Syn.: Omphaliaster borealis

Vzácná drobnější houba rostoucí na rašelinných biotopech s těžištěm výskytu v boreálním pásu. Podobná a hojnější kalichovka hvězdovýtrusá (Hygroaster asterosporus) má světlejší a výrazně prosvítavě čárkovaný klobouk a není typická pro podmáčená stanoviště. Druhy poměrně malého rodu Hygroaster se vyznačují výrazně hvězdovitě bradavčitými výtrusy. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii CR (kriticky ohrožený druh).

Hygroaster borealis Lajpanovo (RUS), otevřené rašeliniště, 24.09.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Galerina "vittaeformis"

Hojná čepičatka rostoucí na podzim na zemi, často v mechu, na kyselých půdách, převážně v jehličnatých a smíšených lesích, méně často i mimo les. Vzácněji roste i v rašeliníku. Podobná a ještě o něco hojnější čepičatka Atkinsonova (Galerina atkinsoniana) má o něco rezavější plodnice a odlišuje se přítomností hojných pileocystid (u č. pruhované chybí nebo se vyskytují vzácně při okraji klobouku). Forma dvouvýtrusá (Galerina vittiformis f. bispora) má tmavší třeň a dvouvýtrusé bazidie.

Galerina vittiformis Doksy, zámecký park, nízký mechatý trávník, 29.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Galerina vittiformis PR Hořečky, horská louka, 13.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Galerina vittiformis f. bispora PR Podtrosecká údolí, slatinná louka, 11.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Galerina vittiformis PR Niva Doubravy, vlhká louka, 11.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Druh pavučince z podrodu Myxacium rostoucí pod břízou v severské tajze. Podobné druhy: pavučinec slizký (Cortinarius mucosus) pod borovicemi s podsaditějšími plodnicemi a pavučinec plavooranžový (Cortinarius collinitus) pod smrkem s výrazně fialově naběhlou nohou.

Cortinarius septentrionalis Lajpanovo (RUS), podmáčený březový porost, sub Betula, 24.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující pavučinec z podrodu Phlegmacium. Roste na podzim pod topoly, zejména osikou, často na člověkem ovlivněných stanovištích. Viz pavučinec klamný (Cortinarius fraudulosus) rostoucí pod smrkem a výrazněji vyvinutým velem. Podobný pavučinec křišťálový (Cortinarius barbatus) roste pod listnáči (buk, dub), má hořkou pokožku klobouku a menší spory.

Cortinarius argutus EVL Království, náletové dřeviny, sub Populus, Tilia, 6.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius argutus EVL Království, náletové dřeviny, sub Populus, Tilia, 6.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius argutus Vyborg (RUS), lesopark, sub Pinus, Populus tremula, Sorbus, 23.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh čirůvky rostoucí na podzim pod buky (vz. i jinými listnáči) na kyselých i vápnitých, převážně však humózních půdách. Význačná špinavě béžovým kloboukem, nepříjemnou sladce-chemickou vůní, na řezu se zatuchle moučnou komponentou a tmavě hnědými lupeny u exsikátů. Viz čirůvka bílá (Tricholoma album) a č. běložlutavá (Tricholoma stiparophyllum) pod jinými dřevinami a č. holubičí (Tricholoma columbetta) s vrostle vláknitým kloboukem a často namodralými skvrnami na bázi třeně. Čirůvka nevonná (Tricholoma inamoenum) má pach po svítiplynu a roste pod jehličnany. Na obdobných stanovištích se může vyskytovat i šťavnatka buková (Hygrophorus penarius) nebo š. básnická (Hygrophorus poëtarum). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Tricholoma lascivum PR Stříbný luh, květnatá bučina, sub Fagus, Acer, Carpinus, 30.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma lascivum NPR Ve Studeném, květnatá bučina, silně zetltlý kmen Fagus, sub Fagus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma lascivum Domaslavické údolí, květnatá bučina, sub Fagus, 15.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma lascivum Domaslavické údolí, květnatá bučina, sub Fagus, 15.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma lascivum NPR Ve Studeném, květnatá bučina, silně zetltlý kmen Fagus, sub Fagus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma lascivum NPR Ve Studeném, květnatá bučina, sub Fagus, Carpinus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh pavučince patřící do "tradičního" podrodu Myxacium, sekce Vibratiles (druhy s hořkou pokožkou). Roste na podzim pod listnáči (dub, buk) převážně na kyselých půdách. Viz pavučinec Cortinarius alboamarescens a Cortinarius emollitoides.

Cortinarius barbatus PR Kulivá hora, dubohabřina, sub Pinus, Carpinus, Quercus, 20.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Hojná helmovka rostoucí na podzim až do zámrazu v opadu jehličnanů, méně často i listnáčů. Druh nápadný sbíhavými lupeny a moučnou chutí a vůní. Viz další šedé helmovky se ± sbíhavými lupeny např. h. obecná (Mycena vulgaris), h. širokolupenná (Mycena latifolia), h. lepkavá (Roridomyces rorida), h. podobná (Mycena clavicularis), helmovka malovaná (Mycena pseudopicta) či Mycena agrestis.

Mycena cinerella Kovářská, kulturní smrčina, mechatá lesní cesta, sub Picea, Betula, 25.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Mycena cinerella PR Stříbrný luh, suťový les, mechatý kmen listnáče, 30.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mycena cinerella PR Polom, květnatá bučina, mechatý padlý kmen Fagus, 5.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mycena cinerella PR Polom, květnatá bučina, mechatý padlý kmen Fagus, 5.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mycena cinerella Lajpanovo [RUS], boreální smíšený les, sub Populus tremula, Betula, Pinus, 24.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cortinarius alcalinophilus s. auct.

Vzácnější pavučinec z tradičního podrodu Phlegmacium (pahřib) rostoucí na podzim pod listnáči (dub, buk), na vápnitých půdách, především v teplejších oblastech. Pach nevýrazný nebo mírně po sladu. Význačný zlatožlutým okrajem klobouku s tmavými zbytky vela uprostřed, žlutou dužninou a myceliálními provazci na bázi a pozitivní vínovou reakcí na KOH. Podobný pavučinec překrásný (Cortinarius splendens) má negativní reakci na KOH. Uvedený (jako Cortinarius alcalinophilus) v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Cortinarius majusculus Klapice, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Larix, 10.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius majusculus Klapice, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Larix, 10.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius majusculus NPR Špraněk, vápnomilná bučina, sub Fagus, 19.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius majusculus NPR Špraněk, vápnomilná bučina, sub Fagus, 19.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius majusculus PR Pučanka, okroticová bučina, sub Fagus, Pinus, 9.10.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hebeloma edurum, H. fastibile, H. senescens

Jen místy hojná slzivka rostoucí od pozdního léta do podzimu pod listnáči a jehličnany na vápnitých půdách. Význačná kakaovým (nikoli vysloveně ředkvovým) pachem, tendencí třeně ke kořenování a tmavnutí od báze.

Hebeloma laterinum Kovářská, Vápenka, opuštěný vápencový lom, sub Picea, 12.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma laterinum PR Pučanka, bor na vápenci, sub Pinus, Fagus, 9.10.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma laterinum Konětopy, výsadba borovice černé, sub Pinus nigra, Quercus, 5.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hebeloma laterinum PR Na Černčí, lesostepní bor, sub Pinus, Laburnum, 7.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Vcelku ničím nevýrazná vláknice rostoucí na chudých, kyselých půdách pod jehličnany. Pach slabě spermatický. Třeň ojíněný jen na apexu, na bázi bez hlízy.

Inocybe rennyi Mikulov v Krušných horách, mladá smrčina, okraj lesní cesty, 7.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hojný pavučinec rostoucí pod jehličnany (smrk, borovice) na kyselých půdách. Patří do poměrně obtížné skupiny hořkých pavučinců z podrodu Myxacium, pojetí druhů se značně liší mezi autory. Viz: Cortinarius alboamarescens, Cortinarius eburneus, Cortinarius emollitus, Cortinarius emollitoides, Cortinarius pluvius.

Cortinarius vibratilis Tetřevská slať, podmáčená smrčina, sub Picea, 3.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius vibratilis s. Moser PR Údolí Teplé, mechatá kulturní smrčina, sub Picea, Pinus, 29.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius vibratilis Dluhoště, Dálava, podmáčená smrčina, sub Picea, Betula, 4.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Jeden z drobnějších ryzců rostoucích na vlhkých místech, výhradně pod olšemi. Nápadný šupinkatým kloboukem, ekologií a mikroznaky (výtrusy cca 8-8.5 x 6.5-7). Podobné druhy s obdobnou ekologií: ryzec olšový (Lactarius obscuratus) a r. pohárkovitý (L. cyathuliformis). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Lactarius omphaliformis NPR Ruda, mladá rašelinná olšina, sub Alnus, 17.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius omphaliformis PP Noldenteich, olšina, sub Alnus, Salix, Picea, 10.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius omphaliformis Jestřebí, mokřadní olšina, sub Alnus glutinosa, 1.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius omphaliformis NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, Frangula, 29.8.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius omphaliformis NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius omphaliformis NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Alnus, 18.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius omphaliformis NPR Břehyně-Pecopala, mokřadní olšina, sub Alnus, 15.6.2021, (c) Lucie Zíbarová

Hojná kuřátka rostoucí od léta do podzimu na dřevě listnáčů. Špičky větví žlutavé. Rhizomorfy nápadné, bělavé, dimitické. Od podobných druhů se pozná mikroskopickými znaky.

Ramaria stricta Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, kmen Carpinus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Ramaria stricta PR Vápenka, květnatá bučina, kmen Fagus, 6.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Ramaria stricta NPP Pochválovská stráň, okroticová bučina, zbytky dřeva v půdě, 11.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Ramaria stricta NPP Peklo, potoční luh, okraj cesty, sub Alnus, Aesculus, Padus, 18.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Leucoagaricus sericatellus, Sericeomyces sericatellus

Vzácnější bedla vyskytující se v listnatých lesích, spíše na humózních, živinami bohatších půdách v nižších a teplejších polohách. Význačný takřka bílými plodnicemi (pouze ve středu může být klobouk mírně zbarvený), které při manipulaci či stářím hnědnou a mikroznaky. Několik velmi podobných taxonů, které lze spolehlivě rozlišit pouze mikroskopicky. Forma sericatellus se od typické (f. sericifer) odlišuje bisporickými bazidiemi.

Leucoagaricus sericifer f. sericatellus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, sub Carpinus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Leucoagaricus sericifer f. sericatellus Obírka, suťový les, lesní cesta, sub Tilia, Acer, 14.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Leucoagaricus sericifer f. sericatellus EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, sub Tilia, Acer, Picea, Abies, 26.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Leucoagaricus sericifer f. sericatellus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, sub Carpinus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojná hřibovitá houba rostoucí pod listnáči, zejména duby, v lesích, parcích a na hrázích rybníků, spíše v nižších až středních polohách, od časného léta do podzimu. Dužnina bělavá až nažloutlá, nad rourkami a v horní polovině třeně promodrává, v bázi třeně narůžovělá. Od středních poloh výše je hojnější hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) s bělavou (nikoli nažloutlou dužinou), méně výrazně žlutými rourkami v mládí, nahnědlým vrcholem třeně a pachem po jodoformu. Hřib zlatokořenný (Xerocomus chrysonemus) se odlišuje sytě žlutým bazálním myceliem a protáhlejšími výtrusy. Hřib Xerocomus silwoodensis roste pod topoly na vlhkých místech, má kořenující bázi třeně s živě žlutým bazálním myceliem, často živě červenohědé barvy klobouku, na řezu nemodrá.

Xerocomus subtomentosus Bukovka, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Pinus, 17.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Xerocomus subtomentosus PR Žehuňsko-Báň, bazifilní teplomilná doubrava, sub Quercus, Crataegus, Pinus, 25.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Xerocomus subtomentosus Ždářský rybník, dubohabřina, sub Quercus, 12.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Xerocomus subtomentosus NPP Velký vrch u Vršovic, teplomilná doubrava, 6.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Patrně vzácnější bedla rostoucí na humózních stanovištích, typicky na okrajích cest. Nápadná absencí prstenu (parciální velum zůstává jako útržky na okraji klobouku) a mikroznaky (eliptické výtrusy, absence diferencovaných cheilocystid, pokožka klobouku typu hymenoderm). Pach nasládlý. Podobná a mnohem hojnější bedla hřebenitá (Lepiota cristata) se liší přítomností prstenu (i když ten může v některých případech sekundárně chybět), nepříjemným nakysle-kovovým pachem a mikroznaky (střelovité výtrusy). Bedla Lepiota cristatoides má podobnou stavbu pokožky a též eliptické výtrusy a je bez cheilocystid, avšak má vyvinutý prsten a metalický pach. Bedla Lepiota hymenoderma má cheilocystidy.

Lepiota apatelia Proboštov, odkaliště, sub Betula, Populus tremula, Alnus, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hojný pavučinec z podrodu telamonka (pásenka,Telamonia) rostoucí pod listnáči i jehličnany na kyselých i živinami bohatších půdách. Význačný bělavými pásky vela na třeni, nešupinatým klouboukem, nevýrazným pachem a výrazně velkými a relativně úzkými výtrusy. Druhový komplex.

Cortinarius casimiri agg. NPP Jestřebské slatiny, vlhká březina, sub Salix, Betula, Alnus, 3.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius casimiri agg. PP Údolí Vlásenického potoka, potoční luh, sub Tilia,Corylus, Alnus, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius casimiri agg. Stráž nad Nežárkou, pískovna, sub Betula, Pinus, Salix, 9.8.2010, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius casimiri agg. Černý vrch u Klášterce nad Ohří, jedlobučina, 17.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius casimiri agg. Břehyně, lesní průsek, sub Betula, Pinus, 29.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius casimiri agg. PR Borkovická blata, rašelinný bor, sub Betula, Pinus, Picea, 20.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující pavučinec z podrodu Phlegmacium rostoucí na podzim pod jehličnany, zejména smrkem, častěji na úživných, nepříliš vápnitých ani kyselých půdách. Význačný stříbřitými útržky vela na okraji klobouku, v mládí bělavými lupeny, bílým velem a bazálním myceliem, které se zbarvuje do růžova. Mikroskopicky jsou pak nápadné úzké spory s nezřetelnou ornamentikou. Viz pavučinec světlobarvý (Cortinarius claricolor) s vřetonovitým třeněm a bez růžovějícího bazálního mycelia. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Cortinarius turmalis PP Rašeliniště Bobovec, podmáčená smrčina, sub Picea, PInus, Betula, 27.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius turmalis Ktiš, fragment acidofilní bučiny, sub Fagus, Pinus, 27.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius turmalis PP Rašeliniště Bobovec, podmáčená smrčina, sub Picea, PInus, Betula, 27.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius turmalis (bazální mycelium) PP Rašeliniště Bobovec, podmáčená smrčina, sub Picea, PInus, Betula, 27.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius turmalis Pohorská ves, kulturní smrčina, sub Picea, 20.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius turmalis (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 27.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hojný pavučinec (či spíše skupina druhů) z podrodu telamonka (Telamonia) vyskytující se od pozdního léta do podzimu pod listnáči, častěji na těžších jílovitých půdách. Význačný silně hygrofánním kloboukem, řídkými lupeny, zemitým pachem a široce obvejčitými až široce eliptckými, hrubě ornamentovanými výtrusy (cca 7.25-8 x 5.25-6 μm). Různě interpretovaný taxon, zde ve smyslu severských autorů.

Cortinarius hinnuleus Těchlovice, květnatá bučina, sub Fagus, 7.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hinnuleus EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, dubohabřina, sub Corylus, Tilia, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hinnuleus Bílá, okraj louky, sub Corylus, Picea, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hinnuleus Bílá, okraj louky, sub Corylus, Picea, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hinnuleus (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 7.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn: Orbilia inflatula

Hojná vřeckovýtrusá houba rostoucí na dřevě listnáčů. Rod Orbilia (potažmo Hyalorbilia) je poměrně náročný na určování, mikroskop je nezbytný.

Hyalorbilia inflatula Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, větev Carpinus, stará plodnice pyrenomycetu, 30.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hyalorbilia inflatula NPR Čtvrtě, dubohabřina, větev Tilia, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hyalorbilia inflatula PP Stráně Hlubokého dolu, teplomilná doubrava, větev Quercus, 9.6.2020, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější strmělka rostoucí na silně rozloženém dřevě listnáčů, spíše na vlhčích stanovištích. Význačná ekologií, výrazně hygrofánním, avšak nerýhovaným kloboukem, narůžovělými tóny a mikroznaky. Výtrusný prach bělavý. Pach nevýrazný. Velmi podobná strmělka masová (Clitocybe diatreta) neroste na dřevě a liší se mikroskopicky neinkrustovanými hyfami v pokožce klobouku. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Clitocybe subbulbipes Vlkov, vlhká doubrava, pahýl Quercus, 6.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe subbulbipesEVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, suťový les, kmen Tilia, 24.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe subbulbipes Vlkov, vlhká doubrava, pahýl Querucs, 6.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Peziza bovina

Nevelká řasnatka rostoucí na trusu býložravců. Dužnina poměrně silná, homogenní, nestratifikovaná. Výtrusy hladké, bez ornamenitky. Na stejném substrátu se může vyskytovat i řasnatka vosková (Peziza vesiculosa), která bývá obvykle mnohem větší (ovšem u koprofilních druhů patrně velikost plodnic do určité míry závisí i na rozměrech substrátu) a mikroznaky. Druh byl v minulosti interpretován různými autory dosti nejednotně, zde pojímán v poměrně širokém pojetí. Peziza morvecii má jemně ornamentované spory.

(pozn. spory u vyobrazených plodnic z Lipové cca 18.5x9 μm, hladké, u plodnic z Milovic 21x10 μm)

Peziza fimeti Lipová u Brodců, dubohabřina, trus srnce, 28.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Peziza fimeti Lipová u Brodců, dubohabřina, trus srnce, 28.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Peziza fimeti Milovice, pastvina, koňský trus, 11.5.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Inocybe geophylla var. lilacina p.p. non. s. orig.

Druhový komplex dříve souhrnně označovaný jako vláknice zemní fialová (Inocybe geophylla var. lilacina). V Evropě patrně alespoň čtyři druhy, taxonomie nedořešená, Inocybe lilacina v úzkém pojetí je americký druh, nejhojnější druhem z komplexu v Evropě by měla být Inocybe sublilacina rostoucí pod jehličnany. Patrně jedovatá podobně jako vláknice zemní (Inocybe geophylla).

Inocybe lilacina agg. Mikulovický vrch, dubohabřina, sub Carpinus, Larix, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe lilacina agg. NPR Břehyně-Pecopala, dubohabřina, sub Populus tremula, Carpinus, , Fagus, Betula, Pinus, 8.11.2023, (c) Lucie Zíbarová

Drobná houbička na první pohled připomínající stopkatá apothecia nějaké vřeckovýtrusé houby. Na první pohled se však od nich liší tím, že plodničky rostou 'vzhůru nohama' - tj. kalíšky směřují směrem k zemi. Viz též číšoveček hrbatý (Calyptella gibbosa).

Calyptella capula Vinařice, vysokobylinná nivní vegetace, stonek Arctium, 1.7.2014, (c) Lucie Zíbarová

Calyptella capula PP Zadní rybník, tužebníková lada, stonek Urtica, 27.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Calyptella capula Nový Hrozenkov, paseka, stonek Sambucus ebulus, 23.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Calyptella capula NPP Rečkov, okraj mokřadní olšiny, tlející stonek Cirsium, 20.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Calyptella capula Vinařice, vysokobylinná nivní vegetace, stonek Arctium, 1.7.2014, (c) Lucie Zíbarová

Calyptella capula PP Zadní rybník, tužebníková lada, stonek Urtica, 27.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Calyptella capula NPP Jestřebské slatiny, vlhká louka, list Cirsium, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Oligoporus balsameus

Roztroušeně se vyskytující choroš rostoucí na dřevě jehličnanů, vzácněji listnáčů. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Není hořký. Význačný zejména šedavými klobouky a mikroznaky - hyfový systém monomitický; hyfy s přezkami; hymeniýální cystidy vřetenovité, tupě zakončené a často s vrcholovou korunkou z krystalků; bazidie tetrasporické; spory válcovité až oválné, hladké, tenkostěnné, neamyloidní, 4-5 x 2.5-3 μm. Podobný bělochoroš Postia balsamina má nepatrně delší spory (4.3-5.6 x 2.3-3 μm, Ryvareden et Melo 2014), větší póry a více zašpičatělé cystidy v hymeniu; vyskytuje se v severských zemích na smrku. Viz též bělochoroš našedlý (Postia tephroleuca) bez cystid a s užšími sporami (4.5-6 x 1.5-2 μm).

Postia balsamea Mikulovický vrch, teplomilná doubrava, pařez Pinus, 27.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Postia balsamea NPR Horný les [SK], tvrdý luh, padlý kmen Populus, 18.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Postia balsamea Mikulovický vrch, teplomilná doubrava, pařez Pinus, 27.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Choroš z okruhu obtížně rozlišitelných druhů kolem outkovečky bledé (Antrodiella pallescens). Roste na mrtvém dřevě listnáčů, způsobuje jeho bílou hnilobu. Od podobné outkovečky kručinkové (Antrodiella genistae) se odlišuje prakticky jen absencí přezek na generativních hyfách.

Antrodiella onychoides Chotyně, rekultivovaná skládka, větev Cytisus scoparius, 31.8.2018, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella onychoides NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, podmáčený porost křovitých vrb, větev Salix, 8.11.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Antrodiella genistae

Druh z okruhu velmi podobných taxonů z okolí outkovečky bledé (Antrodiella pallescens). Od té se pozná pouze mikroskopicky (téměř válcovité spory). Outkovečka bezpřezkatá (Antrodiella onychoides) má podobné spory, ale nemá přezky na hyfách. Roste na dřevě listnáčů, způsobuje bílou hnilobu, asi spíše teplomilnější druh.

Antrodiella leucoxantha NPR Koda, dubohabřina, opadlá větev Quercus, 16.12.2024, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella leucoxantha PR Libouchecké rybníčky, potoční luh, opadlá větev Alnus, 14.11.2023, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella leucoxantha Chlum u Radonic, výsadba listnáčů, větev Acer pseudoplatanus, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Typhula gyrans

Hojná drobná houbička rostoucí na rozkládajících se listech listnáčů (zejm. vrb a olší). Nápadná bělavými nevětvenými plodnicemi zřetelně rozlišenými na sterilní a plodnou část, sterilní část bývá obvykle delší než plodná. Na podobných stanovištích roste poměrně často i např. paluška rudonohá (Typhula erythropus), ale i další druhy tohoto i příbuzných rodů.

Typhula setipes PR Holý vrch, porost teplomilných křovin, list Viburnum lantana, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Typhula setipes NPP Jestřebské slatiny, vlhká březina, opadlé listy Populus tremula, 26.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Russula delica var. chloroides

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do podzimu pod listnáči na bazických i kyselejších půdách. Od podobné holubinky bílé (Russula delica) by se měla poznat hustšími lupeny, (občasnou) přítomností modrozeleného pásku na přechodu třeně a lupenů a mírně odlišnou ornamentikou výtrusů. Taxonomicky nedořešená skupina.

Russula chloroides Chlum u Mašťova, výsadba dubu, sub Quercus, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Russula chloroides Malonty, kuturní smrčina, sub Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula chloroidesNPR Koda, dubohabřina, sub Quercus, Carpinius, Acer campestre, 25.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Russula chloroides (detail připojení lupenů) Chlum u Mašťova, výsadba dubu, sub Quercus, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová