Syn.: Russula lepida

Velmi hojná holubinka rostoucí od časného léta do časného podzimu pod listnáči (dub, buk), méně často jehličnany, na kyselých až bazických, převážně výhřevných půdách. Chuť mírná. Snadno poznatelný druh pro tvrdé a pevné plodnice, matnou pokožku klobouku, červeně naběhlý třeň a nepříjemnou pachuť (mentol, tužky). Jedlá, ale málo kvalitní. Viz holubinka jitřenková (Russula velutipes).

Russula rosea Osek, acidofilní bučina, sub Fagus, 20.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Russula rosea Kynšperk nad Ohří, Boží Požehnání, zalesněná výsypka, sub Quercus, 17.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula rosea PR Vápenka, květnatá bučina, okraj cesty, sub Fagus, Acer, 9.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh kornatcovité houby rostoucí po celý na dřevě listnáčů, nejčastěji topolů (méně často vrby nebo buku), typicky na nedávno odumřelých větvích stále ještě v kůře. Od podobných druhů se pozná především mikroskopicky.

Peniophora polygonia Proboštov, odkaliště, větev, Populus tremula, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora polygonia NP České Švýcarsko, Havraní skála, porost náletových dřevin na starém spáleništi, opadlá větev Populus tremula, 15.9.2022, (c) Lucie Zíbarová<

Peniophora polygonia NPR Ruda, podmáčený porost křovitých vrb, větev Salix, 17.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Peniophora polygonia Broumov, Rožmitál, úvoz lesní cesty, odumřelý kmínek Populus tremula, 27.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphodontia crustosa, Grandinia crustosa, Lyomyces crustosus

Hojná kornatcovitá houba se zubatým hymenoforem rostoucí na mrtvém dřevě různých listnáčů, méně často jehličnanů, často na trčcíh větvích vrb a topolů na podmáčených stanovištích. Od podobných druhů se pozná spolehlivě pouze mikroskopicky (válcovité spory, subulátní terminální elementy).

Xylodon crustosus NPR Ruda, podmáčený porost křovitých vrb, větev Salix, 17.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon crustosus NPP Peklo, potoční luh, větévka Ulmus, 30.4.2015, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon crustosus CHA Sihoť [SK], tvrdý luh, větev Populus?, 6.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon crustosus Bělušice, vysoké křoviny, opadlá větev Rosa, 17.2.2024, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon crustosus Dluhoště, Dálava, porost křovitých vrb, větev Salix, 7.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Xylodon crustosus Šanov, potoční luh, silně zetlelé dřevo Salix, 5.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Desarmillaria ectypa

Vzácná houba rostoucí od léta do podzimu na zemi mezi mechy na rašeliništích a rašelinných loukách, spíše minerálně bohatších. Od ostatních druhů rodu se pozná snadno podle ekologie (neroste ze dřeva), jednotlivého nikoli trsnatého růstu a absencí prstenu (jediným dalším naším druhem václavky bez prstenu je v. bezprstenná - Armillaria socialis, která je však teplomilná, trsnatá a roste na dřevě). Viz václavka obecná (Armillaria mellea). Patří mezi zvláště chráněné druhy (vyhl. MŽP č. 395/92) v kategorii kriticky ohrožený druh a je uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii CR (kriticky ohrožený druh). a zůstává v návrhu novelizace vyhlášky o zvláště chráněných druzích.

Armillaria ectypa NPP Ruda, přechodové rašliniště, 17.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Armillaria ectypa NPP Ruda, přechodové rašliniště, sub Betula, Frangula, 16.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Armillaria ectypa PR V lísovech, slatinná louka, sub Salix, 10.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mniopetalum globisporum

Drobná cyfeloidení houbička parazitující na vrcholoplodých meších, často na vlhkých stanovištích (mokřadní olšiny). Patrně přehlížený druh. Spory kulovité cca 4-5 μm v průměru. Příbuzný meší ouško mechové (Rimbachia bryophila) roste na bokoplodých meších a má větší výtrusy. Meší ouško sourubkové (Rimbachia neckerae) má eliptické až kapkovité výtrusy. Uvedené v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Rimbachia arachnoidea NPP Rečkov, mokřadní olšina, lodyžka Mnium hornum?, 27.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Rimbachia arachnoidea PR Myslivna, mokřadní olšina, lodyžka Mnium hornum?, 13.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější závojenka rostoucí na zemi či silně rozloženém dřevě v humózních listnatých lesích méně často i mimo les. Třeň i klobouk v mládní modrofialové, třeň výrazně vláknitý. Závojenka hnědofialová (Entoloma tjallingiorum) se odlišuje tvarem spor a růstem na dřevě. Viz závojenka Entoloma allochroum. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Entoloma cf. dichroum PR Studený vrch, suťový les, šiška Picea, 4.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma cf. dichroum Domaslavické údolí, potoční luh, sub Fraxinus, Fagus, 18.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hygrocybe pratensis

Poměrně hojná voskovka rostoucí od pozdního léta do podzimu na loukách, především nehnojených, dále v parcích, sadech apod. Význačná mohutnými plodnicemi s matným nehygrofánním kloboukem s oranžovými tóny a sbíhavými lupeny. Viz voskovka Berkeleyova (Cuphophyllus berkeleyi). Bez výrazného pachu. Podobná šťavnatka hajní (Hygrophorus nemoreus) je lesní (ektomykorhizní) druh a její dužnina má moučnou vůni. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Hygrocybe pratensis PR Písečný vrch, suchý krátkostébelný trávník, 3.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe pratensis NPR Oblík, třešňový sad, sub Cerasus, 26.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe pratensis NPR Oblík, lesní lem, sub Corylus, Vibrnum, Ligustrum, 26.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe pratensis Hora sv. Šebestiana, náměstí, krátkostébelný trávník, 10.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe pratensis NPR Oblík, třešňový sad, sub Cerasus, 26.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe pratensis PP Mravenčák, porost teplomilných křovin, 19.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe pratensis PP Zadní rybník, krátkostébelný trávník, 16.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná nebo přehlížená helmovka z rodu Mycenella rostoucí na silně rozloženém dřevě, kůře či rostlinných zbytcích převážně na těžkých, jílovitých půdách. Od podobných druhů se pozná spolehlivě pouze mikroskopicky (korálovitě rozvětvený apex hymeniálních cystid, viz mikrofoto níže). Příbuzné druhy: helmovka drsnovýtrusá (Mycenella trachyspora), h. mechomilná (Mycenella bryophila) a h. vrbová (Mycenella salicina). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Mycenella lasiosperma NPP Peklo, mokřadní olšina, kmen Alnus, 5.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Mycenella lasiosperma NPR Libický luh, měkký luh, opadaná kůra Salix, 21.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Mycenella lasiosperma NPR Libický luh, měkký luh, opadaná kůra Salix, 21.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Mycenella lasiosperma (spory a hymeniální cystidy, Melzerovo reagens, 1000x), 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hohenbuehelia grisea var. fluxilis, Pleurotus myxotrichus s. Pilát

Vzácnější drobná hlíva rostoucí od léta do podzimu na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji vrb. Od podobných druhů se pozná spolehlivě pouze mikroskopicky (dvouvýtrusé bazidie). Viz hlívička siná (Hohenbuehelia grisea). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Hohenbuehelia fluxilis Bouřňák, acidofilní bučina, kmen Sorbus, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis Černý vrch u Klášterce nad Ohří, květnatá bučina, větev Fagus, 19.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis NP Šumava, Poledník, horská smrčina, pahýl Sorbus aucuparia, 28.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis PR Holý vrch u Jílového, suťový les, trčící větev na padlém kmeni Sorbus aucuparia, 3.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis NPP Jestřebské slatiny, okraj mokřadní olšiny, padlý kmínek Sorbus aucuparia, 26.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis (soc. Hypoxylon ticinense) NPR Libický luh, tvrdý luh, větev Padus, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis NPP Peklo, potoční luh, kmen Padus, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hohenbuehelia fluxilis (mikroskopické znaky, Mezerovo regens, 1000x), 3.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Amanitopsis submembrancea

Roztroušeně se vyskytující druh z podrodu Amanitopsis rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany (smrk, borovice?) možná i listnáči (buk?) na kyselých půdách spíše ve vyšších polohách. Nápadná křehkou šedavou pochvou na bázi a bradavkami na klobouku, olivově hnědými barvami klobouku, který je často výrazně brázditý. Obtížně rozlišitelná muchomůrka Amanita olivaceogrirsea roste pod listnáči. Šednoucí velum má i muchomůrka šupinatá (Amanita ceciliae) rostoucí spíše na bazických půdách pod listnáči s více žlutými odstíny na klobouku. Podobné můžou být i další bezprstenné muchomůrky např. muchomůrka Battarreova (Amanita battarrae) či m. žlutoolivová (Amanita umbrinolutea) s pevnou blanitou pochvou a bez bradavek na klobouku. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Amanita submembranacea s.l. PP Buky na Bourňáku, acidofilní bučina, sub Fagus, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Amanita submembranacea s.l. Bourňák, květnatá bučina, sub Fagus, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Zcela rozlitý jednoletý choroš rostoucí od léta do podzimu na dřevě listnáčů, často na spodní straně kmenů a větví. Vyznačuje se poměrně drobnými póry, s roztokem KOH reaguje červenohnědě, jedná se o proměnlivý druh. Od podobných druhů se pozná spolehlivě pouze kombinací makroskopických a mikroskopických znaků. Pórnatka síťkovitá (Ceriporia reticulata) může být vzhledem podobná, má však výrazně větší póry i výtrusy. Podobné mikroskopické znaky (tj. zejména drobné spory) mají např. pórnatka nádherná (Ceriporiopsis excelsa) a pórnatka Ceriporiopsis aurantiocarnescens.

Ceriporia viridans PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, kmen Alnus, 21.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporia viridans Bouřňák, acidofilní bučina, kmen Sorbus aucuparia, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporia viridans Litvínov, Pekelské údolí, porost náletových dřevin, kmínek Salix caprea, 29.4.2015, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporia viridans Ročov, dubohabřina, větev Corylus, 2.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporia viridans NPR Zhejral, podmáčený porost křovitých vrb, větev Salix, 10.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporia viridans PP Stráně Hlubokého dolu, teplomilná doubrava, fragment Fagus, 22.5.2018, (c) Lucie Zíbarová

Méně známý druh dřevomorky rostoucí na dřevě jehličnanů. Význačná pružnými, gelatinózními plodnicemi a mikroznaky (malé, nedextrinoidní výtrusy). Podobná je např. hojnější dřevomorka meruňková (Leucogyrophana mollusca), dřevomorka Rommellova (Leucogyrophana romellii) nebo dřevomorka zlatá (Pseudomerulius aureus). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Leucogyrophana sororia Bouřňák, acidofilní bučina, kmen Picea, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Leucogyrophana sororia NP Krkonoše, Krakonošova snídaně, horská smrčina, kmen Picea, 24.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Leucogyrophana sororia Břínkov, teplomilná doubrava, kmínek Pinus, 3.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Leucogyrophana sororia Resbachklause [DE], rozpadlá horská smrčina, kmen Picea, 12.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Leucogyrophana sororia NP České Švýcarsko, Havraní skála, porost náletových dřevin na starém spáleništi, zavěšený kmen Pinus, 1.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Poměrně hojná kornatcovitá houba rostoucí od léta do podzimu na mrtvém, silně rozloženém dřevě listnáčů i jehličnanů, často na spodní straně kmenů a větví v listnatých i smíšených lesích různého typu, nejčastěji v bučinách a dubohabřinách. Tvoří pavučinovité modrozelené povlaky snadno oddělitelné od substrátu. Výtrusy kulovité neamyloidní mírně silnostěnné, s výrazným apikulem (3-4 µm), hyfy s přezkami v subhymeniu (často v místě větvení), bez přezek v subikulu. Nejhojnější zástupce rodu v ČR, od ostatních druhů se pozná spolehlivě pouze mikroskopicky. Pavučiník bezpřezkatý (Byssocorticium efibulatum) má spory v podobných rozměrech, avšak hyfy kompletně bez přezek. Pavučiník krásný (Byssocorticium pulchrum) má větší spory (5-6.5 µm) a hyfy s přezkami. Pavučiník Byssocorticium caeruleum má též větší spory (4.5-5.5 x 4.5-5.2 µm), ale hyfy bez přezek.

Byssocorticium atrovirens Litvínov, Šumná, silně rozložený kmen Fagus, spodní strana, 29.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Byssocorticium atrovirens Osek, acidofilní bučina, fragment silně rozloženého kmene Fagus, 20.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Byssocorticium atrovirens PR Děťanský chlum, teplomilná doubrava, spodní strana kmene Pinus, 27.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Kornatcovitá houba rostoucí na čerstvě odumřelých větvích listnáčů, typicky lísky. Patrně přehlížený druh. Plodnice se zakládají pod kůrou, kterou prorážejí a odchlipují. Od běžné větvovky ojíněné (Vuilleminia comedens), která roste typicky na dubech, nicméně vyskytuje si na jiných dřevinách, včetně lísek, se odlišuje mikroznaky (přítomnost válcovitých cystid, alantoidní spory).

Vuilleminia coryli NPR Karlštejn, dubohabřina, větev Corylus, 11.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Vuilleminia coryli Hřivice, dubohabřina, větev Corylus, 30.5.2014, (c) Lucie Zíbarová

Vuilleminia coryli Radostice, křovinatá mez, větev Corylus, 22.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Drobná nazelenalá vřeckovýtrusá houba rostoucí hojně na vlhkém dřevě listnáčů v pokročilejším stadiu rozkladu. Obvykle doprovázena nepohlavním stadiem připomínající špendlíkové hlavičky. Spory v dospělosti se třemi příčnými septy. Voskovička Claussenomyces atrovirens má tmavě zelená apotecia a spory, které se v dospělosti rozpadají.

Claussenomyces prasinulus PP Líska, suťový les, větev FAgus, 26.7.2019, (c) Lucie Zíbarová

Claussenomyces prasinulus Bouřňák, acidofilní bučina, fragment kmene Fagus, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Claussenomyces prasinulus Bouřňák, acidofilní bučina, fragment kmene Fagus, 27.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Claussenomyces prasinulus Konětopy, teplomilná doubrava, větev Quercus, 26.6.2015, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh muchomůrky z podrodu Amanitopsis (pošvatka) rostoucí především pod jehličnany (i listnáči?) na kyselých půdách. Význačná reznoucí pevnou pochvou na bázi třeně, často tmavě lemovaným ostřím lupenů a výrazně koncentricky zónovaným kloboukem. Velmi podobná je muchomůrka Battarreova (Amanita battarrae) s nevýrazně zónovaným kloboukem rostoucí především pod listnáči.

Amanita umbrinolutea Horní Bradlo, kulturní smrčina, sub Picea, 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Amanita umbrinolutea Nový hrad, smíšený kulturní les, sub Picea, 14.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Amanita umbrinolutea? Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující drobnější druh pavučince z podrodu Myxacium rostoucí od druhé poloviny léta do podzimu na kyselých, živinami chudých půdách pod jehličnany, patrně i listnáči (buk, líska). Význačný drobnými bílými plodnicemi, lepkavým bělavým kloboukem s velmi hořkou pokožkou a malými výtrusy. Pavučinec křišťálový (Cortinarius barbatus) je větší a roste pod listnáči. Viz pavučinec míhavý (Cortinarius vibratilis s. l.).

Cortinarius alboamarescens PR Čabel, kulturní smíšený les, sub Fagus, Pinus, Betula, 4.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius alboamarescens PP Prameniště Chomutovky, podmáčená smrčina, sub Fagus, Picea 10.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Bělavá závojenka rostoucí na nelesních stanovištích od léta do podzimu na nehnojených loukách, méně často i v lese. Lupeny úzce až široce připojené, nesbíhavé, klobouk není prosvítavě rýhovaný, plstnatý.

Entoloma sericellum Hora sv. Šebestiana, úvoz polní cesty, nízká acidofilní vegetace, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericellum Hora sv. Šebestiana, úvoz polní cesty, nízká acidofilní vegetace, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma sericellum NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, okraj pěšiny, sub Betula, Pinus, 11.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující závojenka rostoucí pod smrky na kyselých, často podmáčených půdách, spíše ve vyšších polohách. Pach slabý, po posečené trávě. Lupeny v mládí našedlé. Spory isodiametrické, jen nevýrazně hranaté (podobně jako u útlejší závojenky Entoloma vinaceum).

Entoloma turbidum PP Prameniště Chomutovky, podmáčená smrčina, sub Picea, 10.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma turbidum PP Prameniště Chomutovky, kuturní smrčina, sub Picea, Larix, Pinus, 26.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující drobná závojenka rostoucí od léta do časného podzimu v porostu různých mechů, často na mechatých pařezech a kmenech listnáčů i jehličnanů, ale i v polštářích bělomechu apod. Vzhledem připomíná spíše některé druhy kalichovek (Omphalina s. l.).

Entoloma rhodocylix NP České Švýcarsko, Jelení louže, rašeliniště, úpatí mechaté pískovcové skály, 25.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma rhodocylix NPP Swamp, mokřadní olšina, okraj pěšiny, sub Alnus, 15.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma rhodocylix PP U Tří můstků, podmáčená smrčina, mechatý pařez PIcea, 29.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma rhodocylix PP Prameniště Chomutovky, horská smrčina, mechatý pařez Picea, 21.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná houba rostoucí od léta do podzimu na podmáčených stanovištích v rašeliníku či jiných meších (Polytrichum), patrně s určitou preferencí pro disturbovaná stanoviště. Třeň ve spodní polovině často vínově naběhlý. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii CR (kriticky ohrožený druh).

Gymnopilus fulgens PP Prameniště Chomutovky, otevřené klečové rašeliniště, boční strana bultu, in Molinia, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus fulgens PP Prameniště Chomutovky, otevřené klečové rašeliniště, boční strana bultu, in Molinia, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Patrně vzácný druh rostoucí na podzim na kyselých, živinami velmi chudých trávnících a vřesovištích. Nápadná již od mládí tmavými lupeny a mikroznaky.

Entoloma inutile PP Prameniště Chomutovky, lesní cesta, smilkový trávník, 13.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lokálně hojný druh rostoucí na podzim v jehličnatých lesích a na otevřených travnatých stanovištích, lesních světlinách, podél cest apod. převážně ve vyšších polohách. Význačná nažloutlými lupeny již od mládí, dlouhými vřetenovitými výtrusy a podle literatury i hojnými atrosporami pod pokožkou klobouku (vždy?). Zrnivka fialovonohá (Cystoderma jasonis var. lilacipes) je barevnou varietou z. dlouhovýtrusé, od které se liší tmavším kloboukem a fialovým třeněm. Podobná hojná zrnivka osonková (Cystoderma amianthinum) roste spíše v lese než mimo les, má výrazněji vyvinutý prsten, v mládí bílé lupeny a menší výtrusy.

Cystoderma jasonis PP Prameniště Chomutovky, smilkový trávník při okraji lesní cesty, 13.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Cystoderma jasonis NP Krkonoše, Krakonošova snídaně, horská smrčina, sub Picea, 22.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Cystoderma jasonis PR Údolí Doubravy, mladý výsadba jedle, sub Abies, Fagus, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Cystoderma jasonis (basidiospory - vlevo, atrospory - vpravo, Melzerovo reagens, 1000x), 22.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější penízovka rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany, spíše ve vyšších polohách. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Gymnopus putillus PP Prameniště Chomutovky, výsadba modřínu, sub Larix , 13.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Podobně jako jiné druhy rodu se jedná o druh preferující nehnojené louky. Roste na podzim na kyselých i bazických substrátech, nehojně. Význačný "třeněm" bez šupinek. Rozlišit příbuzné druhy lze spolehlivě pouze mikroskopicky. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Geoglossum umbratile PP Prameniště Chomutovky, krátkostébelný trávník při lesní cestě, 13.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Vzácný a nezaměnitelný pavučinec z podrodu Phlegmacium rostoucí pod jehličnany (smrk, jedle), vz. patrně i listnáči (buk) na podzim na vápnitých půdách. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).

Cortinarius atrovirens Vinařice, smrčina na opuce, sub Picea, 18.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius atrovirens Hříškov, kulturní smíšený les, sub Fagus, Tilia, Picea, 28.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius atrovirens Vinařice, vápnomilná bučina, sub Fagus, Picea, 19.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius atrovirens Velký Vřešťov, smíšený kulturní les, sub Quercus, Acer, Picea, 28.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Z našich pěti druhů václavek (Armillaria) s prstenem se jedná o nejvýrazněji teplomilný druh. Roste na podzim ze dřeva listnáčů v teplomilných doubravách a lužních lesích. Prsten blanitý, klobouk v mládí s olivovými barvami s jemnými, olysávajícími šupinkami, bazidie bez přezek na bázi. Jště výrazněji teplomilná je václavka bezprstenná (Armillaria socialis), bez prstenu a v ČR jen na Moravě. Viz václavka severská (Armillaria borealis), v. smrková (Armillaria ostoyae), v. hlíznatá (Armillaria gallica) a v. cibulkotřenná (Armillaria cepistipes). Václavka bažinná (Armillaria ectypa) roste na zemi mezi rašeliníkem a nemá prsten.

Armillaria mellea PR Holý vrch, dubohabřina, kořeny listnáče, 14.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Armillaria mellea NPR Malý a Velký Štít, teplomilná doubrava, pařez listnáče (Carpinus?), 18.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Armillaria mellea NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, báze pahýlu Fagus, 29.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Armillaria mellea CHÚ Sihoť [SK], tvrý luh, silně rozložený kmen listnáče, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Armillaria mellea CHÚ Sihoť [SK], tvrý luh, silně rozložený kmen listnáče, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující holubinka rostoucí od léta do začátku podzimu pod jehličnany (smrk, borovice) na kyselých i vápnitých půdách. Holubinky z příbuzenstva h. révové se vyznačují slanečkovým pachem při zasychání, hnědnoucí dužninou a zelenou reakcí na zelenou skalici (většina druhů holubinek má reakci víceméně růžovou až oranžovou, někdy se šedými tóny). Všechny druhy z této skupiny jsou jedlé. Tento druh je charakteristický červeným klouboukem a červeně naběhlým třeněm a růstem pod jehličnany. Příbuzné druhy např. holubinka mokřadní (Russula subrubens), h. slanečková (Russula graveolens), h. sametová (Russula amoeonoides), h. kyjonohá (Russula clavipes), h. buková (Russula faginea), h. Favreho (Russula favrei) a další.

Russula xerampelina NPR Břehyně-Pecopala, boreokontinentální bor, sub Pinus, Fagus, Betula, 3.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula xerampelina NPP Pochválovská stráň, smrčina na opuce, sub Picea, 11.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cortinarius lividoochraceus s. auct.

Incl.: Cortinarius pseudocollinitus, C. castaneolens, C. dischroipes, C. mucifluoides ...

Roztroušeně se vyskytující pavučinec z podrodu Myxacium rostoucí od konce léta do podzimu pod listnáči (dub, buk). Význačný žebrovaným okrajem klobouku a často též podélně rýhovaným apexem třeně. Medový pach, zejm. na bázi třeně. Komplex více obtížně rozlišitelných druhů patrně i s odlišnou ekologií, samotná interpretace jména Cortinarius elatior je nejednoznačná. Další podobné druhy: pavučinec modroslizký (Cortinarius stillatitius) a p. mokvavý (Cortinarius mucifluus). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Cortinarius elatior s.l. PR Pod Trlinou, acidofilní bučina, sub Fagus, 10.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius elatior s.l. Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius elatior s.l. (pseudocollinitus?) acidofilní teplomilná doubrava, sub Quercus, Carpinus, Sorbus torminalis, 20.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius elatior s.l. NPR Karlovské bučiny, květnatá bučina, sub Fagus, 19.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Méně hojná holubinky z komplexu holubinky révové (Russula xerampelina) s níž sdílí slanečkový pach, hnědnutí dužniny a zelenou reakci dužniny se zelenou skalicí. Roste od léta do časného podzimu pod listnáči (dub, buk) na kyselých půdách. Význačná matným, sametovým kloboukem. Mírná a tedy jedlá. Na obdobných stanovištích se ze stejné skupiny může vyskytovat též hojná holubinka slanečková (Russula graveolens).

Russula amoeonoides Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Russula amoeonoides Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová