Rozroušeně se vyskytující drobná houbička rostoucí nejčastěji na suchých tenčích větvích listnáčů stále připojených ke stojícímu kmeni, řidčeji ležících na zemi. Zřejmě nejhojnější je na vrbě jívě (Salix caprea) a jiných vrbách, roste však třeba i na buku a bříze. Polodnice po nahvlčení oživují.

Phaeomarasmius erinaceus Střízovický vrch, náletové dřeviny, opadlá větev Salix, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus Střízovický vrch, náletové dřeviny, opadlá větev Salix, 30.4.2023, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus NPP Kaproun, přechodové rašeliniště, větev Salix, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus PR Noldenteich, přechodové rašeliniště, větev Salix, 12.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus PP Na Plachtě, porost křovitých vrb při břehu rybníka, větev Salix, 26.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus PP Stráně Hlubokého dolu, tepplomilné křoviny, ležící větev Prunus spinosa, 9.6.2020, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus Podkrušnohorská výsypka, suchá větev Salix caprea, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus Osek, acidofilní bučina, větvička Fagus, 23.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus Údolí Lomského potoka, potoční luh, větev Alnus, 24.6.2015, (c) Lucie Zíbarová

Phaeomarasmius erinaceus NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, pobřežní porost křovitých vrb, větev Salix cinerea, 8.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.. Paragalactinia succosa

Roztroušeně se vyskytující řasnatka rostoucí na zemi pod listnáči, převážně na bazických substrátech, na těžkých jílovitých půdách. Mykorhizní. Nápadná tím, že plodnice po poranění roní žlutý latex; mikroskopicky pak převážně bigutulátními (se dvěma kapénkami) sporami s hrubou bradavčitou ornamentikou s nepravidelnými bradavkami, 16-20 x 8-12 μm a vřecky bez háků (croziers) na bázi. Drobnější řasnatka zelenomléčná (Peziza succosella), též se žlutým latexem, má unigutulátní (s jedno kapénkou) spory a vřecka s háky na bázi. Peziza infuscata má spory s drobnějšími, spíše izolovanými bradavkami a tmavší hymenium, P. hypoleuca relativně užší spory (Q≥2)  Řasnatka Micheliova (Peziza michelii) má zprvu bezbarvý, poté však žloutnoucí latex, plodnice s fialovými odstíny, jemněji ornamentované spory a vřecka s háky na bázi. Na obodobných stanovištích se může vyskytovat např. i řasnatka modromléčná (Peziza saniosa) či ř. Gerardova (Peziza gerardii). Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Peziza succosa NPP Peklo, mokřadní olšina, sub Populus, Alnus, 29.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Peziza succosa Panská Habrová, břeh periodického potůčku, sub Tilia, Carpinus, Picea, 29.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Peziza succosa (spory ve vřeckách, cotton blue, 1000x) Panská Habrová, břeh periodického potůčku, sub Carpinus, Picea, 29.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná a široce rozšířená mykorhizní houba rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích. Jedovatá! Ačkoli mykorhizní, má poměrně výrazně vyvinuté i saprotrofní vlastnosti. Jedná se o komplex blízce příbuzných a špatně rozlišitelných druhů. Čechratka podvinutá (v úzkém pojetí), zde vyobrazená, roste spíše v lesích na chudších kyselých půdách. Nálezy z parků, výsypek apod. náležejí zpravidla k jiným druhům (Paxillus, ammoniavirescens, Paxillus cuprinus, Paxillus obscurisporus). Poměrně dobře odlišitelná je skupina čechratka olšové (Paxillus filamentosus, Paxillus olivellus, Paxillus adelphus) s rezavým (nikoli olivovým) výtrusným prachem a striktní vazbou na olši. Viz též čechratice černohuňatá (Tapinella atrotomentosa).

Paxillus involutus NPP Swamp, rašelinný bor, sub Pinus, Betula, Alnus, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Paxillus involutus PR Údolí Teplé, mechatá smrčina, sub Picea, Pinus, 29.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Paxillus involutus (řez okrajem klobouku) PR Údolí Teplé, mechatá smrčina, sub Picea, Pinus, 29.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný druh helmovky rostoucí na podzim v listnatých i jehličnatých lesích i mimo les na zemi v opadu, větvičkách či zetlelém dřevě. Význačná chemickým pachem (kyselina dusičná, chlor), šedavými barvami, výrazným bělavým bazálním myceliem a mikroskopickými znaky (diagnostické jsou zejm. kaulocystidy). Od podobných druhů se pozná bezpečně pouze mikroskopicky, determinačně problematická a nedořešená skupina.

Mycena leptocephala NPP Peklo, potoční luh, mechatý padlý kmen, 30.4.2023, (c) Lucie Zíbarová

Mycena leptocephala NPP Peklo, mokřadní olšina, pahýl Alnus, 20.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Mycena leptocephala Krakonošova snídaně, smrčina, okraj cesty, 24.9.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mycena leptocephala NPP U nového mlýna, křovinatý porost, sub Corylus, Carpinus, Salix carpea, 4.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Mycena leptocephala PR Milovická stráň, teplomilná doubrava, sub Quercus, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný druh helmovky rostoucí od jara do podzimu na dřevě listnáčů, vz. i jehličnanů. Vyznačuje se nápadně tuhým třeněm, hojnými nízkými příčnými spojkami mezi lupeny a okurkově-moučnou chutí. Podobné druhy: např. helmovka skvrnitá (Mycena maculata), helmovka sněhonohá (Mycena niveipes), helmovka leponohá (Mycena inclinata) či helmovka Romagnesiho (Mycena romagnesiana).

Mycena galericulata Podkrušnohorská výsypka, pařez Tilia, 8.6.2011, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galericulata PR Polom, potoční luh, kmen Alnus, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galericulata var. albida Mikulovický vrch, dubohabřina, kmínek Quercus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galericulata (detail lupenů) PR Polom, potoční luh, kmen Alnus, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mycena praecox

Hojný druh helmovky rostoucí zpravidla (ne však vždy) na konci jara a počátkem léta na dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů, různém dalším detritu (šiky a pod.) Páchne slabě po kyselině dusičné či po ředkvích. Třeň roní bezbarvou tekutinu. Spolehlivě se od podobných šedavých druhů s obdobným pachem (např. h. sněhonohá - Mycena niveipes či h. ojíněná - Mycena leptocephala) pozná mikroskopicky.

Mycena abramsii PP Údolí Podbradeckého potoka, lužní les, větev Fraxinus, 8.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mycena abramsii PR Deštěnské pastviny, teplomilné křoviny, sub Prunus, Euonymus, Swida, na zemi, 13.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mycena abramsii PR Pučanka, bučina na vápenci, větev Picea, 14.5.2013 (c) Lucie Zíbarová

Mycena abramsii Labský důl - Pančavská jáma, lavinový svah, větev Betula carpatica, 16.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mycena abramsii Obírka, suťový les, větev Abies, 14.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mycena abramsii Radejčín, opuštěný lůmek, větev Salix caprea, 6.5.2017, (c) Lucie Zíbarová

Mycena abramsii PP Stráně Hlubokého dolu, dubohabřin, větev Ulmus?. 30.5.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Meruliopsis corium

Velmi hojná kornatcovitá houba na větvičkách listnáčů. Vyznačuje se mělce merulioidním hymenoforem, papírovitou konzistencí a na okraji odstávajícícmi plodnicemi. Mikroskopicky pak nepřítomností cystid a přezek na hyfách a takřka válcovitými až eliptickými neamyloidními hladkými sporami (5-7 x 2,5-3,5 μm). Viz též dřevokaz Byssomerulius hirtellus.

Byssomerulius corium Podkrušnohorská výsypka, větve Tilia, 9.11.2008, (c) Lucie Zíbarová

Byssomerulius corium PR Holý vrch, vysoké křoviny, větev Swida, 14.12.2023, (c) Lucie Zíbarová

Byssomerulius corium NPR Čtvrtě, dubohabřina, větev Tilia, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

S jednoduchými, štíhlými a nevětvenými plodnicemi kyje rourkovitého se můžeme setkat na podzim v různých typech listnatých a smíšených lesů, nejčastěji na větvičkách olší, ale i jiných listnatých dřevin. Plodnice nevyrůstají ze sklerocia. Viz kyj rourkovitý zakroucený (Mycrotyphula fistulosa var. contorta). Viz štíhlejší druhy rostoucí v opadu listnáčů: kyj niťovitý (Mycrotyphula juncea) bez sklerocia a paluška šíhlá (Macrotyphula phacorrhiza) vyrůstající ze sklerocia.

Macrotyphula fistulosa PR Čabel, rašelinný bor, opadlá větev Betula, 4.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Macrotyphula fistulosa Nová ves u Loun, potoční luh, větev Alnus, 22.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Macrotyphula fistulosa Podkrušnohorská výsypka, větve Alnus glutinosa, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Leccinum albostipitatum, Leccinum leucopodium

Místy hojný druh křemenáče tvořící mykorhizu s osikou. Jedlý. Kromě ekologie význačný v mládí světlými šupinkami na třeni, které se jen velmi pomalu během vývoje plodnice zbarvují do šeda, světlým ústím rourek v mládí a výrazně vyvinutou plachetkou na okraji klobouku. Podobný je křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum), rostoucí též i po osikami, avšak již od mládí s červenohnědými šupinkami na třeni. Viz křemenáč březový (Leccinum versipelle) s již od počátku tmavými šupinkami a v mládí tmavým ústím rourek.

Leccinum rufum Doksy, smíšený kulturní les, sub Populus tremula, Pinus, 23.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum rufum Soumarský most, okraj mladé smrčiny, sub Picea, Populus tremula, 6.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Leccinum rufum PR Niva Doubravy, vlhká louka, sub Larix, Populus tremula, 11.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný druh ryzce tvořící mykorhizu s břízou, kterou doprovází prakticky na všech stanovištích včetně parků a zahrad. Roní bílé, neměnné a palčivé mléko. Nejedlý. Velmi podobný je drobnější ryzec skotský (Lactarius scoticus) rostoucí na podmáčených stanovištích. Dalším příbuzným druhem na obdobných stanovištích je ryzec kravský (Lactarius torminosus) s rezavým, zónovaným kloboukem. Mnohem vzácnější je ryzec vodopásný (Lactarius aquizonatus) se žloutnoucím mlékem a lepkavými chloupky na okraji klobouku. Může být parazitován nedohubem kaštanovým (Hypomyces spadiceus).

Lactarius pubescens NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Pinus, Salix, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius pubescens (detail lupenů) NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Pinus, Salix, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius pubescens Podkrušnohorská výsypka, sub Betula, 30.8.2006

Lactarius tominosus (vlevo) a Lactarius pubescens (vpravo)  NPP Swamp, narušené stanoviště, sub Betula, Pinus, Salix, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Druh na naše území zavlečený spolu s modřínem, se kterým vytváří mykorhizu. Vyskytuje se roztroušeně, dává přednost na báze bohatším půdám. Vyznačuje se ekologií, kruhatým kloboukem a bílým, něměnným a zprvu mírným, pak nahořklým až mírně palčivým mlékem. Vůně po citrusech. Na první pohled může připomínat ryzce sekce Dapetes (např. ryzce smrkového - Lactarius deterrimus), které však mají oranžové či červené mléko a nerostou pod modříny. Ryzec přejemný (Lactarius mitissimus) má též bílé mléko, jeho kloubouk je však vždy jednobarvý.

Lactarius porninsis Žerotín, smíšený kulturní les, sub Quercus, Larix, Pinus, 17.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius porninsis Jindřichov na Moravě, kulturní smrčina, sub Picea, Larix, Fagus, 12.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius porninsis Sokolov, Podkrušnohorská výsypka, 2.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Proměnlivý a drobný druh ryzce rostoucí hojně od časného léta do podzimu pod olšemi. Od velmi podobného a v ČR o něco vzácnějšího a často i drobnějšího ryzce pohárkovitého (Lactarius cyathuliformis), který bývá zbarven spíše v rezavých tónech, vyskytujícího se na podobných stanovištích, se pozná bezpečně jen mikroskopicky (zejm. rozměry spor: 7-8 x 5.75-6.25 μm u L. obscuratus). Ryzec Lactarius brunneohepaticus roste pod olší zelenou v horách (Alpy). Další druh rostoucí pod olšemi - ryzec kalichovkovitý (Lactarius omphaliformis) se makroskopicky liší jemně šupinkatým povrchem klobouku a mikroskopicky rozměry výtrusů mezi oběma druhy. Pod olšemi roste i ryzec lilákový (Lactarius lilacinus).

Lactarius obscuratus Stoupno, mokřadní olšina, sub Alnus, 14.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus PR Údolí Teplé, břeh říčky, sub Alnus, Acer, 2.8.2022 , (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus Okna, mokřadní olšina, sub Alnus, 30.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus NPR Libický luh, mokřadní olšina, sub Alnus, 20.9.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus Jestřebí, mokřadní olšina, sub Alnus glutinosa, 1.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus, NPR Čtvrtě, lesní prameniště, sub Alnus, Tilia, 25.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus, NPR Čtvrtě, lesní prameniště, sub Alnus, Tilia, 25.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius obscuratus, Podkrušnohorská výsypka, výsadba olše, sub Alnus glutinosa, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh živě zbarveného ryzce (plodnice však při suchém počasí vybledají do okrověrezavé), rostoucí v listnatých lesích a parcích na těžších, častěji bazických půdách. Mléko bílé, neměnné, mírné, po chvilce nahořklé. Pach metalický, gumový. Viz též ryzec oranžový (Lactarius mitissimus), r. rudohrdlý (Lactarius rubrocinctus), r. nasládlý (Lactarius subdulcis), r. hnědočervený (Lactarius badiosanguineus) a r. bažinný (Lactarius lacunarum).

Lactarius fulvissimus Chlum u Radonic, výsadba lípy, sub Tilia, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus PR Holý vrch, dubohabřina, sub Quercus, Acer campestre, Quercus rubra, 18.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus NPR Salajka, jedlobučina, sub Fagus, Abies, 27.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus Radonický vrch, teplomilná doubrava, sub Quercus, Fraxinus, 6.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus Lovosice, dubohabřina, sub Quercus, Cratagus, Rosa, 7.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus EVL Skalky u Třebutiček, teplomilná doubrava, sub Quercus, 6.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius fulvissimus (spory, Melzerovo reagens, 1000x), 7.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh ryzce z příbuzenstva ryzce borového (Lactarius deliciosus). Na rozdíl od předešlého roste výhradně pod smrky, má jen nevýrazně zónovaný klobouk a výraznější zelenavé tóny na plodnici, nemá tečkovaný třeň a jeho mléko (původně mrkvově oranžové) na vzduchu pomalu červená (při zasychání však jako u všech ryzců z příbuzenstva ryzce borového zelená). Jedlý, ale méně chutný než ryzec pravý. Další podobné druhy: ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor) pod borovicemi na kyselém podloží, ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus) pod borovicemi na vápnitém podloží a ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) pod jedlemi. Severský ryzec Lactarius fennoscandicus roste také pod smrkem, má zónovaný klobouk s nafialovělými tóny a menší spory, z ČR nebyl doposud doložen.

Lactarius deterrimus PP V Hlubokém, kulturní smrčina, sub Picea, 1.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius deterrimus Výsluní, mladá výsadba smrku, sub Picea, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius deterrimus Borek, louka podél živého plotu, sub Picea, 11.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius deterrimus PR Vápenka, květnatá bučina, sub Fagus, Picea, 19.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius deterrimus Ždárský potok, kulturní smrčina, okraj lesní cesty, sub Picea, 9.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius deterrimus Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Xanthoporia radiata, Mensularia radiata

Velmi hojný jednoletý choroš rostoucí na živé i mrtvém dřevě listnáčů, zejména olše. Způsobuje bílou hnilobu. Viz rezavec uzlinatý (Inonotus nodulosus) a rezavec skořicový (Inonotus rheades).

Inonotus radiatus PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, stojící mrtvý kmen Alnus, 28.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus radiatus PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, padlý kmen Alnus, 28.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus radiatus (mladé gutující plodnice) NPP Peklo, potoční luh, padlý kmen Alnus, 18.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus radiatus Podkrušnohorská výsypka, kmínek Alnus glutinosa, 30.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus radiatus NPR Břehyně-Pecopala, rašelinná olšina, pahýl Alnus, 9.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus radiatus NPR Velký a Malý Tisý, kmínek Corylus, 16.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Inonotus radiatus PP Hojkovské rašeliniště, mokřadní olšina, stojící mrtvý kmen Alnus, 9.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Druh z příbuzenstva běžné vláknice rozpraskané (Inocybe rimosa), od které se liší především vyvinutou bělavou velipellis na klobouku. Roztroušeně se vyskytující druh především pod listnáči na bazickém podloží.

Inocybe obsoleta Podkrušnohorská výsypka, sub Quercus, 8.6.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hojně se vyskytující druh vláknice rostoucí od léta do podzimu pod jehličnany i listnáči, na kyselých i neutrálních půdách, často na narušených stanovištích pod náletovými dřevinami. Nápadná žlutookrovou barvou klobouku, třeněm ojíněným po celé délce a výrazně odsazenou hlízkou na bázi třeně a mikrskopickými znaky. Nedávno se ukázalo, že v Evropě jde o komplex šesti druhů: Inocybe mixtilis s. str., I. subtrivialis, I. ceskae, I. johannis-stanglii, I. nothomixtilis a I. occulta,lišících se zejména znaky na sporách a odstíny a lepkavostí klobouku.

Inocybe mixtilis Stráž nad Nežárkou, okraj pískovny, sub Pinus, Salix caprea, Picea, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe mixtilis Vodní dílo Jirkov, porost náletových dřevin, sub Betula, Salix caprea, 4.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe mixtilis Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, Alnus glutinosa, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe mixtilis NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, smíšený kulturní porost, sub Pinus, Populus tremula, Betula, 13.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná vláknice rostoucí v humózních listnatých i jehličnatých lesích, lesních lemech, okrajích cest, parcích apod. Má nepříjemný, zatuchlý až spermatický pach. Význačná na vláknici neobvyklou bílou barvou a vrostle vláknitým, nešupinatým kloboukem. Spory hladké, eliptické až vejčité. Komplex několika obtížně rozlišitelných druhů. Inocybe geophylla úzkém pojetí roste pod jehličnany na bázemi bohatších půdách, má bílý až slabě nažloutlý klobouk, menší spory s tupým apexem, dlouhé hymeniální cystidy (> 50μm) a kaulocystidy s dlouhým a občas zvlněným krčkem. Dříve odlišovaná fialová varieta (var. lilacina) je ve skutečnosti také druhovým komplexem - viz. Inocybe sublilacina agg. Jedovatá. Podobná, avšak vzácnější vláknice zardělá (Inocybe whitei) je mohutnější a její plodnice ve stáří či po otlačení červenají. Viz též vláknice stinná (Inocybe umbratica) s ojíněným třeněm a hrbolkatými výtrusy.

Inocybe geophylla Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, Alnus, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Aporpium caryae s. auct., Elmerina c., Protomerulius c.

Roztroušeně se vyskytující rozlitá chorošovitá houba (v morfologickém smyslu, systematicky se jedná o heterobasidiomycet!) rostoucí na dřevě listnáčů (buk, habr, olše, bříza aj.), vzácněji i jehličnanů (jedle, smrk), nezřídka i na starých plodnicích chorošů. Plodnice po otlačení se zbarvují do kávově hnědé. Druhý evropský druh rodu, pórovka Aporpium macroporum je vzácná a odlišuje se měkčími plodnicemi, které se po otlačení zbarvují do růžovohněda a většími póry i sporami.

Aporpium canescens PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, padlý kmen Populus, 8.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens PR Fabián, spodní strana kmene Fagus, 26.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens PR Fabián, spodní strana kmene Fagus, 26.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens NPR Ve Studeném, květnatá bučina, kmen Fagus, 10.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens PR Myslivna, dubohabřina, větev Fraxinus, 9.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens PR Polom, květnatá bučina, stará plodnice Fomes fometarius, 3.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens PR Divoká Šárka, potoční luh, stará plodnice Phellinus igniarius, 22.11.2016, (c) Lucie Zíbarová

Aporpium canescens Kyšperk, kulturní les, řezná plocha kmene Picea, 12.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Inocybe cincinnata var. major, I. phaecomis

Vláknice rostoucí roztroušeně až hojně od léta do podzimu pod různými listnáči i jehličnany, nezřídka i v parcích, častěji na bazických půdách. Nápadná v mládí fialovým (alespoň na apexu) třeněm a šupinkami na kloubouku a třeni. Spory mandlovité, hladké. Pach nevýrazný. Odrůda var. major se odlišuje většími plodnicemi a růstem spíše pod listnáči. Vláknice šedoliláková (Inocybe griseolilacina) má také třeň s fialovými tóny nicméně bez šupinek.

Inocybe cincinnata Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Tento vzácný druh vláknice vytváří mykorhizní symbiózu s kořeny olší, pod jinými dřevinami ho nenajdeme. Roste od pozdního léta do podzimu na živimami bohatších půdách. Třeň ojíněný po celé délce na bázi s malou hlízkou. Spory s nevýraznými bradavkami. Pach slabě spermatický.

Inocybe alnea Podkrušnohorská výsypka, sub Alnus glutinosa, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Annulohypoxylon multiforme, Hypoxylon multiforme

Tento druh dřevomoru se vyznačuje poduškovitými stromaty a papilkatým ústím perithecií (jak je typické pro rod Jackrogersella a Annulohypoxylon), jeho stromata rostou hojně na mrtvém dřevě listnáčů (olše, bříza, méně často líska), zpravidla ještě v kůře. Od podobného dřevomoru ranového (Jackrogersella cohaerens) rostoucího typicky na bucích a dřevomoru Jackrogersella minutella na dubech se pozná podle nezúžené báze stromat a substrátu; odlišuje se též jiným složením barviv.

Jackrogersella multiformis PP Pustý zámek, suťový les, zavěšený kmen Alnus, 29.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Jackrogersella multiformis Ročov, porost lístky na opuce, větev Corylus, 2.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Jackrogersella multiformis PP Pustý zámek, suťový les, zavěšený kmen Alnus, 29.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Jackrogersella multiformis PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, větev Padus, 16.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Jackrogersella multiformis (mladá plodnice) Podkrušnohorská výsypka, větev Alnus glutinosa, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová

Jackrogersella multiformis (pigmenty v KOH), (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh vřeckovýtrusé houby, jehož apothecia rostou na podzim na mrtvém dřevě listnáčů, nejčastěji olše a vrb.

Hymenosycphus virgultorum PR Kostelecké bory, osamělý buk v boru, padlý kmen Fagus, 8.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh voskovky rostoucí na loukách, v lesních lemech, světlých listnatých lesích, olšinách, parcích, zahradách apod. Kuželovitý klobouk, lupeny úzce připojené, mladé plodnice za vlhka lepkavé. Proměnlivý druh, vždy však dobře rozpoznatelný černáním plodnic po poranění a ve stáří. Podobná je příbuzná voskovka dunová (Hygrocybe conicoides) s mírně většími výtrusy rostoucí na zasolených půdách. Drobné plodnice na podmáčených stanovištích se označují jako var. conicopalustris. Viz též voskovka stálá (Hygrocybe persistens) s nečernajícími plodnicemi.

Hygrocybe conica Domaslavické údolí, potoční luh, sub Fraxinus, Fagus, 18.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe conica Hora sv. Šebestiana, park, krátkostébelný trávník, 10.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe conica Podkrušnohorská výsypka, sukcesní plocha s dominancí travin, 22.8.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hygrocybe conica České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější vřeckovýtrusá houba rostoucí na podzim na dřevě listnáčů (zpravidla lip). Častěji nalezneme nápadnější a časnější paličkovitou anamorfu (nepohlavní stadium) Crinula caliciiformis, pohlavní stadium (teleomorfa) ve formě černozelených apothecií se tvoří až pozdě na podzim (říjen - listopad) a je mnohem nenápadnější. Viz čihovitka bělavá (Ascocoryne albida). Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Holwaya mucida (vlevo anamorfa, vpravo teleomorfa) PR Království, výsadba listnáčů, kmínek Tilia, 19.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida PR Hrubovodské sutě, květnatá bučina, padlý kmen Tilia, 14.11.2021, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 9.11.2008, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PP Sítovka, dubohabřina, kmen Tilia, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PP Chudenická bažantnice, lipina, kmínek Tilia, 13.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 1.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (nahoře teleomorfa, dole anamorofa) Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PP Sítovka, dubohabřina, kmen Tilia, 24.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 1.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, suťový les, kmen Tilia, 23.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (anamorfa Crinula caliciiformis) PR Libochovka, suťový les, kmen Tilia, 15.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Holwaya mucida (spory, konidie, parafýzy, H₂0, 1000x), 19.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vysyktující drobný saprotrofní druh rostoucí v opadu a na větvičkách jehličnanů. Význačná (v rámci rodu) dobře vyvinutými, úzce připojenými lupeny, myceliální plstí na bázi plodnic a mikroskopickými znaky. Příbuzná helmovka Hemimycena pseudolactea se odlišuje absencí bazálního mycelia a mikroskopicky kratšími výrusy a přítomností pleurocystid. Helmovka sádrová (Hemimycena cucullata) má mnohem hustší lupeny.

Hemimycena lactea PR Na Černčí, lesostepní bor, šiška Pinus, 7.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hemimycena lactea Evaň, kulturní smíšený les, lesní cesta, v mechu a trávě, sub Larix, Pinus, Swida, 25.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Hemimycena lactea Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hemimycena lactea Zahrádky u České Lípy, zámecký park, sub Picea pungens, 8.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Helvella sulcata

Hojný a proměnlivý druh chřapáče rostoucí od léta do podzimu na zemi pod listnáči na vápnitých i kyselých půdách od nížin do vyšších poloh. Pravděpodobně mykorhizní. Jedlý. Skupina obtížně rozlišitelných druhů.

Helvella lacunosa PR Černý důl, jedlobučina, okraj cesty, sub Fagus, Picea, 16.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Helvella lacunosa NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, zetlelý kmen Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Helvella lacunosa (s. l.) Srní u České Lípy, pískovna, sub Pinus, Betula, 2.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Helvella lacunosa (s. l.) Podkrušnohorská výsypka, sub Salix caprea, Betula, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Helvella lacunosa Těchlovice, květnatá bučina, v opadu, sub Fagus, 4.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Helvella lacunosa (s. l.) Sokolov, Podkrušnohorská, sub Salix caprea, Betula, 1.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh chřapáče rostoucí obvykle pod jehličnany (smrk) méně často pod listnáči, často na místech se slabou vrstvou humusu (lesní cesty).

Helvella elastica Bílá, mladá vlhká smrčina, sub Picea, 29.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Helvella elastica Chlum u Radonic, mladá výsadba lípy, sub Tilia, Larix, 29.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Helvella elastica Houština u Mašťova, doubrava, obnažená půda, sub Quercus, Pinus, 27.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Helvella elastica Podkrušnohorská výsypka, sub Picea omorica, Alnus glutinosa, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Helvella elastica Dluhoště, kulturní smrčina, lesní cesta, sub Picea, Pinus, 11.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hojný chřapáč rostoucí od léta do podzimu na zemi pod listnáči (dub, lípa, habr, líska) na kyselých i bazických, často těžších půdách. Mykorhizní druh. Jedlý. Podobný chřapáč mléčný (Helvella lactea) má zespodu hladký, nepýřitý klobouk.

Helvella crispa Podkrušnohorská výsypka, sub Tilia, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Helvella crispa Doksy, acidofilní doubrava, sub Quercus, Tilia, Pinus, 17.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh chřapáče rostoucí zpravidla koncem jara a počátkem léta (může se však sporadicky vyskytovat až do podzimu) pod listnáči (habr, dub, líska) s oblibou na bazických půdách a v teplejších oblastech. Pravděpodobně mykorhizní druh. Jedlý. Podobný chřapách kosťovitý (Helvella costifera) má hymenium spíše v šedavých, nikoli sytě hnědých, odstínech a častěji anastomózovaná žebra.

Helvella acetabulum Jamné, údolí Vltavy, sub Quercus, Corylus, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Helvella acetabulum Střížovický vrch, okraj náletového porostu, sub Quercus, Cerasus, Poplus tremula, 27.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Helvella acetabulum NPR Kněžičky, rozvolněná teplomilná doubrava, sub Quercus, Crataegus, 7.5.2013, (c) Lucie Zíbarová

Helvella acetabulum Hoštka, teplomilná doubrava, sub Quercus, Crataegus, Populus tremula, 19.5.2013, (c) Lucie Zíbarová

Helvella acetabulum NPP U Nového mlýna, výsadba habru, sub Carpinus, Betula, 22.4.2014, (c) Lucie Zíbarová