskopickými znaky. Podobná, avšak drobnější a výrazně vzácnější je plaménka drobnovýtrusá (Gymnopilus bellulus) s výrazně menšími sporami (4.5–6.0 × 3.0–3.5 μm). Viz též plaménka nevonná (Gymnoplius penetrans) a p. jedlová (Gymnopilus sapineus) s okrově rezavými, méně výrazně barevnými plodnicemi a mírně menšími a méně ornamentovanými výtrusy.

Gymnopilus picreus NPR Červené blato, podmáčená smrčina, padlý kmen Picea, 12.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus PR Milešický prales, jedlobučina, padlý kmen Picea, 20.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus NP České Švýcarsko, Jelení louže, rašeliniště, kmen Pinus, 25.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus Soumarský most, podmáčená smrčina, padlý kmen Picea, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus NP Šumava, Strážný, podmáčená smrčina, kmen Picea, 15.8.2020, (c) Lucie Zíbarová