Vzácnější druh břichatkovité houby rostoucí na nitrofilních stanovištích či přímo na exkrementech. Význačná ekologií a černými peridiolami. Pravděpodobně introdukovaný druh. Podobná a hojnější číšenka hrnečková (Cyathus olla) se liší světlými peridiolami. Záměna je možná i za zástupce jiných rodů - pohárovka obecná (Crucibulum laeve) a hnízdovka nacpaná (Nidularia deformis). Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Cyathus stercoreus Ústí nad Labem, Městské sady, mechatý trávník v parku, 10.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus stercoreus Bechlín, skládka kůry a dřevního dopadu, 26.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus stercoreus Bechlín, skládka kůry a dřevního dopadu, 10.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus stercoreus Milovice, pastvina, zbytky trusu, 26.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující muchomůrka rostoucí od léta do podzimu pod různými listnáči, často duby a lipami, především na vápnitých substrátech v teplejších oblastech. Vyskytuje se poměrně hojně i na člověkem ovlivněných stanovištích, např. v parcích, alející či na hřbitovech. V posledních dvou dekádách se zdá, že lokalit přibývá. Viz muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea), m. ježohlavá (Amanita solitaria) a m. Vittadiniho (Amanita vittadinii).

Amanita strobiliformis Hleďsebe, solitérní dub, sub Quercus, Betula, 13.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Amanita strobiliformis Ročov, okroticová bučina, sub Fagus, Larix, Carpinus, 4.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Amanita strobiliformis Millovice, parčík na sídlišti, sub Betula, 4.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Amanita strobiliformis NPP Velký vrch u Vršovic, teplomilná doubrava, sub Quercus, 25.8.2005, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující hřibovitá houba mykorhizně vázaná na olše. Nápadný sbíhavými rourkami a ekologií. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Gyrodon lividus NPP Jestřebské slatiny, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, Picea, Frangula, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPP Jestřebské slatiny, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, Picea, Frangula, 27.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPP Rečkov, okraj mokřadní olšiny, sub Alnus, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus Mělnická Vrutice, olšina, sub Alnus, 13.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPR Polabská černava, olšina, sub Alnus, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gyrodon lividus NPR Polabská černava, mokřadní olšina, sub Alnus, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná kornatcovitá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů, kde způsobuje bílou hnilobu. Od podobných druhů se pozná spolehlivě jen mikroskopicky.

Phanerochaete velutina PP Kozincká stráň, teplomilná doubrava, větev Quercus, 24.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Phanerochaete velutina PR Rač, dubohabřina, kmínek Corylus, 12.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Phanerochaete velutina NPR Ve Studeném, květnatá bučina, větev Fagus, 10.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phanerochaete velutina (detail hymenia) PR Niva Doubravy, porost náletových dřevin, kmínen Salix caprea, 28.4.2018, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Steccherinum nitidum

Roztroušeně až hojně se vyskytující rozlitý choroš. Roste na větvích listnáčů, nejčastěji buků a olší. Význačný typickou barvou a bílým sterilním okrajem plodnice. Příbuzné druhy rodu Junghuhnia (např. pórnatka třásnitá - Junghuhnia lacera) se liší okrajem plodnice s myceliálními provazci a mikroznaky. Druh může být zaměněn též za běžnou pórnovitku drobnopórou (Schizopora flavipora).

Junghuhnia nitida NPP Medník, květnatá bučina, kmen Fagus, 7.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida NPR Velký Špičák, jedlobučina, kmen Fagus, 8.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida NPR Čtvrtě, porost křovitých vrb, větev Salix, 7.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida NPR Libický luh, tvrdý luh, spodní strana větve Quercus, 26.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida PR Žernov, podmáčený porost křovitých vrb, kmen Populus tremula, 6.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Junghuhnia nitida PR Libochovka, suťový les, větev Acer, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mycoacia gilvescens, Phlebia gilvescens

Roztroušeně se vyskytující rozlitý choroš, rostoucí na dřevě různých listnáčů, nejčastěji buku nebo olše. Preferuje starší bučiny s dostatkem dřeva, vyskytuje se ale i lužních lesích a jinde. Z druhů rodu Ceriporiopsis (s. l.) tvoří nejrobustnější plodnice. Starší plodnice často mají narůžovělý odstín, ale celkově je dosti proměnlivá. Způsobuje bílou hnilobu. Hyfový systém monomitický, zakončení hyf na hraně rourek bývá často inkrustované, spory eliptické až válcovité často mírně zahnuté (téměř alantoidní) 3.5-4.5 x 2-2.5 µm. Fylogeneticky je příbuzná některým žilnatkám (Phlebia), ostatně mikroskopické znaky jsou si dosti podobné. Na první pohled morfologicky podobná bývá na obdobných stanovištích rostoucí pórovka šedá (Aporpium canescens), která se však po poškrábání zbarvuje do hněda a mikroskopicky se liší mj. dimitickým hyfovým systémem a podélně dělenými bazidiemi.

Ceriporiopsis gilvescens PR Polom, květnatá bučina, kmen Fagus, 3.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPP Bílichovské údolí, okroticová bučina, pařez Fagus, 20.4.2014, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens PR Studený vrch, suťový les, kmen Fagus, 4.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPP Polabská černava, mokřadní olšina, opadlá větev Alnus, 24.2.2024, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPR Libický luh, tvrdý luh, opadlá větev Quercus cerris, 5.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens PR Gajc [SK], tvrdý luh, padlý kmen Quercus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, značně zetlelý kmen buku, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Ceriporiopsis gilvescens NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, značně zetlelý kmen buku, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba jejíž stromata lze nalézt po celý rok na dřevě různých listnáčů (buk,  habr aj.). Od ostatních druhů z komplexu dřevomoru plazivého (Nemania serpens) se pozná pouze mikroskopicky podle podélně rýhovaných spor (imerze!). Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Nemania chestersii PR Maštale, smíšený kulturní les, paldý kmen Fagus, 20.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii NPR Čtvrtě, dubohabřina, kmen Quercus, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii Vinařice, dubohabřina, kmínek Corylus, 14.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii NPR Čtvrtě, dubohabřina, kmen Quercus, 8.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii Vinařice, dubohabřina, kmínek Corylus, 14.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii NPR Ve Studeném, suťový les, kmen Fagus, 26.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii Konětopy, teplomilná doubrava, větev Quercus, 3.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii PP V Hlubokém, teplomilná doubrava, větev Quercus, 15.2.2016, (c) Lucie Zíbarová

Nemania chestersii (spory a vřecka, Melzerovo reagens, 1000x), 27.7.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Ombrophila pura

Roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba rostoucí později na podzim na dřevě listnáčů, nejčastěji buku a javoru klenu, typicky na relativně čerstvě odumřelém dřevě. Častější je v horských pralesovitých porostech. Pro své poloprůsvitné plodnice nezaměnitelná. Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Neobulgaria pura var. pura Bouřňák, květnatá bučina, větev Fagus, 20.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura Bouřňák, květnatá bučina, větev Fagus, 20.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR V Podolánkách, smíšený kulturní smrko-bukový les, větev Fagus, 28.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR Studený vrch, suťový les, kmen Fagus, 22.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR Studený vrch, květnatá bučina, kmen Fagus, 18.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Neobulgaria pura var. pura PR Vápenka, květnatá bučina, větev Fagus, 17.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Coprinus acuminatus

Hnojník z příbuzenstva hnojníku inkoustového (Coprinopsis atramentaria), od kterého se liší užšími (4-5 μm u C. acuminata, 5-6 μm u C. atramentaria) výtrusy a často i kloboukem s hrbolem. Vyskytuje se roztroušeně od léta do podzimu okolo zbytků dřeva, na pilinách, ruderálních stanovištích, apod.

Coprinopsis acuminata Radvanovické sedlo, příkop u lesní cesty, větve Acer pseudoplatanus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis acuminata Radvanovické sedlo, příkop u lesní cesty, větve Acer pseudoplatanus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis acuminata Radvanovické sedlo, příkop u lesní cesty, větve Acer pseudoplatanus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coprinopsis acuminata Hříškov, kulturní smíšený les, lesní cesta, sub Quercus, Pinus, Picea, 26.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od podzimu do zimy na dřevě jehličnanů, nejčastěji smrku. Od hnědavého pařezníku obecného (Panellus stipticus), rostoucího na listnáčích, se pozná mírnou chutí a bělavými plodnicemi, od podobných trepkovitek (Crepidotus spp.) vždy dobře vyvinutým třeněm i u dospělých plodnic a bělavým výtrusným prachem. Na dřevě jehličnanů roste i obvykle mnohem větší hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens).

Panellus mitis Soumarský most, kulturní les, kmínek Picea, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis NPR Břehyně-Pecopala, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 15.11.2012, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis Horní Malá Úpa, kulturní smrčina, větev Picea, 26.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis NPR Břehyně-Pecopala, mladý kulturní bor, padlý kmínek Pinus, 15.11.2012, (c) Lucie Zíbarová

Panellus mitis NPR Velká Niva, kulturní les, ořezaná větev Picea, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hojně se vyskytující menší druh plaménky rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, především smrku. Spíše horský druh. Význačný výraznými oranžovými až oranžově-červenými barvami a mikroskopickými znaky. Podobná, avšak drobnější a výrazně vzácnější je plaménka drobnovýtrusá (Gymnopilus bellulus) s výrazně menšími sporami (4.5–6.0 × 3.0–3.5 μm). Viz též plaménka nevonná (Gymnoplius penetrans) a p. jedlová (Gymnopilus sapineus) s okrově rezavými, méně výrazně barevnými plodnicemi a mírně menšími a méně ornamentovanými výtrusy.

Gymnopilus picreus NPR Červené blato, podmáčená smrčina, padlý kmen Picea, 12.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus PR Milešický prales, jedlobučina, padlý kmen Picea, 20.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus NP České Švýcarsko, Jelení louže, rašeliniště, kmen Pinus, 25.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus Soumarský most, podmáčená smrčina, padlý kmen Picea, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopilus picreus NP Šumava, Strážný, podmáčená smrčina, kmen Picea, 15.8.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Oligoporus fragilis, Fuscopostia fragilis

Roztroušeně se vyskytující jednoletý choroš, rostoucí na dřevě jehličnanů, především smrku, méně často borovice. Hojnější je ve vyšších polohách. Druh nápadný hnědnutím až rezavěním po otlačení. Podobná severská Postia lateritia roste na borovicích a liší se drobnými odlišnostmi v mikroznacích. Podobné druhy z příbuzenstva bělochoroše nahořklého (Postia calvenda, Postia rufescens) po otlačení nemění tak výrazně barvu a liší se mikroskopicky přítomností gloeocystid.

Postia fragilis NPR Velká Niva, rašelinný bor, padlý kmen Pinus, 25.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis Černý Kříž, podmáčená smrčina, padlý kmen Picea, 18.9.2006, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis NP České Švýcarsko, Vosí díra, inverzní pískovcová roile, kmen Pinus strobus, 22.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis Oparno, potoční luh, lavička, 22.11.2016, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis PR Údolí Doubravy, suťový les, padlý kmen Pinus, 6.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis Lipová u Brodců, acidofilní doubrava, padlý kmen Pinus, 7.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis PR Údolí Doubravy, suťový les, padlý kmen Pinus, 6.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis (stará plodnice) PP Malá Niva, mladý bor, pahýl Pinus, 11.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Postia fragilis Houština u Mašťova, acidofilní doubrava, fragment kmene Pinus, 3.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lyophyllum ulmarium, Hypsizygus ulmarius, Hypsizygus marmoreus

Saproparazitická houba rostoucí roztroušeně na živých i mrtvých listnáčích, zejména na jilmech, jírovci, buku či javoru. Často vyrůstá ve vyšších partiích stromu. Variabilní druh, v rámci něhož se rozlišovalo víc druhů na základě pachu, přítomnosti a intenzitě mramorování na klobouku atd., podle výsledků molekulárních studií se však jedná o jeden taxon. Pach různorodý - nevýrazný, aromatický, ředkvový či moučný. Jedlá a někdy i pěstovaná. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Hypsizygus tessulatus PR Libochovka, květnatá bučina, kmen Fagus, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus PR Libochovka, květnatá bučina, trčící větev Fagus, 13.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus NPR Žofínský prales, jedlobučina, padlý kmen Fagus, 26.9.2023, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus PR Libochovka, květnatá bučina, kmen Fagus, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 15.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus PR Libochovka, květnatá bučina, kmen Fagus, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 15.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus CHA Pečniansky les [SK], tvrdý luh, dutina v padlém kmeni Ulmus, 19.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus Černý vrch u Želnavy, suťový les, silně rozložený kmen Ulmus, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hypsizygus tessulatus Černý vrch u Želnavy, suťový les, silně rozložený kmen Ulmus, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující saprotrofní druh lupenaté houby rostoucí na podzim na zemi v listnatých i jehličnatých lesích, často na okrajích cest nebo nitrofilních stanovištích mezi kopřivami, ostružiníkem apod. Význačná pachem, který někdo popisuje jako okurkový, jiným lidem spíše připomíná rybinu, mikroskopicky pak nápadnými metuloidními hymeniálními cystidami. Nedořešený komplex více druhů.

Macrocystidia cucumis s.l. PR Kulivá hora, kulturní smíšený les, lesní cesta, sub Pinus, Carpinus, Quercus, 20.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Macrocystidia cucumis s.l. Arnoštov, Doupná hora, okraj lesní cesty, 9.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Macrocystidia cucumis s.l. PR Dětanský chlum, teplomilná doubrava, silně zetlelý pařez Pinus, 29.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Macrocystidia cucumis s.l. České Žleby, okraj lesní cesty, 10.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Hymenochaete mougeotii

Kornatcovitá houba nápadná svou karmínovou barvou a růstem na mrtvém dřevě jedlí, typicky na větvích v koruně, obvykle stále v kůře. V starších porostech jedlí není vzácná. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh). Na dřevě jehličnanů, zejména smrku roste kožovka chladnomilná (Hymenochaete fuliginosa).

Hymenochaete cruenta PR Zemská brána, smrko-buko-jedlový les, větev Abies, 4.5.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete cruenta Horní Planá, smrko-jedlový kulturní les, větev Abies, 4.5.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete cruenta NPR Lichnice-Kaňkovy hory, suťový les, větev Abies, 17.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete cruenta Klení, Vysoký kámen, suťový les, větev Abies, 9.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete cruenta EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, jedlina, větev Abies, 17.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete cruenta PR Údolí Doubravy, smíšený kulturní les, větev Abies, 7.6.2021, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete cruenta České Žleby, osamělá jedle v kulturním lese, větev Abies, 10.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vysykytující třepenitka rostoucí na podzim na podmáčených, bažinatých, často eutrofních stanovištích, často na obnažených dnch rybníků. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Hypholoma subericaeum NPP Jestřebské slatiny, křovité vrbičky, odvodňovací kanál, sub Salix, 26.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma subericaeum NPP Jestřebské slatiny, křovité vrbičky, odvodňovací kanál, sub Salix, 26.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma subericaeum Všetatská černava, slatiniště, v porostu rákosin, 22.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma subericaeum Lom Vršany, okraj tůně, 21.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma subericaeum Sokolov, předpolí lomu Jiří, zatopené dno starého lomu, holá půda, zbytky dřeva, 2.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma subericaeum Sokolov, předpolí lomu Jiří, zatopené dno starého lomu, holá půda, zbytky dřeva, 2.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh ryzce striktně vázaný mykorhizní symbiózou na lísku. Velmi podobný ryzec kroužkatý (Lactarius circellatus) si liší striktní vazbou na habr a méně sytými a hustějšími lupeny (viz srovnávací foto níže). Mléko bílé, zasychající šedozelené, velmi palčivé. Častý i v parcích a zahradách, je-li příítomen jeho mykohizní partner (líska).

Lactarius pyrogalus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, ojedinělá líska, sub Larix, Corylus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius pyrogalus Sokolov, předpolí lomu Jiří, sub Corylus, 2.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius pyrogalus Dluhoště, líska na okraji kluturní smrčiny, sub Corylus, Picea, 5.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius circellatus (vlevo) a Lactarius pyrogalus (vpravo), pohled do lupenů Mikulovický vrch u Kadaně, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojná strmělka rostoucí od léta do podzimu na zemi v opadu pod listnáči i jehličnany. Význačná anýzovou vůní a narůžovělým výtrusným prachem. Další druhy strmělek s anýzovým pachem: např. strmělka nepatrná (Clitocybe obsoleta), s. kumarínová (Clitocybe albofragrans) a s. anýzka (Clitocybe odora).

Clitocybe fragrans PR Údolí Teplé, mechatá kulturní smrčina, okraj silnice, v mechu, sub Picea, 29.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Clitocybe fragrans Sokolov, předpolí lomu Jiří, sub Betula, Salix caprea, 2.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Pholiota alnicola

Nápadná šupinovka rostoucí roztroušeně na podzim na dřevě listnáčů, nejčastěji bříz, vrb a olší, obvykle na vlhčích stanovištích. Příbuzná šupinovka nahnědlá (Flammula pinicola) roste na dřevě jehličnanů. Při nepozornosti by se druh dal zaměnit i za třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare) s šedočerným výtrusným prachem.

Flammula alnicola NPR Velká niva, rašelinná smrčina, báze pahýýlu Betula, 29.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Flammula alnicola Stoupno, mokřadní olšina, báze Alnus, 14.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Flammula alnicola PR Velký rybník, křovité vrby, padlý kmínek Salix, mokřadní olšina,11.10.2023, (c) Lucie Zíbarová

Flammula alnicola Dluhoště, Dálava, podmáčená smrčina, pahýl Alnus, 26.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Flammula alnicola Sokolov, předpolí lomu Jiří, báze pahýlu Betula, 2.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Flammula alnicola NPR Ruda, báze živého kmenu Betula, 6.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Flammula alnicola Vyborg (RUS), park, kmen Alnus, 23.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Fomitopsis betulina

Velmi hojný jednoletý choroš striktně vázaný na břízu. Roste na živých i odumřelých stromech. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Nezaměnitelný druh, přítomný v téměř každém březovém porostu. Podobný a vzácný pstřeňovec dubový (Buglossoporus quercinus) roste na mrtvém dřevě dubu.

Piptoporus betulinus Kyšperk, acidofilní bučina, stojící kmen Betula, 21.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Piptoporus betulinus Sokolov, předpolí lomu Jiří, kmínek břízy, 2.10.2008, (c) Lucie Zíbarová

Piptoporus betulinus NPR Karlštejn, dubohabřina, pahýl Betula, 27.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Piptoporus betulinus NPP Jestřebské slatiny, vlhká březina, živý kmen Betula, 26.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Piptoporus betulinus České Budějovice - cvičák, porost náletových dřevin, padlý kmínek Betula, 7.1.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hojný a nezaměnitelný druh pavučince z podradu Myxacium rostoucí na podzim pod osikami (a duby?). Význačný třeněm s výraznými příčnými pásky vzniklými rozpraskáním vela. Variabilní, barevné odchylky (přítomnost fialových odstínů v lupenech, olivový/rezavý klobouk, atd.) jsou hodnoceny jako formy, variety nebo i samostatné druhy (Cortinarius rickenii, C. subolivaceus, C. fulvosquamosus).

Cortinarius trivialis (rickenii?) Koněprusy, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, 13.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius trivialis PR Údolí Teplé, kulturní smrčina, náletové dřeviny, sub Populus tremula, Picea, 31.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius trivialis PR Údolí Teplé, kulturní smrčina, náletové dřeviny, sub Populus tremula, Picea, 31.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius trivialis Sokolov, předpolí lomu Jiří, nálet osiky na břehu rybníka, sub Populus tremula, 30.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius trivialis NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, smíšený porost, sub Populus tremula, Betula, Pinus, 13.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Cortinarius paleaceus

Hojný druh pavučince z "tradičního" podrodu telamonka (Telamonia). Roste hojně od pozdního léta do podzimu pod břízami na chudších půdách, často na narušených stanovištích. Nápadný bělavými pásky vela na třeni a šupinkatým kloboukem. Od podobných druhů s pásky vela na třeni se pozná podle absence pelargoniového pachu a mikroskopicky.

Cortinarius hemitrichus Nepomyšl, opuštěná pískovna, náletové dřeviny, sub Betula, Salix caprea, Populus tremula, 2.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hemitrichus Nepomyšl, opuštěná pískovna, náletové dřeviny, sub Betula, Salix caprea, Populus tremula, 2.11.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hemitrichus Proboštov, odkaliště, sub Betula, Populus tremula, Alnus, 12.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hemitrichus NPR Velký a Malý Tisý, porost náletových dřevin, sub Betula, Populus tremula, 11.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hemitrichus Stráž nad Nežárkou, pískovna, porost náletových dřevin, sub Betula, Populus tremula, Salix caprea, 30.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hemitrichus Nepomyšl, pískovna, sub Betula, Pinus, 29.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius hemitrichus Srní u České Lípy, rekultivovaná pískovna, sub Pinus, Betula, 2.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Nápadný a nazaměnitelný pavučinec rostoucí na podzim roztroušeně pod břízami, nejčastěji na vlhčích stanovištích a kyselých půdách. Charakteristický a nezaměnitelný druh.

Cortinarius pholideus Sokolov, předpolí lomu Jiří, břeh rybníka, sub Betula, 30.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius pholideus Dluhoště, Dálava, mladá smrčina, sub Picea, Betula, 5.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius pholideus Dluhoště, Dálava, mladá smrčina, sub Picea, Betula, 5.10.2018, (c) Lucie Zíbarová

Cortinarius pholideus NPR Červené Blato, podmáčená smrčina, sub Picea, Betula, Pinus, 22.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující drobná helmovka rostoucí na podzim (říjen-prosinec) na odumřelých řapících listů kapradin, nejčastěji papratky samičí (Athyrium filis-femina), ale i jiných druhů. Hojnější ve vyšších polohách a na stanovištích s dostatečnou vzdušnou vlhkostí. Význačná růžovými až oranžovými tóny. Helmovka Mycena lohwagii roste na stejném substrátu, ale je větší a bez růžových tónů, liší se též mikroskopickými znaky.

Mycena pterigena PR Libochovka, potoční luh, řapík Matteuccia struthiopteris, 15.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mycena pterigena PR Libochovka, potoční luh, řapík Matteuccia struthiopteris, 15.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mycena pterigena Kyšperk, květnatá bučina, řapík Dryopteris, 4.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Mycena pterigena Sokolov, předpolí lomu Jiří, olšina, řapíky Athyrium filix-femina, 30.9.2008, (c) Lucie Zíbarová

Mycena pterigena Litvínov, Šumenské údolí, květnatá bučina, řapíky Athyrium filix-femina, 10.12.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Melastiza cornubiensis

Saprotrofní vřeckovýtrusá houba rostoucí na zemi, často na obnažené půdě, typicky pozdě na podzim.

Melastiza chateri Tutleky, strniště, 20.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Melastiza chateri Mšené-lázně, polní cesta, na holé půdě, sub Populus tremula, 16.12.2015, (c) Lucie Zíbarová

Melastiza chateri Tutleky, strniště, 20.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Melastiza chateri NPP Polabská černava, potoční luh, sub Salix, Fraxinus, Populus, Alnus, 20.12.2015, (c) Lucie Zíbarová

Melastiza chateri Tutleky, strniště, 20.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Melastiza chateri (spory, cotton blue, 1000x), 20.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Oudemansiella radicata, Xerula radicata

Hojná houba rostoucí od konce jara do podzimu z mrtvého dřeve liatnáčů vzácně jehličnanů, často zdánlivě ze země, ve skutečnosti však ze dřeva ukrytého pod povrchem země. Nápadná dlouze kořenujícím tuhým třeněm, zvrásněným, víceméně hladkým a za vlhka lepkavým kloboukem. Od podobné a poměrně teplomilné penízovky dlouhonohé (Xerula pudens) se liší lysým, nikoli chlupatým třeněm a kloboukem.

Hymenopellis radicata Vintířovský vrch, teplomilná doubrava, báze pahýlu Quercus, 6.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hymenopellis radicata NPR Břehyně-Pecopala, kyselá bučina, na zemi, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hymenopellis radicata NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, 18.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hymenopellis radicata Litvínov, Šumenské údolí, suťový les, při pařezu Fraxinus, 31.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Clitocybula platyphylla

Velmi hojný druh rostoucí od počátku léta do podzimu na zemi v opadu a ze zbytků dřeva v listnatých a smíšených humózních lesích. Druh význačný nápadně řídkými lupeny a přítomností myceliálních provazců na bázi třeně. Udává se jako jedlá, avšak nevalné kvality. V ČR se vyskytují dva druhy z komplexu - Megacollybia marginata a M. platyphylla. Přítomnost tmavého ostří lupenů u M. marginata, která by měla oba druhy odlišovat však není příliš spolehlivým znakem.

Megacollybia platyphylla Fojtovice, květnatá bučina, sub Fagus, Acer, 3.7.2023, (c) Lucie Zíbarová

Megacollybia platyphylla PR Chynínské buky, květnatá bučina, sub Fagus, Picea, 1.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Megacollybia platyphylla Osek, humózní bučina, sub Fagus, Acer pseudoplatanus, 23.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Megacollybia platyphylla NPR Čtvrtě, teplomilná doubrava, kmen Quercus, 20.5.2014, (c) Lucie Zíbarová

Megacollybia platyphylla NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Megacollybia platyphylla PP Domaslavické údolí, acidofilní bučina, hromada větví Fagus, 10.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná vřeckovýtrusá houba, jejíž drobné plodničky typu perithecií, často nahloučené do rozsáhlejších skupin nalezneme po celý rok na dřevě listnáčů, nejčastěji buku, vzácněji i na jehličnanech. Plodnice připomínají plody moruší. Vyskytuje se forma s 8 i 4 výtrusy ve vřecku. Může být parazitovaná houbou Neobarya parasitica.

Bertia moriformis PR Milešický prales, jedlobučina, větev Picea, 20.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis NPR Karlštejn, dubohabřina, opadlá větev Fagus, 2.4.2024, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis NPR Koda, dubohabřina, opadlá větev Fagus, 25.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis PR Studený vrch, suťový les, větev Picea, 3.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis NPR Karlštejn, dubohabřina, opadlá větev Fagus, 2.4.2024, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis NPR Karlštejn, dubohabřina, opadlá větev Fagus, 2.4.2024, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis Litvínov, Šumná, acidofilní bučina, větev Fagus, 29.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Bertia moriformis Hřivice, vápnomilná bučina, větev Fagus, 8.3.2015, (c) Lucie Zíbarová

Vřeckovýtruá houba, jejíž stromata můžeme nalézt poměrně hojně po celý rok na mrtvých větvích bříz stále v kůře. Od korovitky tečkované (Diatrype stigma), která zpravidla roste na jiných substrátech, se liší většími výtrusy a zvlněným okrajem stromat.

Diatrype undulata PP Tiské stěny, pískovcové skalní město, větev Betula, 31.5.2021, (c) Lucie Zíbarová

Diatrype undulata NPP Swamp, okraj rašeliniště, větev Betula, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Diatrype undulata (detail ostiol) PP Tiské stěny, pískovcové skalní město, větev Betula, 31.5.2021, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Anellaria semiovata

Koprofilní druh, rostoucí roztroušeně na pastvinách na výkalech hospodářských zvířat (koně, krávy), méně často i na nitrofilních stanovištích ovlivněných hnojem apod. Od var. phanellarum se liší přítomností prstenu. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).

Panaeolus semiovatus var. semiovatus Rakousko, pastvina, kravský trus, 19.07.2007, (c) Lucie Zíbarová

Panaeolus semiovatus var. semiovatus Milovice, pastvina, koňský trus, 19.5.2016, (c) Lucie Zíbarová