Roztroušeně se vyskytující dřevorozkladná houba rostoucí na podzim na silně rozloženém dřevě, nejčastěji smrku, vzácně i na starých choroších, ve vyšších polohách. Z našich druhů rodu Mucronella (ostenatka lysá - Mucronella calva a ostenatka žlutá - Mucronella flava) nejhojnější. Viz též Dentipratulum bialoviesense.
Mucronella bresadolae PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen jehličnanu, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen jehličnanu, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae Trojmezná, horská smrčina, kmen Picea, 16.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, pařez Picea, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, silně rozložený kmen Picea, 25.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae PR Pavlínino údolí, kulturní smíšený les, padlý kmen jehličnanu, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae NPP Peklo, potoční luh, řezná plocha padlého kmene Picea, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae NPP Peklo, potoční luh, řezná plocha padlého kmene Picea, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Mucronella bresadolae PR Žernov, olšina, silně zetlelý kmen Picea, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující trepkovitka, jejíž plodnice můžeme nalézt na na podzim na větvičkách listnáčů, ale též různých rostlinných zbytcích, často na loňských řapících kapradí. Podobně jako u většiny druhů rodu Crepidotus, je spolehlivé určení možné pouze mikroskopicky. Podobnou ekologii má např. trepkovitka žlutavá (Crepidotus luteolus). Viz též trepkovitka Cesatiho (Crepidotus cesatii) nebo t. měnlivá (Crepidotus variabilis) rostoucí spíše na větvičkách. Podobné plodnice tvoří i mechovka Hobsonova (Clitopilus hobsonii) či mecháček mechový (Rimbachia arachnoidea).
Crepidotus epibryus PR Topoľové hony [SK], tvrdý luh, fragment kmene Quercus, 10.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus Domoušice, suťový les, řapík Acer, 26.10.2015, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus Litvínov, Šumenské údolí, olšo-jasanový luh, zbytky kapradí, 21.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus Dluhoště, Dálava, olšina, lodyha Urtica, 24.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus PR Topoľové hony [SK], tvrdý luh, fragment kmene Quercus, 10.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus PR Gajc [SK], tvrdý luh, opadlá větev Fraxinus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus Černý vrch u Želnavy, suťový les, rostlinné zbytky, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus Moldava v Krušných horách, suťový les, řapík Athyrium, 25.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus PR Gajc [SK], tvrdý luh, opadlá větev Fraxinus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus Litvínov, Šumenské údolí, olšo-jasanový luh, řapík Fraxinus, 21.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus PP Židova strouha, kulturní smíšený les, větvička Quercus, 21.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus PP Vlásenický potok, potoční luh, stonek Urtica, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Crepidotus epibryus EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, suťový les, větvička Acer, 24.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Vzácná čirůvka rostoucí pod jehličnany (smrk, borovice) na živinami chudých, kyselých půdách, často mezi porosty vřesovcovitých keříčků (borůvka, brusinka apod.). Druh hojnější v severských zemích. Hořká a palčivá. Na podobných stanovištích se může vyskytovat i mírná čirůvka zelánka (Tricholoma equestre). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Tricholoma aestuans Malonty, Hodonický potok, brusnicový bor, sub Pinus, Picea, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující holubinka rostoucí od léta do časného podzimu v mykorhizní symbióze se smrkem či bukem, spíše na kyselých, živinami chudých půdách. Palčivá. Druh snadno odlišitelný od dalších druhů sekce Ingratae (na obdobných stanovištích např. h. smrdutá - Russula foetens či h. hořkomandlová - Russula laurocerasi) pro hnědě skvrnité ostří lupenů.
Russula illota NPR Karlovské bučina, květnatá bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová
Russula illota NPR Karlovské bučina, květnatá bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová
Russula illota Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Russula illota (detail lupenů) Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Russula illota NPR Ve Studeném, acidofilní bučina, sub Fagus, Carpinus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hojná pýchavka rostoucí od léta do podzimu v jehličnatých a smíšených lesích, typicky v humózních kulturních smrčinách. Na podobných stanovištích se často vyskytuje pýchavka horská (Lycoperdon nigrescens), s ostny jež splývají špičkami a po setření zanechávají jizvy (areoly).
Lycoperdon umbrinum Rejštejn, tábořiště, sub Picea, 3.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Lycoperdon umbrinum Předonín, kulturní březovo-borový les, sub Pinus, Betula, 24.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Lycoperdon umbrinum Dluhoště, Dálava, kulturní smrična, sub Picea, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hojná drobnější bedla rostoucí od pozdního léta do podzimu v listnatých a smíšených lesích, obvykle na živinami bohatších stanovištích. Význačná rezavě oranžovým kloboukem a absencí prstenu. Existuje několik podobných druhů, od kterých se pozná spolehlivě mikroskopicky (pokožka typu trichoderm s spodní vrstvou typu hymeniderm, elementy v pokožce obvykle s parietálním pigmentem a několika septy, septa bez přezek, střelovité výtrusy). Udávaná jako jedovatá, nicméně amatoxiny se nepodařilo potvrdit narozdíl od některých příbuzných druhů. Bedla Boudierova (Lepiota boudieri) má v pokožce klobouku septované elementy s vakuolárním pigmentem, septa s přezkami; bedla ohnivá (Lepiota ignicolor) má neseptované elementy v pokožce klobouku a roste v suchých trávnících. Bedla Lepiota pilodes má tlumenější barvy a též neseptované elementy v pokožce klobouku. Bedla plstnatá (Lepiota tomentella) má rovněž méně výrazné barvy na klobouku a chybí jí spodní vrstva hymenidermu v pokožce klobouku.
Lepiota castanea Proboštov, odkaliště, sub Betula, Populus tremula, Alnus, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová
Lepiota castanea Břínkov, vápnomilná bučina, okraj potůčku, 30.10.2015, (c) Lucie Zíbarová
Lepiota castanea Proboštov, odkaliště, sub Betula, Populus tremula, Alnus, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová
Lepiota castanea Dluhoště, Dálava, podmáčená smrčina, sub Alnus, Picea, Pinus, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Lactarius fuscus
Hojný druh ryzce rostoucí od léta do podzimu v mykorhizní symbióze se smrky. Význačný ekologií a nasládlou kokosovou vůní. Mléko bílé, neměnné, záhy palčivé. Podobný a taktéž hojný ryzec vonný (Lactarius glyciosmus) je vázaný na břízu.
Lactarius mammosus Dluhoště, Dálava, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius mammosus NP Šumava, V Mokřinách (I. zóna), lesní cesta, sub Picea, 15.8.2017, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Trichoderma neorufoides
Patrně jeden z hojnějších druhů běžně určovaných jako masenka rezavá (Hypocrea rufa), bezpečné určení by však vyžadovalo kultivací. Význačná bezbarvými výtrusy, v mládí ojíněným plodnicemi a oranžovou stěnou perithecií. Dalším hojným druhem z tohoto okruhu je např. masenka Hypocrea minutispora.
Hypocrea cf. neorufoides Mikulovický vrch, dubohabřina, kmen Carpinus, 15.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Hyphoderma subdefinitum
Hojná kornatcovitá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů. Taxonomicky komplikovaná skupina...
Hyphoderma occidentale PR Studený vrch, suťový les, kmen Fagus, 16.11.2019, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Hyphodontia quercina
Kornatcovitá houba rostoucí poměrně hojně na dřevě listnáčů (dub, habr, vrba), spíše v teplejších oblastech. Význačný nažloutlými plodnicemi s poměrně dlouhými ostny a mikroznaky (válcovité spory). Podobný je například konatec lopatkovitý (Xylodon spathulatus) rostoucí častěji na jehličnanech a rozdílnými mikroskopickými znaky (široce eliptické až takřka kulovité spory, přítomnost zaškrcovaných cystid).
Xylodon quercinus PR Žernov, dubohabřina, větev Quercus, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon quercinus PR U Nového hradu, dubohabřina, větev Carpninus, 13.5.2017, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon quercinus PP Sítovka, dubohabřina, větev Quercus, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon quercinus PR Hrubovodské sutě, dubohabřina, větev Carpiuns, 14.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon quercinus NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, větev Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon quercinus Liberec, Opičák, "pseudolužní" les, kmen Populus, 7.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Hyphodontia breviseta
Velmi hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě jehličnanů (především smrk, jedle), méně často listnáčů. V rámci rodu Xylodon poměrně dobře určitelný druh, alespoň pod mikroskopem (což zdaleka není pravidlem!), zejména pro zaškrcované cystidy a eliptické spory. Na jehličnanech roste mj. též kornatec lopatkovitý (Xylodon spathulatus) s delšími a často zploštělými ostny.
Xylodon brevisetus NP Krkonoše, Modrý důl, horská smrčina, fragment kmene Picea, 23.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon brevisetus NPR Velká Niva, podmáčená smrčina, padlý kmen Betula, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon brevisetus PR Niva Doubravy, kulturní smrčina, kmínek Picea, 13.6.2018, (c) Lucie Zíbarová
Xylodon brevisetus Bobří soutěska, kulturní smrčina, padlý kmen Picea, 24.2.2016, (c) Lucie Zíbarová
Jeden z řady bělavých chlupáčků na dřevě, od kterých se rozpozná podle mikroznaků. Viz chlupáček hlohový (Lachnum crataegi).
Lachnum fasciculare NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum fasciculare NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Oligioporus rennnyi, Strangulidium rennyi, Oligoporus farinosus
Jednoletý rozlitý choroš rostoucí roztroušeně na mrtvém dřevě jehličnanů (smrk, borovice, modřín), vzácně i listnáčů, často v dutinách silně zetlelých pařezů. Způsobuje hnědou hnilobu. Plodnice jsou nápadně měkké, často doprovázené nažloutlou práškovitou nepohlavní fází.
Postia rennyi NPP Jestřebské slatiny, reliktní bor, kmínek Pinus, 3.4.2018, (c) Lucie Zíbarová
Postia rennyi PP Milhostovské mofety, olšina, větev jehličnanu, 23.10.2021, (c) Lucie Zíbarová
Postia rennyi PR Na Černčí, lesostepní bor, fragment kmínku Pinus, 30.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Postia rennyi NPR Břehyně-Pecopala, podmáčená smrčina, kmínek Picea, 29.3.2016, (c) Lucie Zíbarová
Postia rennyi Pnětluky, mladá kulturní smrčina, kmínek Picea, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Postia rennyi Rostejn, jedlobučina, plaňka z oplocenky, 14.4.2017, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Kavinia himantia
Poměrně vzácná ježatá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, vzácně i jehličnanů (jedle), zejména v chladnějších a vlhčích, často suťových, lesích. Plodnice reagují zeleně se se zelenou skalicí. Příbuzná a vzácnější kavinovka bělozelená (Kavinia alboviridis) se odlišuje ornamentovanými výtrusy. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Hydnocristella himantia Domoušice, suťový les, větvičky Acer, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, padlý kmínek Acer, 29.7.2024, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia NPR Ve Studeném, suťový les, větev Fraxinus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia Domoušice, suťový les, větvičky a opad Acer, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia Velká Javorská, Bobří soutěska, suťový les, napůl živý kmen Quercus, 6.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia Velká Javorská, Bobří soutěska, suťový les, větev Fraxinus, 20.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia NP Šumava, Stožec, suťový les, větev Fraxinus, 18.8.2017, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia Příběničky, suťový les, 19.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, pařez listnáče, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Hydnocristella himantia NPP Jeskyně na Pomezí, květnatá bučina, pařez listnáče, 15.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Jedna z nejhojnějších kortnatcovitých hub. Hymenofor je obvykle zoubkatý či zrnitý. Roste po celý rok, zvláště v jeho chladnější části na dřevě listnáčů i jehličnanů. Taxon velmi dobře určitelný mikroskopicky pro typické inkrustované a přehrádkované cystidy. Jedná pravděpodobně o komplex běžnými makro- a mikromorfologickými metodami nerozlišitelných druhů.
Hyphoderma setigerum NPP Jestřebské slatiny, mokřadní olšina, větev Alnus, 3.7.2018, (c) Lucie Zíbarová
Hyphoderma setigerum NPP Kaproun, olšina, větev Alnus, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hyphoderma setigerum NPR Libický luh, olšina, větev Alnus, 11.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hyphoderma setigerum PP Domaslavické údolí, květnatá bučina, větev Fagus, 13.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Hyphoderma setigerum Hora sv. Šebestiana, klečové rašeliniště, kmínek Pinus x pseudopumilio, 5.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hyphoderma setigerum PR Žernov, dubohabřina, borka kmínku Quercus, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hyphoderma setigerum PP U císařské studánky, acidofilní bučina, silná větev Fagus, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů. Komplex obtížně rozpoznatelných druhů, viz. např. kornatečka sněžná (Athelia nivea) či k. vrbová (Athelia salicum).
Athelia epiphylla NPP Kaproun, přechodové rašeliniště, větev Salix, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Athelia epiphylla NPP Kaproun, přechodové rašeliniště, větev Salix, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů (buk, olše, vrba, lípa aj.), vzácně i jehličnanů, typicky na nedávno odumřelých často ještě neodkorněných větvích. Nejhojnější zástupce rodu u nás. Pravděpodobně komplex několika druhů. Nápadná přitisklými, neodchlipujícími se plodnicemi, bez nápadně odlišené bazální vrstvy a mikroznaky. Morfologicky je podobná např. kornatka kustovnicová (Peniophora lycii) odlišující se mikroskopicky (přítomnost dendrohyfidií, takřka kulovité lamprocystidy).
Peniophora cinerea NPP Ve Studeném, jedlobučina, větev Quercus, 10.7.2013, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora cinerea NPP Medník, suťový les, větev Quercus, 7.7.2013, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora cinerea NPP Medník, suťový les, větev Quercus, 7.7.2013, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora cinerea NPP Kaproun, olšina, větev Alnus, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora cinerea Solopysky, porost náletových dřevin, větev Populus tremula, 8.3.2015, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora cinerea PR Maštale, kulturní smrčina s vtroušenou jedlí, větev Abies, 15.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora cinerea (forma?) Raná, step, větev Vibernum, 5.1.2018, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí v létě a na podzim, převážně v podmáčených a rašelinných smrčinách. Mléko bílé, růžovějící. Podobné druhy ryzec černohlávek (Lactarius lignyotus) a ryzec sazový (Lactarius fuliginosus).
Lactarius picinus NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius picinus PR Maštale, kulturní smrčina, sub Picea, 11.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius cf. picinus NPP Bílichovské údolí, květnatá bučina, sub Fagus, Picea, Carpinus, 16.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius picinus (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany (smrk) na kyselých a vlhkých půdách. Dobře určitelná mikroskopicky (absence pleurocystid). Podobné druhy: vláknice huňatá (Inocybe lanuginosa) a vláknice (Inocybe stellatospora). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Inocybe leptophylla NPR Velký a Malý Tisý, smíšený kluturní les, sub Picea, Pinus,Betula, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Inocybe acutella
Drobná vláknice rostoucí na podmáčených stanovištích v mykorhize s vrbami (a jehličnany?). Interpretace druhů Inocybe acutella, Inocybe acuta a Inocybe striata se liší mezi autory. Druh je uveden v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh). a chráněný vyhláškou MŽP 395/1992 (kriticky ohrožený druh).
Inocybe acutella NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Inocybe acutella NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hojná slzivka rostoucí na podzim pod vrbami na podmáčených místech. Ředkový pach, lupeny často s kapičkami, bez kortiny. Spolehlivě určitelná (jako většina zástupců rodu) podle mikroznaků.
Hebeloma helodes NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma helodes NPJestřebské slatiny, porost křovitých vrb, sub Salix, 3.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma helodes NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Coprinus stercoreus
Hojný druh koprofilního hnojníku. Roste po celý rok na trusu býložravců. Význačný poprášeným kloboukem (velum z kulovitých bradavčitých buněk), tetrasporickými bazidiemi, malými sporami (cca 7 x 3,5 μm) a absencí pileo- a pleurocystid. Od podobných druhů se pozná pouze mikroskopicky.
Coprinopsis stercorea PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina, trus divokého prasete, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Coprinopsis stercorea NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, trus divokého prasete, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Coprinopsis stercorea PP Prameniště Chomutovky, klečové rašeliniště, trus jelena, 4.10.2014, (c) Lucie Zíbarová
Coprinopsis stercorea PR Rašeliniště Kaliště, podmáčená březina, trus divokého prasete, 11.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Coprinopsis stercorea NPR Šúr [SK], trus divokého prasete, 3.11.2017, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh choroše rostoucí na dřevě listnáčů (nejčastěji dub), velmi vzácně jehličnanů, často z kořenů či zanořeného dřeva (zdánlivě ze země), spíše v nižších a teplejších polohách. Plodnice jsou zpravidla jednoleté (v protikladu k tomu, co naznačuje latinské druhové jméno), houba způsobuje bílou hnilobu dřeva. Morfologicky velmi proměnlivá, dobře vyvinuté plodnice jsou význačné přítomností třeně a labyrintickými a roztrhanými póry. Někdy však vytváří polštářovité plodnice s rourkami po celém povrchu. Plodnice rostoucí na padlých kmenech můžou být i zcela přisedlé. Mladé plodnice gutují červenou tekutinu, může tak připomínat vzácný lošákovec palčivý (Hydnellum peckii) nebo jiné jemu příbuzné druhy, tyto však mají na spodu ostny, nikoli rourky. Může vzdáleně připomínat rozděrku splývavou (Sistotrema confluens) s drobnějšími a měkčími plodnicemi a bazidiemi s 6-8 sterigmaty nebo drobnější bělochoroš Wynneové (Loweomyces wynnei) s okrověžlutými klobouky a rhizomorfami.
Abortiporus biennis Černice, paseka acidofilní bučině, lesní cesta, dřevo v zemi, 8.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Abortiporus biennis Houština u Mašťova, bazifilní teplomilná doubrava, fragment dřeva Quercus, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Abortiporus biennis NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, kmen Alnus, 6.11.2019, (c) Lucie Zíbarová
Abortiporus biennis PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, kmen Populus, 7.11.2019, (c) Lucie Zíbarová
Abortiporus biennis Ždár nad Orlicí, stromořadí, báze Fraxinus, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Abortiporus biennis Ždár nad Orlicí, stromořadí, báze Fraxinus, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Coprinus subdisseminatus, Tulosesus subdisseminatus
Méně známý druh hnojníku, rostoucí na zemi či zbytků dřeva, častěji na vlhčích místech. Vzdáleně připomíná běžný hnojník nasetý (Coprinellus disseminatus).
Coprinellus subdisseminatus Houština u Mašťova, teplomilná doubrava, lesní cesta, nitrofilní vegetace, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Poměrně hojný druh slzivky z okruhu slzivky sladkovonné (Hebeloma sacchariolens), se kterou má společný nasládlý pach a řídké lupeny. Liší se světlejším, bělavým kloboukem a úzkými výtrusy (12-14.6 x 5.9-7.1 μm, Q > 1.8, Beker et al. 2016). Roste převážně ve vlhkých vrbových porostech. Hebeloma ischnostylum je velmi podobná, ale má mj. kratší výtrusy (<12 μm) a štíhlejší plodnice.
Hebeloma fusisporum PR Velký rybník, porost křovitých vrb, sub Salix, Betula, 11.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma fusisporum NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hebeloma fusisporum NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, sub Salix, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Zřejmě opomíjený druh pesterce rostoucí pod listnáči i jehličnany, patrně dává přednost narušovaným stanovištím. Význačný silnou a tuhou okrovkou (peridií) podobně jako u pesterce obecného (Scleroderma citrinum), výtrusy s izolovaně-ostnitou ornamentikou (jako u p. bradavčitého - Scleroderma verrucosum či p. jamkatého - Scleroderma areolatum) a přisedlými plodnicemi bez pseudotřeně.
Scleroderma cepa cf. Houština u Mašťova, teplomilná doubrava, okraj lesní cesty, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující houbička, rostoucí od léta do podzimu na mrtvém, často silně rozloženém dřevě či větvičkách. Příbuzná kržatka honosná (Simocybe sumptuosa) tvoří mohutnější plodnice a liší se i mikroskopickými znaky. Nedořešená skupina, viz též kržatka hladká (Simocybe laevigata) rostoucí na tlejících ostřicích s odlišnou stavbou pokožky klobouku a kržatka Simocybe filopes na otevřených trávnících.
Simocybe centunculus NPP Rečkov, mokřadní olšina, větev Alnus, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Simocybe centunculus PR Hrby,květnatá bučina, silně rozložený kmen Fagus, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Simocybe centunculus NPP Pochválovská stráň, květnatá bučina, větev Carpinus, 11.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Simocybe centunculus NPR Koda, potoční luh, zbytky dřevě listnáče, 31.8.2022, (c) Lucie Zíbarová
Simocybe centunculus PR Polom, květnatá bučina, silně rozložený kmen Fagus,, 15.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Hypochnicium polonense
Vzácnější kornatcovitá houba, rostoucí na silně rozloženém dřevě listnáčů, spíše na vlhčích, stinných stanovištích. Druh nápadný pod mikroskopem inkrustovanými septocystidami (viditelné i pod lupou) a silnostěnnými výtrusy. Podobné cystidy má třeba i velmi hojná kornatka septocystidiová (Hyphoderma setigerum), ta má však užší a tenkostěnné spory a celkově působí více kompaktním dojmem. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Gyrophanopsis polonensis PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, silná větev Populus, 3.5.2019, (c) Lucie Zíbarová
Gyrophanopsis polonensis PR Polom, květnatá bučina, fragment kmene Fagus, 3.11.2015, (c) Lucie Zíbarová
Gyrophanopsis polonensis NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, padlý kmen Alnus, 17.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Gyrophanopsis polonensis NPR Kohoutov, květnatá bučina, kmen Fagus, 19.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Gyrophanopsis polonensis NPR Kohoutov, květnatá bučina, kmen Fagus, 19.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Gyrophanopsis polonensis NPR Libický luh, degradovaný tvrdý luh, padlý, silně rozložený kmen listnáče, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Hojná kornatcovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů, méně často jehličnanů. Plodnice jsou bělavé, nepříliš pevně připojené k substrátu, poměrně řídké konsistence s pod lupou nápadně chlupaté od hojných cystid. Mikroskopicky dobře rozpoznatelný rod podle zašpičatělých cystid s typickými pravidelně rozmístěnými hranatými krystalky, jednotlivé druhy (viz např. Subulicystidium brachysporum, Subulicystidium perlongisporum) se poznají podle velikosti výtrusů. Vyriabilita velikosti výtrusů je však značná a podle mých zkušeností (LZ) lze sběry sebrané z jednoho totožného kmene v různých časových obodobích zařadit k různým druhům.
Subulicystidium longisporum NPR Libický luh, měkký luh, silně rozložený kmen Populus, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Subulicystidium longisporum NPP Bílichovské údolí, okroticová bučina, větev Fagus, 26.6.2014, (c) Lucie Zíbarová
Subulicystidium longisporum NPP U Nového mlýna, jasenina, větev Fraxinus, 22.4.2014, (c) Lucie Zíbarová
Subulicystidium longisporum Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, silně rozložený kmen Fagus, 18.7.2014, (c) Lucie Zíbarová
Subulicystidium longisporum Osek, acidofilní bučina, kmen Fagus, 28.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí pod listnáči (dub, habr, líska) na bázemi bohatších půdách. Nápadná hrubě plstnatým až plstnatě šupinkatým, šedavým až šedohnědým kloboukem (v mládí někdy s fialovým nádechem) a fialově naběhlým, neojíněným a nešupinkatým třeněm. Další druhy vláknic s fialovými odstíny: např. vláknice tmavohnědá (Inocybe cincinnata), vláknice ametystová (Inocybe amethystina), vláknice chlapecká (Inocybe pusio) či vláknice zemní liláková (Inocybe geophylla var. lilacina).
Inocybe griseolilacina Raškov, květnatá bučina, sub Fagus, 14.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Inocybe griseolilacina Žiželice, Zbraň, mez zarostlá lískou, sub Corylus, 14.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Inocybe griseolilacina Houština u Mašťova, teplomilná doubrava, sub Quercus, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová