Syn.: Nyctalis parasitica

Roztroušeně až vzácně se vyskytující druh houby cizopasící na plodnicích některých ryzců a holubinek. Od podobné a hojnější rovetky pýchavkovité (Asterophora lycoperdoides) vyskytující se na stejných substrátech se pozná podle neredukovaných lupenů a hladkých chlamydospor.

Asterophora parasitica Malonty, fragment jedlobučiny, stará plodnice Russula densifolia, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Asterophora parasitica PR Malonty, kulturní smrčina, stará plodnice Russula, 11.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Pholiota nematolomoides

Roztroušeně až vzácně se vyskytující šupinovka rostoucí na značně rozloženém dřevě jehličnanů, zejména smrku, ve vyšších polohách. Na první pohled podobná některým třepenitkám (Hypholoma), od kterých se však liší hnědým výtrusným prachem. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Pholiota subochracea Tatranský národný park, Tichá dolina [SK], horská smrčina, kořenové náběhy pařezu Picea, 19.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Pholiota subochracea Malonty, fragment jedlobučiny, mechatý kmen jehličnanu, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Pholiota subochracea Malonty, fragment jedlobučiny, mechatý kmen jehličnanu, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Pholiota subochracea Černý Kříž, rašelinná smrčina, mechatý pařez Picea, 5.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Pholiota subochracea NPR Velká niva, rašelinná smrčina, echatý pařez Picea, 12.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hojná holubinka rostoucí pod listnáči (zvláště buky) a jehličnany na kyselých, často minerálních půdách. Dužnina na řezu nejprve červená, pak pozvolna šedne až černá. Mírná, avšak v lupenech trochu palčivá. Holubinka černající (Russula nigricans) má výrazně řidší lupeny, h. ostrolupenná (Russula acrifolia) je výrazněji palčivá, má řidší lupeny a lepkavý klobouk; h. osmahlá (Russula adusta) je mírná, dužnina na řezu před šednutím nerůžoví nebo jen mírně a výtrusy s nízkou ornamentikou. V nedávné době bylo v příbuzenstvu objeveno více druhů.

Russula densifolia PR Údolí Doubravy, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Pinus, 29.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, sub Fagus, 30.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia NP České Švýcarsko, Havraní skála, porost náletových dřevin na starém spáleništi, sub Betula, Populus tremula, Pinus, Fagus, 1.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia NPR Ve Studeném, acidofilní bučina, sub Fagus, Picea, Abies, Carpinus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia NPR Velká Niva, rašelinný bor, sub Pinus, BEtula, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia Malonty, fragment jedlobučiny, sub Picea, Abies, Fagus, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia NPR Bukačka, horská bučina, sub Fagus, Abies, Picea, 22.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula densifolia NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, sub Fagus, 13.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hojná saprotrofní houba rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany, ponejvíce borovicemi na kyselých chudých půdách. Nápadná nízkými hustými lupeny, hořkou chutí a plodnicemi, které ve stáří rezavě skvrnatějí. Nejedlá. Var. scorzononerea má (červeno-)hnědý klobouk a žluté lupeny.

Rhodocollybia maculataStaré Splavy, kulturní bor, sub Pinus, Betula, 20.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Rhodocollybia maculata Alp Flix [CH], rašelinný bor, sub Pinus, 11.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Rhodocollybia maculata PR Údolí Doubravy, kulturní smrčina, sub Picea, Pinus, Abies, 13.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Rhodocollybia maculata Malonty, fragment jedlobučiny, sub Fagus, Abies, Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Rhodocollybia maculata NPR Břehyně-Pecopala, podmáčený bor, sub Pinus, 9.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Rhodocollybia maculata Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, pařez Picea, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná holubinka rostoucí od začátku léta do podzimu pod listnáči i jehličnany na kyselých i zásaditých půdách. Dobře poznatelná podle pružných lupenů, bílého výtrusného prachu a negativní reakce na zelenou skalici. Barevně proměnlivá, v bučnách bývá např. hojná f. peltereaui (viz níže) se zeleným kloboukem. Jedlá a chutná. Viz např. holubinka sivá (Russula grisea) s lámavými lupeny, smetanovým (krémovým) výtrusným prachem a lososovou reakcí dužniny na zelenou skalici.

Russula cyanoxantha Česká Kamenice, Líska, květnatá bučina, 16.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula cyanoxantha Jetřichovice, Ferdinandova soutěska, kulturní les, sub Picea, Carpinus, 25.6.2017, (c) Lucie Zíbarová

Russula cyanoxantha Papradno [SK], jedlobučina, sub Picea, Abies, Fagus, 30.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Russula cyanoxantha Malonty, fragment jedlobučiny, sub Picea, Fagus, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula cyanoxantha f. peltereaui PR Polom, květnatá bučina, sub Picea, Fagus, 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula cyanoxantha (forma?) NPR Třčkov, horská bučina, sub Fagus, Abies, Picea, 22.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Od typické variety (Amanita phalloides var. phalloides) se odlišuje absencí zeleného zbarvení klobouku. Vyskytuje se spíše vzácně, často společně s typickou varietou. Pach po zavadajících růžích. Smrtelně jedovatá! Viz též muchomůrka jarní (Amanita verna) a m. jízlivá (Amanita virosa) se žlutou reakcí na roztok KOH (u m. zelené je negativní).

Amanita phalloides var. alba NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Acer campestre, 15.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. alba NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Acer campestre, 15.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. alba NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Acer campestre, 15.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. alba (vlevo) a var. phalloides (vpravo) NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Acer campestre, 15.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. alba NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, sub Fagus, 9.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cortinarius caperatus

Hojná mykorhizní houba rostoucí od druhé poloviny léta do podzimu v jehličnatých lesích, nejčastěji pod borovicemi na kyselých a lehčích půdách, méně často v smrčinách, vzácně v kyselých bučinách a doubravách. Jedlá. Podle výsledků molekulárních studií nemá samostatný rod sluka (Rozites) opodstatnění a druh by měl být zařazen do rodu pavučinec (Cortinarius), od kterého se odlišuje prakticky jen přítomností prstenu.

Rozites caperata Tetřevská slať, podmáčená smrčina, sub Picea, 3.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata PR Pod Trlinou, acidofilní bučina, sub Fagus, 10.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata Černý Kříž, rašelinná smrčina, sub Picea, 5.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata Staré Ransko, podmáčená smrčina, sub Picea, 5.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata NPR Čtvrtě, acidofilní doubrava, sub Quercus, 30.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata Dluhoště, Dálava, mechatá kulturní smrčina, sub Picea, Pinus, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata Staré Ransko, podmáčená smrčina, sub Picea, 5.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata Benešov, nad Černou, kulturní smíšený les, sub Pinus, Picea, Betula, Fagus, 7.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Rozites caperata Malonty, fragment jedlobučiny, sub Fagus, Picea, Abies, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hojná drobná holubinka rostoucí od počátku léta do časného podzimu pod smrky, vzácněji i buky i jinými listnáči, na kyselých půdách. Nápadná žloutnutím plodnic. Pach nevýrazný nebo slabě nakyslý, chuť mírná. Výtrusný prach středně smetanový.

Russula puellaris Horní Bradlo, kulturní smrčina, sub Picea, 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula puellaris Malonty, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula puellaris cf. NPP Dlouhopolsko, střídavě vlhká acidofilní doubrava, sub Quercus, 16.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Russula puellaris (spory, Melzrovo reagens, 1000x), 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Tolypocladium ophioglossoides, Elaphocordyceps ophioglossoides

Naše nejhojnější housenice z druhů parazitujících na plodnicích podzemní houby jelenky (Elaphomyces spp.). Roste od léta do podzimu na kyselých půdách, nejčastěji v bučinách a smrčinách. Nápadná olivovými tóny a kyjovitým tvarem stromat. Viz též housenice Rouxova (Cordyceps rouxii).

Cordyceps ophioglossoides Pec pod Sněžkou, kulturní smrčina, sub Picea, 23.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Cordyceps ophioglossoides Malonty, osamělý buk v kulturní smrčině, plodnice Elaphomyces muricatus, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Cordyceps ophioglossoides (řez stromatem) Pec pod Sněžkou, kulturní smrčina, sub Picea, 23.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Cordyceps ophioglossoides Krásná lípa, acidofilní bučina, plodnice Elaphomyces muricatus, sub Fagus, Picea, 19.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Cordyceps ophioglossoides Černý Kříž, podmáčená smrčina, plodnice Elaphomyces muricatus, 18.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Russula mairei

Hojná holubinka z okruhu holubinky vrhavky (Russula emetica) mykorhizně vázaná na buky. Roste od léta do časného podzimu na kyselých i neutrálních půdách. Spolu s holubinkou žlučovou (Russula fellea) prakticky všudypřítomný průvodce buku. Silně palčivá. Nápadná drobnějšími plodnicemi s pevnou konzistencí, nerýhovaným okrajem klobouku, nazelenalým odstínem v lupenech a ekologií.

Russula nobilis Malonty, osamělý buk v kulturní smrčině, sub Fagus, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula nobilis Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Russula nobilis Malonty, osamělý buk v kulturní smrčině, sub Fagus, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula nobilis Litvínov, Šumenské údolí, acidofilní bučina, sub Fagus, 27.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Russula nobilis Osek, acidofilní bučina, sub Fagus, 20.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lactarius piperatus

Hojný druh ryzce rostoucí pod listnáči (zejm. buk) méně často i jehličnany, na kyselých i živinami bohatších půdách. Nápadný velmi hustými a nízkými lupeny. Od podobného ryzce zelenajícího (Lactifluus glaucescens) se pozná podle mléka, které při zasychání (obvykle, nikoli však vždy!) nezelená ani nereaguje s KOH. Oba druhy se liší mikroskopickou stavbou pokožky klobouku. Mléko i dužnina velmi palčivé. Podobný je i velmi hojný ryzec plstnatý (Lactifluus vellereus), s řidšími lupeny a plstnatým kloboukem.

Lactifluus piperatus NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Fagus, Carpinus, 24.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lactifluus piperatus Malonty, osamělý buk v kulturní smrčině, sub Fagus, Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lactifluus piperatus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, sub Fagus, 21.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Phaeocollybia spadicea

Vzácnější (z našich kržatek rodu Phaeocollybia však nejhojnější) houba rostoucí ve vlhkých a humózních jehličnatých, méně často i listnatých lesích, častěji ve vlhčích polohách. Její výživa závisí na kořenech dřevin, pravděpodobně se spíš než o mykorhizní houbu jedná o parazita. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Phaeocollybia lugubris Malonty, vlhká mladá kulturní smrčina, sub Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Phaeocollybia lugubris Velké Karlovice, kulturní smrčina, sub Picea, 1.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Phaeocollybia lugubris Krásná, Travný, kulturní smrčina, sub Picea, 22.7.2020, (c) Lucie Zíbarová

Phaeocollybia lugubris Krásná, Travný, kulturní smrčina, sub Picea, 22.7.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hojná holubinka rostoucí od léta do podzimu ve smrčinách na kyselých půdách, s oblibou na vlhčích stanovištích. Druh častější zejména ve vyšších polohách. Dobře rozpoznatelná podle krupičkatého povrchu klobouku a ve stáří šednoucích plodnic. Výtrusný prach světle až středně okrový. Chuť mírná a tudíž jedlá. Podobná je např. holubinka odbarvená (Russula decolorans) vyskytující se na obdobných stanovištích s oranžovým nekrupičkatým kloboukem. Viz též holubinka jahodová (Russula paludosa). Podobný povrch klobouku má někdy palčivá holubinka brunátná (Russula badia).

Russula vinosa Benešov nad Černou, kuturní smrčina, sub Picea, ,7.10.2018 (c) Lucie Zíbarová

Russula vinosa NPR Trčkov, horská bučina, sub Fagus, Picea, 22.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula vinosa Malonty, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Drobná houbička na první pohled připomínající nějaký druh trepkovitky (Crepidotus), od kterých se liší růžovým výtrusným prachem, moučnou vůní a mikroskopicky podélně rýhovanými výtrusy. Roste na dřevě listnáčů nebo starých plodnicích chorošů. Od velmi podobné mechovky Hobsonovy (Clitopilus hobsonii) se pozná většími výtrusy, hranice mezi oběma druhy je však poměrně nejstá a jedná se spíš o druhový komplex. Patrně přehlížený a poměrně hojný druh.

Clitopilus daamsii NPR Ve Studeném, suťový les, stará plodnice Ischnoderma, 21.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Clitopilus daamsii Blatská Hájnice, kulturní smrčina, pařez listnáče, stará plodnice Ustulina deusta, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hojná, avšak velmi drobná čepičatka rostoucí po většinu roku v mechu na zemi či na mechatých pařezech a kmenech, často na vlhčích a stinných stanovištích. Parazituje na meších. Chuť a vůně moučná. Od podobných druhů rozpoznatelná spolehlivě jen mikroskopicky.

Galerina hypnorum NP Krkonoše, horská smřina, mechatý pařez Picea, 22.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hypnorum NPP Peklo, mokřadní olšina, pahýl Alnus, 20.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hypnorum NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, značně rozložený kmen Pinus, 22.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hypnorum NPP Peklo, inverzní smrčina, mechatý fragment kmene Picea, 23.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hypnorum Obírka, suťový les, mechatý kmen Abies, 15.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hypnorum NPR Velká niva, rašelinný bor, kořenové náběhy Pinus, 29.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hojná vláknice rostoucí od léta do podzimu na chudých, kyselých, pod jehličnany méně často i listnáči. Význačná odstále šupinkatým kloboukem a šupinkatě vláknitým třeněm. Od podobných druhů (I. leptophylla, I. stellatospora aj.) se pozná spolehlivě pouze mikroskopicky (pleurocystidy kyjovité až hruškovité).

Inocybe lanuginosa NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, Pinus, Betula, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe lanuginosa PP Prameniště Chomutovky, rašelinná smrčina, sub Picea, 26.7.2014, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe lanuginosa NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, holá půda pod skalním převisem, sub Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe lanuginosa Vinařice, výsadba smrku na opuce, sub Picea, 19.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Volvariella speciosa, Volvopluteus gloiocephalus

Hojný druh saprotrofní houby rostoucí na otevřených stanovištích zbytcích vegetace, hnijící slámě, dřevní štěpce apod. Častý na podzim na polích po sklizni. Kloubouk lysý, za vlhka lepkavý, barva může být bílá či šedivá. Jedlý. V současnosti oddělován od většiny kukmáků (Volvariella) do nově vzniklého rodu Volvopluteus.

Volvariella gloiocephala NPR Velký a Malý Tisý, okraj pole, 11.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Volvariella gloiocephala Břínkov, sklizené ploe, sláma, 16.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Volvariella gloiocephala NPR Velký a Malý Tisý, okraj pole, 11.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Volvariella gloiocephala Oldřichov u Duchcova, golfové hřiště, tlející seno, 7. 6. 2006, (c) Lucie Zíbarová

Volvariella gloiocephala Hejná, okraj polní cesty, 9.10.2007, (c) Lucie Zíbarová

Volvariella gloiocephala (řez mladými plodnicemi) Ratíškovice, skládka dřeva, dřevní štěpka, 17.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Eutypa acharii

Vřeckovýtrusá houba jejíž stromata můžeme nalézt po celý rok na větvích listnáčů, především javorů. Velmi hojný druh, který následuje svého hostitel téměř všude. Stejně jako u ostatních druhů rodu Eutypa, jsou plodničky zčásti zapuštěny do dřeva hostitele.

Eutypa maura PR Polom, květnatá bučina, větev Acer pseudoplatanus, 31.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Eutypa maura PR Broumovská bučina, suťový les, větev Acer pseudoplatanus, 31.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Eutypa maura PR Broumovská bučina, suťový les, větev Acer pseudoplatanus, 31.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Amanitopsis fulva

Velmi hojný druh rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany i listnáči na kyselých půdách. Druh význačný ryšavě hnědým kloboukem, oranžově rezavou pochvou a třeněm bez příčného žebrování. Podobná je např. muchomůrka šafránová (Amanita crocea). Jedlá. Obtížně odlišitelná od příbuzných druhů (Amanita fulvoides, Amanita deflexa).

Amanita fulva s.l. NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, Betula, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. Okna, přechodové rašelinišrě, sub Betula, Pinus, Frangula, 30.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. PP Tiské stěny, kulturní smíšený les, sub Betula, Pinus, Sorbus, Fagus, 9.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 24.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. Litvínov, Šumenské údolí, acidofilní bučina, sub Fagus, 3.8.2005, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. PP Prameniště Chomutovky, přechod mezi rašelinnou smrčinou a klečovým rašeliništěm, sub Picea, Pinus mugo, 26.7.2014, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, Pinus, Betula, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. Jetřichovice, brusinkový bor, sub Pinus, Betula, 15.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Amanita fulva s.l. Ralsko, Boreček, výsadba dubu červeného, sub Quercus rubra, 1.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hojný ryzec smrčin význačný vůní po polévkovém koření Maggi (cikorka, libeček) při zasychání a suchým plstnatým až plstnatě šupinkatým kloboukem. Mírně jedovatý. Mléko vodnaté, neměnné, mírné. Podobný pach má např. i drobnější ryzec kafrový (Lactarius camphoratus).

Lactarius helvus Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus NPP Swamp, rašelinný bor, sub Pinus, Betula, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus NPR Rašeliniště Skřítek, rašelinná smrčina, sub Picea, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus NPR Rašeliniště Skřítek, rašelinná smrčina, sub Picea, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus PR Velký rybník, rašeliná březina, sub Betula, Picea, 11.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus Dluhoště, kulturní smrčina, 4.9.2007, sub Picea, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, Pinus, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius helvus NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný jednoletý choroš rostoucí na mrtvém, nedávno odumřelém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku (méně často modřínu či borovic), velmi vzácně i listnáčů. Způsobuje bílou voštinovou hnilobu. Druh nápadný fialovým hymeniem, ve stáří však může vybledat. Od podobného bránovitce hnědofialového (Trichaptum fuscoviolaceum), rostoucího častěji na borovicích, se pozná tím, že póry b. jedlového jsou drobnější, pravidelné a dosahují až k okraji plodnice, zatímco u b. hnědofialového jsou více či méně roztrhané a přecházejí alespoň u okraje plodnice v lišty. Severský bránovitec Trichaptum laricinum s hymenoforem v pravidelných lištách se ve střední Evropě nevyskytuje. Viz bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme). Jako sukcesor (či parazit?) se v okolí či na starých plodnicích bránovitce velmi vzácně vyskytují outkovečky Antrodiella parasitica a Antrodiella pallasii. V okolí odumírajících plodnic bránovitců se nápadně často vyskytuje též kostrovka šedavá (Skeletocutis carneogrisea) či k Kühnerova (Skeletocutis kuehnerii).

Trichaptum abietinum PR Polom, květnatá bučina, kmen Picea, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Trichaptum abietinum NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, větev Picea, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Trichaptum abietinum PR Polom, květnatá bučina, kmen Picea, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Trichaptum abietinum NP Šumava, Spáleniště, kulturní smrčina, kmen Picea, 4.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Trichaptum abietinum Střížovický vrch, kulturní smíšený les, opadlá větev Pinus nigra, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Trichaptum abietinum NP Šumava, Spáleniště, kulturní smrčina, kmen Picea, 4.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Trichaptum fuscoviolaceum (nahoře) a Trichaptum abietinum (dole) NPP Hrabanovská černava, kulturní bor, kmen Pinus, 18.4.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Amaropostia stiptica, Oligoporus stipticus

Velmi hojný druh jednoletého choroše rostoucí na mrtvém i živém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku, velmi vzácně i listnáčů. Způsobuje hnědou hnilobu. Druh význačný široce přisedlými, zpravidla na substrát nesbíhavými, svrchu hrbolatými plodnicemi, hořkou dužninou a mikroskopickými znaky - hyfový systém monomitický; hyfy s přezkami; bazidie tetrasporické; cystidy nepřítomny; spory válcovité až oválné 3.5-5 x 1.5-2 μm (Ryvarden et Melo 2014). Plodnice za vlhkého počasí roní (gutace) kalnou bělavou až namodralou tekutinu. Viz bělochoroš slzící (Postia guttulata).

Postia stiptica PR Pavlínino údolí, inverzní smrčina, báze kmínku Picea, 5.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Postia stiptica NPP Peklo, inverzní smrčina, kmen Picea, 7.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Postia stiptica NPP Medník, acidofilní bučina, pařez Picea, 10.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Postia stiptica Malonty, kulturní smrčina, kmen Picea, 20.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Postia stiptica PR Polom, květnatá bučina, kmen Picea, 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Postia stiptica NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, kmen Alnus, 7.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Postia stiptica NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, padlý kmínek Picea, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Postia leucomallela s. auct. eur. p.p., Oligoporus leucomallelus s. auct. eur. p.p.

Jednoletý choroš rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, především borovic, kde způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Jeden z dvojice druhů (dříve označované jako bělochoroš nahořklý - Postia leucomallella, který je v úzkém pojetí patrně omezený jen na americký kontinent) nápadných měkkými plodnicemi a mikroskopicky přítomností gloeocystid v hymeniu. Velmi podobný bělochoroš Postia calvenda se odlišuje zejména mikroznaky (délka bazidií, tvar a rozměry spory, tvar gloeocystid) a do jisté míry i vzhledem. Podobný bělochoroš křehký (Postia fragilis) po otlačení výrazně rezaví.

Postia rufescens PP Noldenteich, okraj rašeliniště, padlý kmínek Pinus strobus, 10.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Postia rufescens NPR Velká niva, mladá rašelinná smrčina, padlý kmen Pinus, 13.8.2020, (c) Lucie Zíbarová

Postia rufescens PP Černovice, kulturní smíšený les, opadlá větev Pinus nigra, 19.12.2024, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Oligoporus caesius

Hojný druh jednoletého choroše rostoucí na dřevě jehličnanů, vzácně listnáčů. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Komplex většího počtu druhů jejichž určování je velmi složité a založené na kombinaci makroskopických (chlupatost klobouku, intenzita modrého zbarvení a přítomnost žlutých tónů), ekologických (výskyt na jehličnanech/listnáčích, případně druhové preference) a zejména mikroskopických (zejm. rozměry spor, tloušťka stěn hyf). Bělochoroš modravý se v úzkém pojetí vyznačuje výrazně chlupatým povrchem klobouku (u starších plodnic však mohou chlupy kolabovat), relativně sytě zbarvenými plodnicemi a preferencí pro jehličnany, nejnápadnějším mikroskopickým znakem je hojnost amyloidních inkluzí v hyfách pokožky klobouku. Nejhojnějšími zástupci komplexu u nás jsou pravděpodobně bělochoroš podobný (Postia simulans) a bělochoroš olšový (Postia alni). Viz též vzácný bělochoroš lužní (Postia subcaesia).

Postia caesia Horní Planá, kulturní les, pařez Abies, 1.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Postia caesia NPR Velká niva, podmáčená smrčina, báze pahýlu Picea, 11.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh holubinky rostoucí od léta do počátku podzimu pod břízou, především na vlhkých stanovištích. Nápadná zářivě chromově žlutým kloboukem a ve stáří šednoucím třeněm. Chuť mírná, výtrusný prach středně okrový. Na obdobných stanovištích roste i vzácná holubinka Lundellova (Russula lundellii). Viz též h. hlínožlutá (Russula ochroleuca), h. odbarvená (Russula decolorans) a h. žlučová (Russula fellea).

Russula claroflava NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Pinus, 5.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula claroflava NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Pinus, 3.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Russula claroflava NPR Červené Blato, blatkové vrchoviště, sub Betula, Pinus, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula claroflava NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Pinus, 5.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula claroflava NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Betula, Picea, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Pohledná hojná holubinka rostoucí od léta do podzimu na kyselých a vlhkých půdách pod jehličnany a listnáči (bříza), nejčastější je v podmáčených smrčinách a na rašeliništích. Druh význačný červeným či růžovým kloboukem bez fialových odstínů, bílým třeněm, křehkými plodnicemi a čistě bílým výtrusným prachem. Reakce na guajak negativní. Silně palčivá a tudíž nejedlá (či mírně jedovatá). Viz holubinka šednoucí (Russula grisescens), h. březová (Russula betularum), h. lesní (Russula silvestris) a h. nádherná (Russula nobilis). Zbarvený výtrusný prach má např. holubinka krvavá (Russula sanguinaria), h. rudonohá (Russula rhodopus) a h. rašelinná (Russula helodes).

Russula emetica NPR Velká niva, rašelinná smrčina, sub Picea, Pinus, 12.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Russula emetica NPR Červené Blato, blatkové rašeliniště, sub Pinus, Betula, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula emetica NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do časného podzimu pod borovicemi a smrky převážně na kyselých půdách. Druh nápadný narůžovělým třeněm a bledě růžovým kloboukem s takřka neslupitelnou pokožkou. Lupeny mají často tendenci ke sbíhaní na třeň. Palčivá a tudíž nejedlá. Viz holubinka rudonohá (Russula rhodopoda).

Russula sanguinaria Kryry, kulturní bor, sub Pinus, Betula, 11.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula sanguinaria NPR Červné Blato, podmáčená smrčina, sub Pinus, Picea, 22.7.2008, (c) Lucie Zíbarová

Russula sanguinaria PR Maštale, kulturní smrčina, sub Picea, 11.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Russula sanguinaria Stará Lesná [SK], parčík, sub Pinus, 22.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hojná houba nápadná ostnitým hymenoforem a růstem po celý rok na šiškách jehličnanů, nejhojnější je na šiškách borovic. Nezaměnitelný druh pro stopkaté chlupaté plodnice s ostnitým hymenoforem. Zástupci rodu Gloiodon se odlišují bočně přisedlými či polorozlitými plodnicemi bez třeně a nejsou známi z ČR. Na stejném substrátu roste například penízovka provázková (Strobilurus stephanocystis) a p. nahořklá (Strobilurus tenacellus).

Auriscalpium vulgare NPR Velký a Malý Tisý, kulturní smíšený les, šiška Pinus, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare Domoušice, teplomilná doubrava, šiška Pinus, 27.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare Domoušice, teplomilná doubrava, šiška Pinus, 27.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare PP Zadní rybník, bor, šiška Pinus, 16.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare Provodín, rekultivovaná pískovna, šiška Pinus, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare Provodín, rekultivovaná pískovna, šiška Pinus, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare Rabí, opuštěný vápencový lom, šiška Pinus, 2.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, šiška Pinus sylvestris, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Auriscalpium vulgare Sudslavice, bor, šiška Pinus sylvestris, 14.3.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Schizophyllum amplum

Hojná cyfeloidní houbička rostoucí po celý rok na mrtvých větvích listnáčů, nejčastěji topolů a vrb, místy hojně. Nápadná z vlhkého počasí. Možná záměna: boltcovitka ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae). V současné době se řadí do rodu Schizophyllum, kam patří např. běžná klanolístka obecná (Schizophyllum commune).

Auriculariopsis ampla CHÚ Sihoť [SK], měkký luh, větev Populus, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Auriculariopsis ampla České Budějovice - cvičák, větev Populus tremula, 30.1.2008, (c) Lucie Zíbarová

Auriculariopsis ampla České Budějovice - cvičák, větev Populus tremula, 30.1.2008, (c) Lucie Zíbarová

Auriculariopsis ampla Pokratice, kmínek Populus tremula, 30.1.2013, (c) Lucie Zíbarová

Auriculariopsis ampla PR Kopáčsky ostrov [SK], tvrdý luh, větev Salix, 13.4.2018, (c) Lucie Zíbarová

Auriculariopsis ampla CHÚ Sihoť [SK], měkký luh, větev Populus, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Auriculariopsis ampla Havraní ostrov, lužní les, silná větev Salix, 29.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Vřeckovýtrusá, časně jarní houba (únor-březen) rostoucí na větévkách lípy, zpravidla na stinných a vlhkých lokalitách typu suťových lesů. Podobný ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) roste převážně na zbytcích dřeva vrb a lísek, liší se i mikroskopicky, zejména uspořádáním a velikostí kapek ve sporách. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.

Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 18.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 18.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 18.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 13.2.2008, (c) Lucie Zíbarová

Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 11.3.2009, (c) Lucie Zíbarová

Sarcoscypha jurana EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, hradní zřícenina, větev Tilia, 24.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Sarcoscypha jurana (spory, H₂O, 1000x), 18.3.2019 (c) Lucie Zíbarová