Hojný ryzec smrčin význačný vůní po polévkovém koření Maggi (cikorka, libeček) při zasychání a suchým plstnatým až plstnatě šupinkatým kloboukem. Mírně jedovatý. Mléko vodnaté, neměnné, mírné. Podobný pach má např. i drobnější ryzec kafrový (Lactarius camphoratus).
Lactarius helvus Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus NPP Swamp, rašelinný bor, sub Pinus, Betula, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus NPR Rašeliniště Skřítek, rašelinná smrčina, sub Picea, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus NPR Rašeliniště Skřítek, rašelinná smrčina, sub Picea, 13.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus PR Velký rybník, rašeliná březina, sub Betula, Picea, 11.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus Dluhoště, kulturní smrčina, 4.9.2007, sub Picea, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, Pinus, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Lactarius helvus NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojný jednoletý choroš rostoucí na mrtvém, nedávno odumřelém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku (méně často modřínu či borovic), velmi vzácně i listnáčů. Způsobuje bílou voštinovou hnilobu. Druh nápadný fialovým hymeniem, ve stáří však může vybledat. Od podobného bránovitce hnědofialového (Trichaptum fuscoviolaceum), rostoucího častěji na borovicích, se pozná tím, že póry b. jedlového jsou drobnější, pravidelné a dosahují až k okraji plodnice, zatímco u b. hnědofialového jsou více či méně roztrhané a přecházejí alespoň u okraje plodnice v lišty. Severský bránovitec Trichaptum laricinum s hymenoforem v pravidelných lištách se ve střední Evropě nevyskytuje. Viz bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme). Jako sukcesor (či parazit?) se v okolí či na starých plodnicích bránovitce velmi vzácně vyskytují outkovečky Antrodiella parasitica a Antrodiella pallasii. V okolí odumírajících plodnic bránovitců se nápadně často vyskytuje též kostrovka šedavá (Skeletocutis carneogrisea) či k Kühnerova (Skeletocutis kuehnerii).
Trichaptum abietinum PR Polom, květnatá bučina, kmen Picea, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová
Trichaptum abietinum NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, větev Picea, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Trichaptum abietinum PR Polom, květnatá bučina, kmen Picea, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová
Trichaptum abietinum NP Šumava, Spáleniště, kulturní smrčina, kmen Picea, 4.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Trichaptum abietinum Střížovický vrch, kulturní smíšený les, opadlá větev Pinus nigra, 5.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Trichaptum abietinum NP Šumava, Spáleniště, kulturní smrčina, kmen Picea, 4.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Trichaptum fuscoviolaceum (nahoře) a Trichaptum abietinum (dole) NPP Hrabanovská černava, kulturní bor, kmen Pinus, 18.4.2021, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Amaropostia stiptica, Oligoporus stipticus
Velmi hojný druh jednoletého choroše rostoucí na mrtvém i živém dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku, velmi vzácně i listnáčů. Způsobuje hnědou hnilobu. Druh význačný široce přisedlými, zpravidla na substrát nesbíhavými, svrchu hrbolatými plodnicemi, hořkou dužninou a mikroskopickými znaky - hyfový systém monomitický; hyfy s přezkami; bazidie tetrasporické; cystidy nepřítomny; spory válcovité až oválné 3.5-5 x 1.5-2 μm (Ryvarden et Melo 2014). Plodnice za vlhkého počasí roní (gutace) kalnou bělavou až namodralou tekutinu. Viz bělochoroš slzící (Postia guttulata).
Postia stiptica PR Pavlínino údolí, inverzní smrčina, báze kmínku Picea, 5.8.2024, (c) Lucie Zíbarová
Postia stiptica NPP Peklo, inverzní smrčina, kmen Picea, 7.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Postia stiptica NPP Medník, acidofilní bučina, pařez Picea, 10.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Postia stiptica Malonty, kulturní smrčina, kmen Picea, 20.9.2006, (c) Lucie Zíbarová
Postia stiptica PR Polom, květnatá bučina, kmen Picea, 13.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Postia stiptica NPR Šúr [SK], mokřadní olšina, kmen Alnus, 7.5.2019, (c) Lucie Zíbarová
Postia stiptica NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, padlý kmínek Picea, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Postia leucomallela s. auct. eur. p.p., Oligoporus leucomallelus s. auct. eur. p.p.
Jednoletý choroš rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, především borovic, kde způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Jeden z dvojice druhů (dříve označované jako bělochoroš nahořklý - Postia leucomallella, který je v úzkém pojetí patrně omezený jen na americký kontinent) nápadných měkkými plodnicemi a mikroskopicky přítomností gloeocystid v hymeniu. Velmi podobný bělochoroš Postia calvenda se odlišuje zejména mikroznaky (délka bazidií, tvar a rozměry spory, tvar gloeocystid) a do jisté míry i vzhledem. Podobný bělochoroš křehký (Postia fragilis) po otlačení výrazně rezaví.
Postia rufescens PP Noldenteich, okraj rašeliniště, padlý kmínek Pinus strobus, 10.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Postia rufescens NPR Velká niva, mladá rašelinná smrčina, padlý kmen Pinus, 13.8.2020, (c) Lucie Zíbarová
Postia rufescens PP Černovice, kulturní smíšený les, opadlá větev Pinus nigra, 19.12.2024, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Oligoporus caesius
Hojný druh jednoletého choroše rostoucí na dřevě jehličnanů, vzácně listnáčů. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Komplex většího počtu druhů jejichž určování je velmi složité a založené na kombinaci makroskopických (chlupatost klobouku, intenzita modrého zbarvení a přítomnost žlutých tónů), ekologických (výskyt na jehličnanech/listnáčích, případně druhové preference) a zejména mikroskopických (zejm. rozměry spor, tloušťka stěn hyf). Bělochoroš modravý se v úzkém pojetí vyznačuje výrazně chlupatým povrchem klobouku (u starších plodnic však mohou chlupy kolabovat), relativně sytě zbarvenými plodnicemi a preferencí pro jehličnany, nejnápadnějším mikroskopickým znakem je hojnost amyloidních inkluzí v hyfách pokožky klobouku. Nejhojnějšími zástupci komplexu u nás jsou pravděpodobně bělochoroš Postia cyanesecens a bělochoroš olšový (Postia alni). Viz též vzácný bělochoroš lužní (Postia subcaesia).
Postia caesia Horní Planá, kulturní les, pařez Abies, 1.10.2020, (c) Lucie Zíbarová
Postia caesia NPP Peklo, inverzní smrčina, pařez Picea, 17.10.2021, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)
Postia caesia NPR Velká niva, podmáčená smrčina, báze pahýlu Picea, 11.10.2020, (c) Lucie Zíbarová
Postia caesia NPR Břehyně-Pecopala, rašelinný bor, opadlá větev Pinus, 19.9.2021, (c) Lucie Zíbarová (conf. ITS DNA)
Roztroušeně se vyskytující druh holubinky rostoucí od léta do počátku podzimu pod břízou, především na vlhkých stanovištích. Nápadná zářivě chromově žlutým kloboukem a ve stáří šednoucím třeněm. Chuť mírná, výtrusný prach středně okrový. Na obdobných stanovištích roste i vzácná holubinka Lundellova (Russula lundellii). Viz též h. hlínožlutá (Russula ochroleuca), h. odbarvená (Russula decolorans) a h. žlučová (Russula fellea).
Russula claroflava NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Pinus, 5.7.2016, (c) Lucie Zíbarová
Russula claroflava NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Pinus, 3.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Russula claroflava NPR Červené Blato, blatkové vrchoviště, sub Betula, Pinus, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Russula claroflava NPP Jestřebské slatiny, podmáčená březina, sub Betula, Pinus, 5.7.2016, (c) Lucie Zíbarová
Russula claroflava NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Betula, Picea, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Pohledná hojná holubinka rostoucí od léta do podzimu na kyselých a vlhkých půdách pod jehličnany a listnáči (bříza), nejčastější je v podmáčených smrčinách a na rašeliništích. Druh význačný červeným či růžovým kloboukem bez fialových odstínů, bílým třeněm, křehkými plodnicemi a čistě bílým výtrusným prachem. Reakce na guajak negativní. Silně palčivá a tudíž nejedlá (či mírně jedovatá). Viz holubinka šednoucí (Russula grisescens), h. březová (Russula betularum), h. lesní (Russula silvestris) a h. nádherná (Russula nobilis). Zbarvený výtrusný prach má např. holubinka krvavá (Russula sanguinaria), h. rudonohá (Russula rhodopus) a h. rašelinná (Russula helodes).
Russula emetica NPR Velká niva, rašelinná smrčina, sub Picea, Pinus, 12.10.2020, (c) Lucie Zíbarová
Russula emetica NPR Červené Blato, blatkové rašeliniště, sub Pinus, Betula, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Russula emetica NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do časného podzimu pod borovicemi a smrky převážně na kyselých půdách. Druh nápadný narůžovělým třeněm a bledě růžovým kloboukem s takřka neslupitelnou pokožkou. Lupeny mají často tendenci ke sbíhaní na třeň. Palčivá a tudíž nejedlá. Viz holubinka rudonohá (Russula rhodopoda).
Russula sanguinaria Kryry, kulturní bor, sub Pinus, Betula, 11.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Russula sanguinaria NPR Červné Blato, podmáčená smrčina, sub Pinus, Picea, 22.7.2008, (c) Lucie Zíbarová
Russula sanguinaria PR Maštale, kulturní smrčina, sub Picea, 11.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Russula sanguinaria Stará Lesná [SK], parčík, sub Pinus, 22.8.2019, (c) Lucie Zíbarová
Hojná houba nápadná ostnitým hymenoforem a růstem po celý rok na šiškách jehličnanů, nejhojnější je na šiškách borovic. Nezaměnitelný druh pro stopkaté chlupaté plodnice s ostnitým hymenoforem. Zástupci rodu Gloiodon se odlišují bočně přisedlými či polorozlitými plodnicemi bez třeně a nejsou známi z ČR. Na stejném substrátu roste například penízovka provázková (Strobilurus stephanocystis) a p. nahořklá (Strobilurus tenacellus) či penízečka drobnovýtrusá (Baeospora mysoura).
Auriscalpium vulgare NPR Velký a Malý Tisý, kulturní smíšený les, šiška Pinus, 27.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare Domoušice, teplomilná doubrava, šiška Pinus, 27.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare NPP Mladá, kulturní bor, šiška Pinus, 6.6.2025, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare Domoušice, teplomilná doubrava, šiška Pinus, 27.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare PP Zadní rybník, bor, šiška Pinus, 16.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare Provodín, rekultivovaná pískovna, šiška Pinus, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare Provodín, rekultivovaná pískovna, šiška Pinus, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare Rabí, opuštěný vápencový lom, šiška Pinus, 2.6.2018, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, šiška Pinus sylvestris, 22.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Auriscalpium vulgare Sudslavice, bor, šiška Pinus sylvestris, 14.3.2007, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Schizophyllum amplum
Hojná cyfeloidní houbička rostoucí po celý rok na mrtvých větvích listnáčů, nejčastěji topolů a vrb, místy hojně. Nápadná z vlhkého počasí. Možná záměna: boltcovitka ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae). V současné době se řadí do rodu Schizophyllum, kam patří např. běžná klanolístka obecná (Schizophyllum commune).
Auriculariopsis ampla CHÚ Sihoť [SK], měkký luh, větev Populus, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Auriculariopsis ampla České Budějovice - cvičák, větev Populus tremula, 30.1.2008, (c) Lucie Zíbarová
Auriculariopsis ampla České Budějovice - cvičák, větev Populus tremula, 30.1.2008, (c) Lucie Zíbarová
Auriculariopsis ampla Pokratice, kmínek Populus tremula, 30.1.2013, (c) Lucie Zíbarová
Auriculariopsis ampla PR Kopáčsky ostrov [SK], tvrdý luh, větev Salix, 13.4.2018, (c) Lucie Zíbarová
Auriculariopsis ampla CHÚ Sihoť [SK], měkký luh, větev Populus, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Auriculariopsis ampla Havraní ostrov, lužní les, silná větev Salix, 29.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Vřeckovýtrusá, časně jarní houba (únor-březen) rostoucí na větévkách lípy, zpravidla na stinných a vlhkých lokalitách typu suťových lesů. Podobný ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) roste převážně na zbytcích dřeva vrb a lísek, liší se i mikroskopicky, zejména uspořádáním a velikostí kapek ve sporách. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 18.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 18.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 18.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 13.2.2008, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha jurana Příběnice, suťový les, větev Tilia, 11.3.2009, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha jurana EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, hradní zřícenina, větev Tilia, 24.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha jurana (spory, H2O, 1000x), 18.3.2019 (c) Lucie Zíbarová
Vřeckovýtrusá houba rostoucí roztroušeně brzy na jaře (únor-duben, někdy se plodnice vytvářejí již na začátku zimy) na dřevě listnáčů, nejčastěji vrby, spíše v nižších polohách. Z našich ohnivců se jedná o nejčastěji nalézaný druh. Ohnivec jurský (Sacrosypha jurana) roste na dřevě lip na inverzních lokalitách. Původně byly všechny nálezy rodu u nás označovány jako ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea), o výskytu tohoto druhu (v úzkém pojetí) u nás nejsou spolehlivé informace. Určování ohnivců je značně komplikované, udávané znaky jsou i v rámci jednoho sběru značně proměnlivé a nestabilní v čase. Současné druhové pojetí vyžaduje další studium.
Sarcoscypha austriaca Mělnická Vrutice, potoční luh, zbytky dřeva Salix alba, 2.2.2008, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha austriaca Mělnická Vrutice, potoční luh, zbytky dřeva Salix alba, 10.2.2007, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha austriaca Mělnická Vrutice, potoční luh, zbytky dřeva Salix alba, 10.2.2007, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha austriaca Mělnická Vrutice, potoční luh, zbytky dřeva Salix alba, 28.2.2016, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha cf. austriaca (mladé plodnice) PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, větev Salix, 16.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Sarcoscypha austriaca (spory, H2O, 1000x) 17.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojný druh jednoletého choroše rostoucí na mrtvém i živém dřevě listnáčů, vzácně jehličnanů, kde způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Pro svůj vzhled a měkkou konsistenci nezaměnitelný druh (pokud si odmyslíme, že se jedná pravděpodobně o komplex více druhů). V mládí jedlý. Na jehličnanech (smrk, modřín) roste sírovec horský (Laetiporus montanus).
Laetiporus sulphureus Ústěk, osamělý akát, živý kmen Robinia pseudoacacia, 25.5.2008, (c) Lucie Zíbarová
Laetiporus sulphureus NP České Švýcarsko, Edmundova soutěska, pahýl Fagus, 28.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Laetiporus sulphureus PR Studený vrch, květnatá bučina, mrtvý stojící Fraxinus, 30.5.2020, (c) Lucie Zíbarová
Laetiporus sulphureus Kyšperk, acidofilní doubrava, pařez Quercus, 26.8.2022, (c) Lucie Zíbarová
Laetiporus sulphureus PR Maiberg, dubohabřima, živý kmen Quercus, 3.6.2025, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující menší druh vřeckovýtrusé houby rostoucí od léta do podzimu v listnatých lesích na zemi či zbytcích dřeva. Od podobných druhů (např. chřapáč chlupatý - Helvella villosa) se pozná mikroskopicky podle vřetenovitých výtrusů. Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie "málo dotčený druh" (LC).
Helvella macropus NPR Břehyně-Pecopala, okraj mokřadní olšiny, sub Betula, Alnus, 16.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Helvella macropus NPR Břehyně-Pecopala, okraj mokřadní olšiny, sub Betula, Alnus, 16.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Helvella macropus Drmaly, acidofilní doubrava, silně rozložená větev listnáče, sub Quercus, Picea, Acer, 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Helvella macropus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, silně rozložený kmen Fagus, 10.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Helvella macropus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, silně rozložený kmen Fagus, 10.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující mohutnější jednoletý choroš. Roste nejčastěji na bázích starých živých dubů, s oblibou na dubu červeném. Způsobuje bílou hnilobu. Nápadná lesklou, jakoby nalakovanou krustou na svrchní straně plodnice, čímž se odlišuje např. od běžné lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum). Podobnou krustu má např. i lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum), která však patří do skupiny druhů se třeněm. Vzácná lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi) se liší tmavou dužninou, nasládlým pachem a rozměry výtrusů.
Ganoderma resinaceum Hluboká nad Vltavou, stromořadí, báze Quercus, 19.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Ganoderma resinaceum Chlum u Třeboně, Záhřebský rybník, hráz, báze Quercus rubra, 27.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Ganoderma resinaceum Kostelecké Horky, Pobočník, hráz, báze Quercus rubra, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Ganoderma resinaceum (řez plodnicí) Kostelecké Horky, báze Quercus rubra, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Ganoderma resinaceum (detail pórů) Kostelecké Horky, Pobočník, hráz, báze Quercus rubra, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Ganoderma resinaceum Chotyně, dubohabřina, báze Quercus rubra, 31.8.2018, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojná břichatkovitá houba rostoucí od léta do podzimu na chudých a kyselých půdách pod listnáči i jehličnany. Pach nakyslý, metalický. Spory kulovité, hnědé, se síťnatou ornamenitkou. Jedovatý! Druh dobře rozpoznatelný od ostatních druhů pesterců podle políčkovitě rozpraskané okrovky, často s odstávajícími šupinami, která je silnější než 2mm. Občas bývá parazitován hřibem příživným (Pseudoboletus parasiticus). Viz též pestřec prášivkovitý (Scleroderma bovista) a p. jamkatý (Scleroderma areolatum) s drobnějšími plodnicemi, tenkou okrovkou a růstem spíše na živinami bohatších stanovištích.
Scleroderma citrinum NPP Peklo, borová doubrava, sub Quercus, Pinus, 28.7.2021, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma citrinum NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, sub Fagus, 9.8.2012, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma citrinum Kostelecké Horky, hráz rybníka, sub Quercus rubra, Quercus, Picea, 4.8.2017, (c) Lucie Zíbarová
Drobný a barevně proměnlivý druh voskovky rostoucí na travnatých stanovištích, případně ve světlých lesích. Význačná lepkavým až slizkým kloboukem i třeněm, mírnou chutí a široce (či zoubkem) připojenými, nikoli však sbíhavými lupeny. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Hygrocybe glutinipes Hora sv. Šebestiana, náměstí, krátkostéblený trávník, 10.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Hygrocybe glutinipes České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Hygrocybe glutinipes České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Hygrocybe glutinipes České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Hojná muchumůrka rostoucí od časného léta do počátku podzimu pod listnáči a jehličnany, častěji ve vyšších polohách. Význačná rýhovaným prstenem a řepovitou bází. Pach po syrových bramborách. Jedlá, ale nižší kvality (podstatně chutnější je muchomůrka růžovka - Amanita rubescens). Pozor na záměnu s jedovatou muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina), která má nerýhovaný prsten a kulovitou a obroubenou bázi třeně.
Amanita spissa NPR Ve Studeném, acidofilní bučina, sub Picea, Fagus, 28.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Jindřichov na Moravě, kulturní smrčina, sub Picea, 12.9.2020, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Rychnov na Kněžnou, Včelný, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 30.6.2016, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Střelná, jedlobučina, sub Fagus, Abies, Picea, 21.6.2019, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Velké Karlovice, kulturní smrčina, sub Picea, Fagus, 1.7.2018, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Velké Karlovice, kulturní smrčina, sub Picea, Fagus, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Velké Karlovice, kulturní smrčina, sub Picea, Fagus, 1.7.2018, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa (detail rýhování prstenu) České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, Betula, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Amanita spissa Vyšné, lesní cesta v kulturní smrčině, sub Picea, 14.8.2012, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh holubinky rostoucí od léta do podzimu pod listnáči, nejčastěji duby a břízami. Podobná holubinka jahodová (Russula paludosa) je mohutnější a roste pod jehličnany. Jedlá.
Russula velenovskyi Bukovka, borová doubrava, sub Quercus, Fagus, Pinus, 17.8.2019, (c) Lucie Zíbarová
Russula velenovskyi České Budějovice, park Stromovka, sub Quercus, Betula, 21.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Psilocybe montana
Hojná drobnější houbička rostoucí od podzimu do časné zimy (plodnice někdy přetrvávají až do jara) na otevřených stanovištích v postech mechů (Polytrichum, Atrichum apod.). Pokožka klobouku není gelatinizovaná a slupitelná jako např. u skupiny lysohlávky plevnaté (Deconica crobula).
Deconica montana PP Pískovna u Dračice, iniciální sukcesní stadium v pískovně, v porostech mechů, 26.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Deconica montana Hajnice u Mirochova, kulturní bor, okraj lesní cesty, Polytrichum piliferum aff., 26.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Deconica montana PP Vesecký kopec, písečná duna, v řídké vegetaci a mechu, 8.11.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hojná houba s hnědými plodnicemi pevně rosolovité konzistence rostoucí po celý rok na dřevě jehličnanů, především borovic, vyskytuje se ale i např. na smrku. Plodnice jsou nápadné jen při vlhkém počasí, za sucha sesychají do tenké krusty. Nedávno popsaný černorosol Exidia subsaccharina má větší spory a bazidie, obvykle větvené hyfídie a splývající plodnice s nafialovělými tóny. Další druhy rodu na jehličnanech jsou černorosol smrkový (Exidia pithya), černorosol bukový (Exidia nigricans) a černorosol Exidia umbrinella.
Exidia saccharina s.l. NPR Velká Niva, rašelinný bor, trčící větev Pinus, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. NPR Břehyně-Pecopala, boreokontinentální bor, pařízek Pinus, 29.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. Hajnice u Mirochova, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. Hajnice u Mirochova, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. Hajnice u Mirochova, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. PR Maštale, acidofilní bor, kmen Pinus, 15.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. PP Vesecký kopec, mladý kuturní bor, kmének Pinus, 14.3.2018, (c) Lucie Zíbarová
Exidia saccharina s.l. PR Údolí Doubravy, kulturn íles, kmen Pinus, 7.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující mykorhizní břichatkovitá houba rostoucí na písčitých půdách pod borovicemi a duby, často na obnažené půdě. Druh význačný hygroskopickou reakcí hvězdicovitě roztrhané vnější okrovky - za vlhka se otevírá, za sucha se svinuje. Podobné jsou některé hvězdovky (Geastrum). V Evropě tři domácí druhy, velmi obtížně rozlišitelné - Astraeus hygrometicus s. str., Astraeus macedonicus a Astraeus telleriae.
Astraeus hygrometricus Hajnice u Mirochova, kulturní bor, okraj lesní cesty, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Astraeus hygrometricus Hajnice u Mirochova, kulturní bor, okraj lesní cesty, 25.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Roztroušeně se vyskytující druh křehutky vázaný na lesní spáleniště. Význačná ekologií a výrazně vyvinutým velem (alespoň v mládí). Výrusy bez klíčního póru, pleurocystidy špičaté se ztlustlou stěnou. Viz např. hnojník zajícový (Coprinopsis jonesii) na obdobných stanovištích či křehutka vlásenitá (Psathyrella fibrillosa) má výtrusy s klíční pórem a roste mimo spáleniště na větvičkách a silně rozloženém dřevě.
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Černý důl, spáleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 24.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Černý důl, spáleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 8.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, údolí Suché Bělé, spáleniště po kůrovcové smrčině, 19.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Mezní Louka, spáleniště po acidofilní bučině, 30.6.2023, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Mezní Louka, páleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 2.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Mezní Louka, spáleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 16.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Černý důl, spáleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 8.8.2023, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata NP České Švýcarsko, Mezní Louka, páleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 2.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata Hajnice u Mirochova, lesní spáleniště, 24.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata Dřevčice, paseka, spáleniště, 5.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella pennata Dřevčice, paseka, spáleniště, 5.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Vzácná helmovka rostoucí na dřevě jehličnanů krátce po roztátí sněhu, především ve vyšších polohách. Nápadná svou fenologií a bělovou myceliální plstí na bázi plodnice. Z dalších helmovek na jaře roste např. helmovka šiškomilná (Mycena plumipes), h. raná (Mycena abramsii) či h. sněhonohá (Mycena niveipes), všechny s nepříjemným (chlorový, nitrózní) pachem a jinými mikroznaky. Podobně mohou vypadat i plodnice helmovky skvrnitá (Mycena maculata), která roste na podzim a liší se i některými mikroskopickými znaky. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Mycena flos-nivium Zátoň, vlhká kulturní smrčina, zbytky dřeva Picea v zemi, 8.3.2007, (c) Lucie Zíbarová
Mycena flos-niviumNPR Velká niva, rašelinná smrčina, silně rozložený kmen Picea, 21.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Mycena flos-nivium Zátoň, vlhká kulturní smrčina, zbytky dřeva Picea v zemi, 8.3.2007, (c) Lucie Zíbarová
Mycena flos-nivium Zátoň, vlhká kulturní smrčina, zbytky dřeva Picea v zemi, 8.3.2007, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh vřeckovýtrusé houby jejíž drobná apothecia můžeme nalézt po celý rok během vlhkého počasí na dřevě listnáčů (vzácně i jehličnanů), ostružiníků či bukových číškách, šiškách, listech a mnoha dalších substrátech. Od dalších podobných druhů se makroskopicky pozná nečervenajícími plodnicemi s delšími chloupky a především mikroskopicky.
Lachnum virgineum Jamné, údolí Vltavy, bučina, číska Fagus, 29.4.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum PR Vápenka, břeh potůčku, větvičky Rubus fruticosus agg., 3.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum PR Pučanka, bučina na vápenci, číska Fagus, 14.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum NPR Koda, dubohabřina, padlý kmen Sorbus, 30.3.2024, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum PR Zemská brána, květnatá bučina, větvička Fagus, 4.5.2018, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum Dívčí Kámen, jedlobučina, číška Fagus, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum NPR Čtvrtě, vlhká větev Fagus, 3.4.2014, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum NPR Čtvrtě, acidofilní borová doubrava, listy Quercus, 31.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Lachnum virgineum NPR Praděd, horská smrčina, větévky Picea, 31.5.2017, (c) Lucie Zíbarová
Syn:. Coprinus micaceus
Velmi hojný druh hnojníku rostoucí od jara do podzimu na mrtvém dřevě listnáčů či jeho zbytcích, pilinách apod. často ve větších skupinách. Druh význačný drobnými třpytivými zrníčky vela na klobouku (velum převážně z tenkostěnných kulovitých buněk - sekce Micacei) a ojíněným třeněm (kaulocystidy). Mikroskopicky pak mitrovitými sporami. Coprinellus pallidissimus má taktéž ojíněný třeň, avšak eliptické spory. Další druhy ze sekce Micacei nemají ojíněný třeň (chybí kaulocystidy): Coprinellus saccharinus a hnojník kmenový (Coprinellus truncorum). Druhy ze sekce Domestici (např. Coprinellus domesticus) mají velum na klobouku z hrubších zrníček (velum z řetízků kulovitých, eliptických či vřetenovitých ±tlustostěnných elementů) a často se kolem plodnic vyskytuje ozonium.
Coprinellus micaceus NPR Koda, dubohabřina, rozsocha živého kmene Acer campestre, 25.8.2024, (c) Lucie Zíbarová
Coprinellus micaceus Malešov, křovinatá stráň, zbytky dřeva v půdě, 8.6.2013, (c) Lucie Zíbarová
Coprinellus micaceus PR Maiberg, suťový les, padlý kmen Fraxinus, 3.6.2025, (c) Lucie Zíbarová
Coprinellus micaceus NPR Medník, acidofilní bučina, silně zetlelý kmen Fagus, 10.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Coprinellus micaceus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, zbytky dřevě v půdě, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová
Coprinellus micaceus PR Na Voskopě, teplomilná doubrava, báze kmene Quercus, 5.6.2016, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Trametes cervina, Antrodia cervina
Roztroušeně se vyskytující druh druh jedno (nebo někdy i přezimujícího) choroše rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů. Způsobuje bílou hnilobu. Druh význačný velkými póry, které mají tendenci se roztrhávat. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).
Trametopsis cervina NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 30.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina PR Libochovka, květnatá bučina, větev Fagus, 13.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina PR Pod Trlinou, acidofilní bučina, opadlá větev silná Fagus, 14.5.2021(c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 20.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Salajka, jedlobučina, pahýl Fagus, 22.6.2019, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus, 25.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, pahýl Fagus, 2.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Trametopsis cervina NPR Ve Studeném, květenatá bučina, kmen Fagus, 22.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh jednoletého choroše rostoucího na dřevě listnáčů (velmi vzácně i jehličnanů), kde způsobuje bílou hnilobu. Plodnice mají mírnou chuť a často nasládlý pach. Mikroskopické znaky - hyfový systém dimitický, skeletové hyfy přítomné je v tramě rourek; generativní hyfy s přezkami; hymeniální cystidy nepřítomny; bazidie tetrasporické; spory válcovité 4-5 x 1.5-2 μm (Ryvarden et Melo 2014). Velmi podobný bělochoroš našedlý (Postia tephroleuca) se liší mimo jiné i hnědou hnilobou a užšími sporami.
Tyromyces chioneus NPR Břehyně-Pecopala, olšina, větev Alnus, 10.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Tyromyces chioneus CHÚ Sihoť [SK], tvrdý luh, kmen Acer campestre, 7.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Tyromyces chioneus PP Tiské stěny, kulturní smíšený les, padlý kmínek Sorbus, 25.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Tyromyces chioneus PP Tiské stěny, kulturní smíšený les, padlý kmínek Sorbus, 25.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Tyromyces chioneus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, padlý kmen Populus tremula, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Tyromyces chioneus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, padlý kmen Populus tremula, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Phanerochaete galactites
Kornatcovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů. Od podobných druhů se pozná bezpečně pouze mikroskopicky.
Phanerochaete galactites NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, doubrava, větev Quercus, 8.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Phanerochaete galactites NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, doubrava, větev Quercus, 8.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh pesterce poněkud podobný pesterci bradavčitému (Scleroderma verrucosum), od kterého se makroskopicky liší absencí pseudotřeně a drobnějšími plodnicemi. Roste od léta do podzimu v listnatých a smíšených lesích, na živinami bohatších stanovištích, často podél cest. Pach metalický. Spory kulovité, hnědé, s izolovanými ostny. Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) je větší, má s výtrusy se síťovitou ornamentikou a roste na chudých kyselých půdách. Pestřec prášivkovitý (Scleroderma bovista) je podobný, má však spory se síťnatou ornamentikou.
Scleroderma areolatum NPR Ruda, dubo-borový les, sub Quercus, Pinus, 18.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma areolatum PP Pustý zámek, suťový les, sub Fagus, Acer, Picea, 31.7.2024, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma areolatum NPP Rečkov, okraj mořkadní olšiny, sub Alnus, Corylus, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma areolatum PR Deštenské pastviny, dubohabřina, sub Quercus, Corylus, Prunus, 13.8.2019, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma areolatum PR Království, dubohabřina, lesní cesta, sub Quercus, Carpinus, 24.7.2020, (c) Lucie Zíbarová
Scleroderma areolatum (spory, Melzerovo reagens), Mravenčák, dubohabřina, sub Quercus, 14.8.2014, (c) Lucie Zíbarová
