Vřeckovýtrusá houba rostoucí koncem jara (květen-červen) na větvičkách a zbytcích vegetace ponořených v čisté tekoucí vodě. Vyskytuje se roztroušeně, spíše ve vyšších polohách, v lesních potůčcích, odvodňovacích kanálech, prameništích apod. Na podobných stanovištích může růst i vodnička terčovitá (Cudoniella tenuispora) s plodnicemi bez odlišené stopky a poněkud odlišnými výtrusy. Viz též vodnička sítinová (Cudoniella junciseda) rostoucí ve stejné době na zbytcích jednoděložných rostlin s červenajícími plodnicemi. Vodnička jehličková (Cudoniella acicularis) roste na podzim na silně rozloženém dřevě. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006) při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Cudoniella clavus Domaslavické údolí,větvičky olše v potoce, 8.5.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cudoniella clavus PP Noldenteich, olšina, větev Alnus v potůčku, 13.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cudoniella clavus Domaslavické údolí, větvičky olše v potoce, 8.5.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cudoniella clavus PR Noldenteich, rašelinná olšina, větvička Alnus, 19.5.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cudoniella clavus Telnice, květnatá bučina, větvičky listnáče v potoce, 7.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cudoniella clavus Líska, lesní prameniště, větev Alnus, 17.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Saprotrofní vřeckovýtrusá houba rostoucí na přelomu jara a léta (květen - červen) roztroušeně na ve vodě ponořených větvičkách a vegetačních zbytcích, spíše ve stojatých či pomalu jen proudících vodách, na okrajích rašelinišť, dočasných tůňkách, odvodňovacích kanálech apod. Hojnější ve vyšších polohách. Vyskytují se i albinotičtí jedinci. Charakteristický druh, při notné dávce nepozornosti zaměnitelná snad jen za míhavku vodní (Vibrissea truncorum). Velmi podobná Mitrula borealis se mikroskopicky odlišuje širšími sporami s gelatinózním obalem a je udávána i ze střední Evropy (Německo).

Mitrula paludosa PR Noldenteich, rašelinná olšina, zbytky vegetace ve vodě, 19.5.2020, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa Kovářská, mladá podmáčená smrčina, zbytky vegetace v potůčku, 26.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa PP Noldenteich, olšina, zbytky vedetace, 13.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa Kovářská, mladá podmáčená smrčina, zbytky vegetace v porůčku, 26.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa NPP Swamp, porost křovitých vrb, zbytky vegetace a větvičky ve vodě, 23.5.2021, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa NPR Velký a Malý Tisý, obvodňovací příkop v podmáčené smrčině, zbytky vegetace, 25.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa Stráž nad Nežárkou, podmáčené místo v kulturním smíšeném lese (borovice, bříza, olše), opad, zbytky vegetace, 14.5.2008, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa Vyšné, Panský rybník, vlhký bor, odvodňovací strouha, zbytky vegetace, 11.6.2006, (c) Lucie Zíbarová

Mitrula paludosa Okna, zrašelinělý břeh rybníka, zbytky vegetace, 10.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphodontia radula, Xylodon raduloides

Velmi hojný a proměnlivý choroš na dřevě mnoha druhů listnáčů, vzácněji i jehličnanů v různých typech biotoů. Způsobuje bílou hnilobu. Spory široce eliptické hladké, tenkostěnné, neamyloidní, 4-5 x 3-4 μm. V terénu obtížně rozlišitelná od podobně hojné pórnovitky různopóré (Schizopora paradoxa), která má více roztrhané póry, větší spory (5.5-6.5 x 3.5-4.5) a roste spíše v chladnějších polohách. Pórnovitka drobnopórá (Schizopora flavipora) se liší mimo jiné drobnějšími póry a i o něco menšími sporami (3.5-4.5 x 3-3.5 μm). Záměna možná i za vzácnější outkovku vrbovou (Antrodia macra), která však způsobuje hnědou hnilobu či za ještě zřídkavější pórnatku jemnou (Ceriporiopsis consbornia) či pórnatku širokou (Chaetoporellus latitans).

Schizopora radula Lovosice, Havrní ostrov, lužní les, fragment kmene Ulmus, 23.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora radula PR Libouchecké rybníčky, potoční luh, zavěšený kmínek Salix caprea, 23.7.2024 (c) Lucie Zíbarová

Schizopora radula Hřivice, suťový les, kmínek Picea, 24.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora radula Hřivice, suťový les, opad Fagus, 24.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora radula NPP Jestřebské slatiny, mladý bor, padlý kmínek Pinus, 23.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora radula NPR Velký a Malý Tisý, porost křovitých vrb, větev Salix cinerea, 25.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Schizopora radula NPR Velký a Malý Tisý, smíšený kulturní les, spodní strana větve Corylus avellana, 25.5.2012 (c) Lucie Zíbarová

Hojná a proměnlivá houba rostoucí hlavně na přelomu jara a léta (květen - červen) ve světlých listnatých lesích a lesních lemech či na otevřených stanovištích, na zemi v opadu, zbytcích dřeva, pilin apod. vzácně i na padlých kmenech. Velmi hojná je v městské zeleni na mulčovací kůře či dřevní štěpce. Vyznačuje se moučnou vůní a nahořklou chutí. Odrůda var. cutefracta se odlišuje výrazně rozpraskávající pokožkou klobouku (neplést s polničkou tuhou - Agrocybe dura!). Jedná se o komplex několika makro- i mikroskopicky (takřka) nerozlišitelných druhů. Na podmáčených loukách a rašeliništích roste štíhlá polnička bažinná (Agrocybe elatella). Viz též polnička (Agrocybe xanthocystis), se světlejšími lupeny, více vyklenutým kloboukem a žlutým obsahem hymeniálních cystid. Dalším podobným druhem je např. polnička tuhá (Agrocybe dura) se světlým kloboukem s tendencí k rozpraskávání, lupeny více do šeda, absencí moučného pachu a růstem především v suchých trávnících. Polnička hoblinová (Agrocybe putaminum) nemá prsten a má podélně rýhovaný třeň. Polnička hlízkovitá (Agrocybe arvalis) je drobnější, vyrůstá z podzemních sklerocií a mikroskopicky má typické cystidy s prstovitými výběžky.

Agrocybe praecox Lovosice, Havraní ostrov, degradovaný lužní les, sub Aesculus, Robinia, Acer, Ulmus, 23.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Agrocybe praecox NPR Velký a Malý Tisý, na zemi smíšené s pilinami, sub Betula, Populus tremula, Pinus, 25.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Agrocybe praecox var. cutefracta Hluboká nad Vltavou, dřevní štěpka, 29.5.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cerioporus squamosus

Hojný druh jednoletého choroše. Nápadné vějířovité plodnice vyrůstají nejčastěji koncem jara na živých i mrtvých kmenech listnáčů, kde způsobuje bílou hnilobu dřeva. Velmi častý i v městské zeleni. Voní okurkově-moučně. V mládí jedlý. Podobný je choroš hlíznatý (Polyporus tuberaster), který je drobnější a bez nápadné vůně.

Polyporus squamosus Domoušice, suťový les, kmen Fagus, 4.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus squamosus NPR Bohdanečský rybník, kmen Populus, 26.4.2015, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus squamosus Libochovice, alej, kmen Tilia, 15.4.2011, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus squamosus (mladé plodnice) NPR Ve Studeném, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 26.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mycena speirea

Velmi hojný drobný druh helmovky rostoucí po celý rok na vlhkém dřevě a větvičkách listnáčů (nejčastěji vrba, olše), případně i mechatých živých kmenech. Roste od pozdního jara do podzimu, zvláště na vlhkých stanovištích. Význačná široce připojenými až sbíhavými lupeny a mikroskopickými znaky (eliptické neamyloidní spory, bisporické bazidie). Viz helmovka bílá (Phloeomana alba) s kulovitými výtrusy a helmovka hnědolupenná (Phleomana clavata) se široce eliptickými až téměř kulovitými výtrusy.

Phloeomana speirea údolí Vltavy pod Boršovem nad Vltavou, boční přítok Vltavy, potoční olšina, mechatý mrtvý kmen Salix fragilis, 22.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea Bodíky, Žabie jezero [SK], měkký luh, padlý kmen Salix, 27.4.2024, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea Malešov, teplá křovinatá stráň, okraj lesní cesty, větvička Ulmus, 8.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea NPP Kaproun, vlhký porost křovitých vrb, větev Salix, 21.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea PR Na Voskopě, dubohabřina, větev Quercus, 5.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea NPP Zlatý vrch, suťový les, báze Fagus, 22.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea PR Mokřady dolní Liběchovky, opadlá borka Ulmus, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Phloeomana speirea PR Kulivá hora, kulturní smíšený les, lesní cesta, na zemi, zbytky dřeva, sub Pinus, Carpinus, Quercus, 20.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Varieta hojné pečárky zápašné (Agaricus xanthodermus var. xanthodermus), která se od typické liší kloboukem rozpraskávajícím na tmavší šupiny. Lesní lemy, listnaté lesy, okraje cest, zahrady. Jedovatá.

Agaricus xanthodermus var. lepiotoides Jamné u Českých Budějovic, údolí Vltavy, zahrádka, 22.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hojný, jednoletý polorozlitý choroš rostoucí na dřevě listnáčů, často břízy nebo osiky. Způsobuje bílou hnilobu. Nápadný šedými a často labyrintickými póry. Žije v symbióze s pilořitkami (Tremex fusicornis).

Cerrena unicolor EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, náletové dřeviny, padlý kmen Populus tremula, 13.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cerrena unicolor (detail hymenia) EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, náletové dřeviny, padlý kmen Populus tremula, 13.3.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cerrena unicolor NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, starý nálet osik, bříz a vrb, báze pahýlu Betula, 15.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Cerrena unicolor NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, starý nálet osik, bříz a vrb, báze pahýlu Betula, 15.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Cerrena unicolor NPR Ruda, nálet osiky, báze padlého kmene Populus tremula, 18.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Nejhojnější druh kosmatky rostoucí po celý rok především na vlhkém, rozloženém dřevě, méně na půdě. Od ostatních druhů kosmatek (viz např. Scutellinia scutellata, Scutellinia olivascens) se pozná pouze mikroskopicky (tvar, velikost a ormamentika výtrusů, délka a počet kořenů chloupků..).

Scutellinia crinita NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmínek Tilia, 31.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita NPR Horný les [SK], břeh ramene, padlý kmen Salix, 25.4.2024, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita Těchlovice, květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus, 7.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita PR Království, tvrdý luh, kmen Fraxinus, 24.7.2020, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita (spory, cotton blue, 1000x), 14.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita NPR Salajka, jedlobučina, větev Fagus, 22.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita Liberec, Opičák, lužní les, fragment kmene Salix, 24.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, vlhká větev Alnus, 7.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Scutellinia crinita NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, olšina, padlý mechatý kmen olše, 15.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Fomitiporia punctata

Hojný, vždy rozlitý druh ohňovce, běžný na živém i mrtvém dřevě listnáčů, zejména vrb, případně lísek, habru atd. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. Význačný polštářovitými plodnicemi a drobnými póry. Morfologicky a mikroskopicky nerozlišitelný je ohňovec středmořský (Phellinus mediterraneus) Viz ohňovec řešetlákový (Phellinus rhamni) a o. rezavý (Phellinus ferruginosus).

Phellinus punctatus NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, starý nálet vrb, osik a bříz, kmínek Salix caprea, 15.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Phellinus punctatus NPR Zhejral, podmářený porost křovitých vrb, kmínek Salix, 10.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

syn.: Funalia trogii, Coriolopsis trogii, Trametella trogii

Lignikolní chorošovitá houba způsobující bílou hnilobu. Roste hojně na dřevě listnáčů, nejčastěji osiky a jiných topolů. Druh, který se v posledních letech nápadně šíří. Příbuzná outkovka francouzská (Coriolopsis gallica) má rezavou dužninu. Viz též outkovka vonná (Trametes suaveolens) a o. chlupatá (Trametes hirsuta). Z Francie byla popsána outkovečka Antrodiella pirumspora, která se vyskytuje na starých plodnicích outkovky Trogovy.

Trametes trogii NPR Velký a Malý Tisý, lesní lem, živý kmen Populus tremula, 16.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Trametes trogii NPR Břehyně-Pecopala, vlhká acidofilní doubrava, padlý kmen Populus, 16.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Trametes trogii NPR Ruda, nálet osiky, větev Populus tremula, 18.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Trametes trogii NPR Velký a Malý Tisý, nálet osiky, padlý kmen Populus tremula, 25.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Trametes trogii NPR Řežabinec a Řežabincké tůně, rozpadající se nálet osiky a břízy, pahýl Populus tremula, 15.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Trametes trogii CHÚ Sihoť [SK], lužní les, větev Populus, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lignikolní druh osidlující větve listnáčů (zpravidla dubu, vyhýbá se naopak bříze  a buku). Hojná. Podobné druhy se liší mikroznaky (velikost spor), typem ústí ostiol a preferovaným substrátem - především na buku (ale i na lísce a habru) roste korovitka buková (Diatrype decorticata), na bříze korovitka zvlněná (Diatrype undulata) a na habru korovitka habrová (Diatrype subaffixa var. rappazii).

Diatrype stigma NPR Libický luh, dubohabřina, větev dubu, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Diatrype stigma NPR Libický luh, dubohabřina, větev dubu, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Saprotrofní druh z komplexu kržatky plodomilné (Flammulaster carpophilus) rostoucí v opadu a na zbytcích dřeva. Nehojný druh.

Flammulaster rhombosporus NPR Libický luh, dubohabřina, okraj cesty, zem smíšená s pilinami, 13.5.2012 (c) Lucie Zíbarová

Flammulaster rhombosporus NPR Libický luh, dubohabřina, okraj cesty, zem smíšená s pilinami, 13.5.2012 (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Antrodiella hoehnelii

Jednoletý choroš, který roste roztroušeně na dřevě listnáčů, nejčastější je na bukových větvích v blízkosti plodnic rezavce uzlinatého (Inonotus nodulosus). Způsobuje bílou hnilobu. Tvoří v průřezu nápadně trojúhelníkovité plodnice se žlutým okrajem. Na stejném substrátu roste často i outkovečka buková (Antrodiella faginea).

Antrodiella serpula Černý vrch u Klášterce nad Ohří, květnatá bučina, větev Fagus, 14.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella serpula NPR Břehyně-Pecopala, dubo-bukový les na třetihorních vulkanitech, větev Fagus, soc. Inonotus nodulosus, 14.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella serpula PR Polom, květnatá bučina, větev Fagus, 14.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella serpula PR Polom, potoční luh, pahýl Alnus, 15.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella serpula NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen Quercus, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Antrodiella serpula PR Vlčí Důl, acidofilní bučina, větev Fagus, 23.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

syn.: Collybia aquosa

Druh z příbuzenstva penízovky dubové (Gymnopus dryophilus), od které se odlišuje (mimojiné) bledšími barvami, bulbózní bází a narůžovělými rhizomorfami; zejména však mikroskopicky kyjovitými cheilocystidami bez výběžků či jen s jedním prstovitým výběžkem. Velmi hojný druh, rostoucí pospolitě po celý rok (nejčastěji květen - červen) v listnatých i jehličnatých lesích, s oblibou pod duby, na humózních nevápnitých půdách.

Gymnopus aquosus Louřná pod Klínovcem, horská kulturní smrčina, sub Picea, Sorbus, 20.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus aquosus NPR Břehyně-Pecopala, podmáčená smrčina, sub Picea, Pinus, 23.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus aquosus NPR Libický luh, tvrdý luh, sub Quercus, Fraxinus, Ulmus, 13.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus aquosus PP Rychnovský vrch, květnatá bučina, sub Fagus, Acer, 29.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus aquosus (cheilocystidy, kongo red v amoniaku, 1000x), 23.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lentinus substrictus

Velmi hojný druh choroše tvořící nové plodnice na jaře a koncem léta (duben-květen) na dřevě listnáčů, kde způsobuje bílou hnilobu. Častý od nížin po vyšší polohy. Z podobných chorošů rodu Polyporus v širokém pojetí (P. brumalis, P. arcularius) má nejdrobnější póry, stěží viditelné pouhým okem. Molekulárně patří do rodu Lentinus, tradičně zahrnujícího lupenaté zástupce.

Polyporus ciliatus Jamné, boční přítok Vltavy, potoční luh, kmen Prunus padus, 29.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus ciliatus NPR Libický luh, tvrdý luh, kmen Fraxinus, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus ciliatus Jamné, boční přítok Vltavy, potoční luh, kmen Prunus padus, 29.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus ciliatus Litvínov, Pekelské údolí, porost náletových dřevin, kmínek Salix caprea, 29.4.2015, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus ciliatus (detail rourek) Jamné, boční přítok Vltavy, potoční luh, kmen Prunus padus, 29.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Incl.: Skeletocutis nemorosa, Skeletocutis futilis

Syn.: Skeletocutis nivea s. auct.

Hojný polorozlitý až zcela rozlitý ± jednoletý choroš rostoucí na dřevě listnáčů, velmi často jasanu (Fraxinus excelsior) s těžištěm výskytu v nižších polohách. Způsobuje bílou hnilobu. Druh nápadný velmi malými póry a velmi úzkými alantoidními výtrusy. Komplex Skeletocutis nivea zahrnuje více morfologicky nerozlišitelných druhů, pravá Skeletocutis nivea je východoasijským druhem, ve střední Evropě se vyskytuje Skeletocutis semipileata a S. nemorosa. Zatímco první druh roste na různých dřevinách, druhý preferuje jasany.

Skeletocutis cf. nemoralis NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen jasanu, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Skeletocutis cf. nemoralis Černý vrch u Želnavy, horský suťový les, kmen Fraxinus, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Skeletocutis cf. semipileata (zcela rozlitá forma) NPR Ruda, smíšený porost u břehu rybníka, větev Quercus, 18.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Skeletocutis cf. semipileata PR Vysoký Kámen, suťová bučina, větev Fagus, 18.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Royoporus badius

Roztroušeně až místy hojně se vyskytující druh choroše rostoucí na dřevě listnáčů (jasan, vrba, javor, olše atd.). Hojnější je v nižších polohách, např. v lužních lesích. Nejčastěji tvoří nové plodnice koncem jara a začátkem léta. Nápadný hnědým lesklým kloboukem a černou bází třeně, mikroskopicky pak absencí přezek na generativních hyfách (což může být složité pozorovat u starších plodnic). Způsobuje bílou hnilobu. Viz choroš nálevkovitý (Polyporus tubaeformis).

Polyporus badius NPR Libický luh, tvrdý luh, kmen Fraxinus, 6.5.2013, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus badius PP Líska, suťový les, kmen Acer, 10.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus badius NPR Libický luh, tvrdý luh, kmen Fraxinus, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus badius NPR Libický luh, tvrdý luh, kmen Fraxinus, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Polyporus badius Chudolazy, Královský les, březina, pařez Betula, 13.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hojná lignikolní houba rostoucí po celý rok (obzvláště v chladnější polovině roku) na živém i mrtvém dřevě listnáčů (v poslední době čím dál častěji i na jehličnanech). Způsobuje bílou hnilobu. Jedlá, obsahuje látky působící jako prevence rakoviny, modulující imunitu a hladinu glukózy v krvi (reálné účinky v praxi však jsou trochu diskutabilní). Podobná a též hojná hlíva plicní (Pleurotus pulmonarius), roste spíše v teplejší polovině roku, má světlejší a tenčí plodnice s tendencí k žloutnutí. V obchodech se obvykle prodávají plodnice hybridního kultivaru. Podobný, ale méně chutný, je též i pařezník pozdní (Sarcomyxa serotina) s drobnějšími, často olivově zbarvenými klobouky a nažloutlými lupeny. Hlíva smrková (Pleurotus abieticola) rostoucí na jehličnanech (v Evropě na smrku), patrně velmi vzácně i na listnáčích, tvoří velmi malé trsy, či roste jako jednotlivé plodnice, má tenkou dužninu a má nepatrně širší výtrusy, ale její odlišené je obtížné až nemožné bez molekulárn+-genetických metod. Viz jedovaté druhy hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens) a hlívovník olivový (Omphalotus olearius).

Pleurotus ostreatus NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen Ulmus, 22.11.2021, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, větev Fraxinus angustifolia, 8.11.2018, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus PR Topoľové hony [SK], tvrdý luh, padlý kmen Quercus, 10.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 5.5.2013, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen Ulmus, 22.11.2021, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus Fojtovice, kuturní les, kmen Sorbus, 4.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen Fraxinus, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Pleurotus ostreatus NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hyphodontia sambuci, Xylodon sambuci

Kornatcovítá houba velmi hojná na mrtvém dřevě bezu černého (Sambucus nigra), ale i ostatních listnáčů (jilm, jasan atd.), není však vzácná ani na odumřelých stoncích jedno- či dvouděložných bylin. Nejčastěji roste na kůře mrtvých větví, často na lokalitách s vyšší vzdušnou vlhkostí. Nedořešený komplex více druhů. Viz např. kornatec Erastův (Lyomyces erasti).

Lyomyces sambuci PR Niva Doubravy, kulturní smrčina, větev Populus tremula, 13.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lyomyces sambuci NPR Libický luh, tvrdý luh, kmínek Sambucus nigra, 13.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lyomyces sambuci NPR Kněřičky, teplomilná doubrava, opadlá větev listnáče, 30.5.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lyomyces sambuci Nepomyšl, pískovna, hustý porost třtiny křovištní, stonek Calamagrostis epigeios, 29.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lyomyces sambuci PR Loužek, tvrdý luh, kmen Acer, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lyomyces sambuci NPP Peklo, mokřadní olšina, báze Carex, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lyomyces sambuci PR Myslivna, potoční luh, kmínek Populus, 3.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh choroše s lupenitým hymenoforem. Roste hojně na dřevě (často opracovaném) jehličnanů, kde způsobuje hnědou hnilobu. Viz trámovka plotní (Gloeophyllum sepiarium).

Gloeophyllum abietinum PR Libochovka, suťový les, prkno z oplocenky, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Gloeophyllum abietinum NPR Červené Blato, blatkové rašeliniště, padlý kmen Pinus, 10.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gloeophyllum abietinum NPR Žofinka, blatkové rašeliniště, padlý kmen Pinus, 5.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Časně jarní (únor-květen) vřeckovýtrusá houba rostoucí na zemi v opadu, meších či zbytcích dřeva na vlhkých a podmáčených stanovištích ve smrkových lesích. Vyskytuje se i na okrajích lesních cest. Místy, zvláště ve vyšších polohách jižních Čech až hojné. Příbuzné a podstatně vzácnější ušíčko černavé (Pseudoplectania melaena) roste ve stejném období na padlých kmenech jehličnanů, převážně jedle a liší se tvarem parafýz. Z dalších druhů rodu je z ČR uváděno ušíčko rašeliníkové (Pseudoplectania episphagnum) a nedávno popsané u. dřevní (Pseudoplectania lignicola). Druh byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Pseudoplectania nigrella Smilovice, kulturní smrčina, mechatá lesní cesta, sub Picea, Pseudotsuga, 2.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Pseudoplectania nigrella Libníč u Českých Budějovic, podmáčená smrčina, na zemi v opadu, 19.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Pseudoplectania nigrella Libníč u Českých Budějovic, podmáčená smrčina, na zemi v opadu, 19.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Pseudoplectania nigrella PR Kladrubská hora, dno opuštěného vápencového lomu, 25.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Pseudoplectania nigrella Netolice, Krtelský les, mladá smrčina, 21.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Pseudoplectania nigrella Solopysky, kulturní smrčina, sub Picea, Larix, 8.3.2015, (c) Lucie Zíbarová

Vzácnější, nápadně oranžově zbarvený druh choroše, rostoucí na dřevě jehličnanů (smrk, vz. borovice, jedle), vzácněji listnáčů (buk). Způsobuje hnědou hnilobu. Často roste ve společnosti troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Jednoleté plodnice se vytváří hlavně v časném létě a bývají záhy napadeny hmyzem, proto nemají dlouhého trvání. Dříve vzácný, v posledních letech se nápadně šíří i mimo pralesovité porosty do kulturních lesů. Viz též velmi hojná outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus). Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Pycnoporellus fulgens NP Šumava, Stožec, suťový les, padlý kmen Abies, 26.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens Papradno [SK], jedlobučina, fragment kmene Abies, 30.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens PR Broumovská bučina, suťový les, pahýl Picea abies, 29.7.2008, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens NPR Ve Studeném, květnatá bučina, větev Fagus, stará plodnice Inonotus nodulosus, 10.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens (detail rourek) PR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 6.7.2023, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens PR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 6.7.2023, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens (vpravo) PR Polom, květnatá bučina, padlý kmen Picea, 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens Obírka, suťový les, kmen Abies, 14.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens NP Šumava, Stožec, suťový les, padlý kmen Abies, 26.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, suťový les, kmen Picea, 18.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens PP Starý Herštejn, Eu-Fagion, kmen Picea, 7.9.2011, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporellus fulgens NPR Žofinka, podmáčená smrčina, padlý kmínek Picea, 13.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Jednoletý druh choroše podobný běžné kostrovce beztvaré (Skeletocutis amorpha), od které se odlišuje absencí oranžových odstínů, víceméně rozlitými plodnicemi a šířkou výtrusů. Roste na jehličnanech (někdy ve společnosti bránovitců - Trichaptum abietinum, T. fuscoviolaceum), převážně na borovicích, s oblibou na podmáčených stanovištích, zde je poměrně hojná. Způsobuje bílou hnilobu.

Skeletocutis carneogrisea NPP Peklo, reliktní bor, kmínek Pinus, 3.11.2021, (c) Lucie Zíbarová

Skeletocutis carneogrisea Papradno [SK], kulturní smrčina, kmíek Abies, staré plodnice Trichaptum abietinum, 30.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Skeletocutis carneogrisea PR Hraniční louka, kulturní smrčina, kmínek Picea, 15.5.2020, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)

Skeletocutis carneogrisea PR Údolí Teplé, kulturní jehličnatý les, padlý kmen Pinus, 28.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Skeletocutis carneogrisea Kaproun, mladá kulturní smrčina, padlý kmínek Picea, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Gloeocystidiellum ochraceum

Kornatcovitá houba rostoucí na dřevě jehličnanů (smrk, borovice). Patrně se jedná o druh převážně se severským rozšířením, v ČR především v chladnějších polohách, zde poměrně hojně. Plodnice vytvářejí často rozsáhlé porosty, za sucha obvykle políčkovitě rozpraskávají a vybledají. Mikroskopicky význačný kompaktně uspořádanými hyfami bez přezek, přítomností gloeocystid a amyloidními, neornamentovanými, eliptickými až takřka válcovitými sporami (5-6 x 2,5-3 μm). Kornateček Conferticium ravum se odlišuje jemně ornamentovanými sporami a výskytem především na topolech. Koroveček ztloustlý (Conferticium insidiosum) roste na listnáčích, má o něco málo menší a spíše válcovité spory.

Conferticium ochraceum PR Pohořské rašeliniště, podmáčená smrčina, ležící kmen Picea, 14.4.2019, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum NP České Švýcarsko, Horní soutěska, inverzní smrčina, padlý kmen Picea, 16.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum NPR Žofinka, podmáčená smrčina, spodní strana větve Picea ležící na zemi, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum NPR Žofinka, podmáčená smrčina, spodní strana větve Picea ležící na zemi, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum NPR Červené Blato, blatkové rašeliniště, spodní strana padlého kmenu Pinus, 10.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum PR Vápenka,květnatá bučina, spodní strana padlého kmenu Pinus, 3.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum PR Losí blato, rašelinná smrčina, padlý kmínek Picea, 1.5.2016, (c) Lucie Zíbarová

Conferticium ochraceum NP Šumava, Poledník, horská smrčína, kmínek Picea, 28.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující kornatcovitá houba rostoucí na dřevě jehličnanů (typicky borovice), zejména v chladnější polovině roku, v zachovalejších borech jeden z dominantních druhů. V Evropě se severským rozšířením. Plodnice ve stáří typicky rozpraskávají. Nedávno popsaný druh Sistotremastrum mendax se vyskytuje především na smrku, nemá rozpraskávající plodnice a odlišuje se nepatrně i v mikroskopických znacích.

Sistotremastrum suecicum NPR Žofinka, podmáčená smrčina, spodní strana větve Pinus(?), 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Sistotremastrum suecicum NPR Břehyně-Pecopala, rašelinný bor, opadlá větev Pinus, 15.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Sistotremastrum suecicum PR Pavlínino údolí, kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 21.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Sistotremastrum suecicum NPR Žofinka, podmáčená smrčina, spodní strana větve Pinus(?), 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Sistotremastrum suecicum PP Židova strouha, kulturní bor, větev Pinus, 21.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Sistotremastrum suecicum NPP Peklo, reliktní bor, větev Pinus, 5.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Sistotremastrum suecicum PR Kostelecké bory, reliktní bor, větev Pinus, 26.3.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Amyloporia sinuosa

Rozroušeně až místy hojně se vyskytující rozlitý druh choroše. Roste na mrtvém dřevě jehličnanů, především borovic a smrků, vzácně listnáčů. Způsobuje hnědou hnilobu. Vyznačuje se vůní po celeru a velkými, často roztrhanými póry.

Antrodia sinuosa Rábí, opuštěný vápencový lom, kmínek Pinus, 2.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Antrodia sinuosa NPR Žofinka, blatkové rašeliniště, padlý kmen Pinus, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Antrodia sinuosa NPR Žofinka, blatkové rašeliniště, padlý kmen Pinus, 16.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Antrodia sinuosa NPR Žofinka, blatkové rašeliniště, padlý kmen Pinus, 8.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Antrodia sinuosa NPP Swamp, vlhký bor, ohořelý pahýl Pinus, 23.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Antrodia sinuosa Lázně Bohdaneč, Horecké písníky, porost náletových dřevin, padlý kmen Populus tremula, 16.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Druh z komplexu ohňovce obecného (Phellinus igniarius) se severským rozšířením. Roste poměrně vzácně v chladných polohách na břízách. Způsobuje bílou hnilobu. Druh význačný ekologií (vazba na břízu) a rozpraskaným povrchem klobouku. Na bříze roste i ohňoevec Lundellův (Phellinus lundellii) a ohňovec hladký (Phellinus laevigatus). Viz ohňovec olšový (Phellinus alni). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Phellinus cf. nigricans NPR Velká Niva, rašeliniště, pahýl Betula pubsecens, 17.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Stromata této vřeckovýtrusné houby můžeme nalézt po celý rok na mrtvém dřevě jehličnanů (nejčastěji smrku), vzácně i listnáčů (buk), zpravidla většího průměru. Někdy vyrůstá i ze starých plodnic troudntace pásovaného (Fomitopsis pinicola). Perithecia lahvicovitá, uspořáná ve dvou řadách, ústí perithecií nevystupuje na provrch stromatu. Druh dosti dobře indikující přirozený výskyt smrku (ať již se jedná o horské smrčiny, podmáčené smrčiny či smrčiny v inverzních polohách), v pralesovitých rezervacích se vyskytuje poměrně pravidelně a může být zde až hojná, naproti tomu v kulturních smrčinách se prakticky nevyskytuje. Pro svůj indikační význam je uvedena ve vyhlášce MŽP 395/1992 (kriticky ohrožený druh) i v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT - téměř ohrožený druh. Na listnáčích roste bolinka mnohovýtrusná (Camarops polysperma) s vystouplými ústími perithecií a úzkými válcovitými perithecii uspořádanými v jedné řadě. Bolinka ploská (Camarops plana) má plochá stromata bez červenohnědých odstínů. Viz též bolinka zahalená (Camarops petersii) se stromaty v mládí překrytými blankou.

Camarops tubulina NP Šumava, Radvanický hřbet, suťový les, kmen Picea, 22.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Camarops tubulina NPP Peklo, inverzní smrčina, padlý kmen smrku, 20.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Camarops tubulina PR Studený vrch, květnatá bučina, kmen Fagus, 16.9.2020 (c) Lucie Zíbarová

Camarops tubulina PR Losí Blato u Mirochova, podmáčená smrčina na okraji rašeliniště, kmen Picea, 4.5.2012 (c) Lucie Zíbarová

Camarops tubulina Staré Splavy, smrčina na dně rokle, vysoký pařez Picea, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Camarops tubulina NPR Kohoutov, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 10.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Camarops tubulina NP Šumava, Radvanický hřbet, suťový les, plodnice Fomitopsis pinicola, 22.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.:Tremella encephala

Pevně rosolovité průsvitné plodnice této houby můžeme hojně nalézt po celý rok, zvláště po delším období dešťů, na mrtvém dřevě jehličnanů, nejčastěji borovic. Parazituje na běžné dřevorozkladné houbě pevníku krvavějícícm (Stereum sanguinolentum), zdeformované pletivo pevníku je možná na řezu plodnicemi rosolovky pozorovat jako bělavé neprůsvitné jádro. Na pevníku chlupatém roste podobná r. Steidlerova (Naematelia steidleri).

Naematelia encephala NPR Břehyně-Pecopala, rašelinný bor, trčící větev Pinus, 3.5.2021, (c) Lucie Zíbarová

Naematelia encephala (řez plodnicí) NPR Břehyně-Pecopala, boreokontinentální bor, kmínek Pinus, 29.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Naematelia encephala Dosky, kulturní bor, kmínek Pinus, 30.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Naematelia encephala Hora sv. Šebestiana, klečové rašeliniště, kmínek Pinus x pseudopumilio, 5.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Naematelia encephala Hajnice u Mirochova, mladý kulturní bor, větev Pinus, 4.5.2012, (c) Lucie Zíbarová

Naematelia encephala Hajnice u Mirochova, mladý kulturní bor, větve Pinus, 24.4.2008, (c) Lucie Zíbarová