Roztroušeně se vyskytující druh připomínající drobnější hadovku smrdutou (Phallus impudicus), od té se však liší neoddělenou plodnou částí od sterilního nosiče. Roste ve vlhčích a humózních listnatých, méně často i jehličnatých lesích, často ze zbytků dřeva v půdě, kolem pařezů apod. Podobná je psivka Ravenelova (Mutinus ravenelii) s růžovým nosičem. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Mutinus caninus Litvínov, Šumenské údolí, bučina, dřevní štěpka při okraji cesty, 21.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, dubohabřina, kmen Tilia, 24.7.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPR Karlštejn, potoční luh, sub Acer, Fraxinus, 14.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPP Medník, vlhká dubohabřina, zbytky dřeva, 5.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPR Drbákov-Albertovy skály, dubohabřina, zbytky dřeva, sub Quercus, Carpinus, 31.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 29.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus NPP Medník, vlhká dubohabřina, zbytky dřeva, 5.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Mutinus caninus Mikulovický vrch, mladá výsadba lípy, sub Tilia, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Boletus calopus

Roztroušeně se vyskytující druh hřibu rostoucí do léta do podzimu pod jehličnany, méně často listnáči, spíše na kyselých půdách. Hojnější ve vyšších polohách. Nápadný modráním plodnic, červeným třeněm s výraznou síťkou, žlutými póry a výrazně hořkou chutí. Taxonomicky nedořešená skupina obsahující kryptické druhy. Nezkušenými houbaři někdy zaměňován za hřib satan (Rubroboletus satanas) s červenými póry a odlišnou ekologií (vápno- a teplomilný druh spíše nižších poloh). Viz další hořké hřiby - hřib medotrpký (Caloboletus radicans) a h. žlučník (Tylopilus felleus).

Caloboletus calopus Velké Karlovice, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Abies, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Velké Karlovice, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Abies, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Svojše, kulturní smíšený les, sub Picea, Pinus, 4.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus PR Údolí Doubravy, kulturní smrčina, sub Picea, Abies, 13.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Malonty, fragment jedlobučiny, sub Picea, Fagus, Abies, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Petrovice u Sušice, kulturní jehličnatý les, sub Picea, Pinus, Abies, 21.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus NP Šumava, V Mokřinách (I. zóna), kulturní smrčina, sub Picea, Pinus, 15.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Zhůří, U Pěnivého potoka, jedlobučina, sub Fagus, Abies, Picea, 29.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Malonty, směr Pohorská ves, kulturní smrčina, sub Picea, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus calopus Neuschönau [DE], jedlobučina, sub Abies, Fagus, 13.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Pseudocraterellus sinuosus

Roztroušeně až hojně se vyskytující, drobnější druh lišky, rostoucí od léta do podzimu v listnatých a smíšených lesích, typicky v kyselých až květnatých bučinách. Jedlá, ale pro tenkou dužninu bezvýznamná. Viz též liška šedá (Craterellus cinereus) s hymenoforem uspořádaným do lišt a stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides).

Craterellus undulatus Malonty, směr Pohorská ves, fragment jedlobučiny, sub Picea, Fagus, Abies, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus undulatus PR ˇUdolí Doubravy, fragment acidofilní bučiny, sub Picea, Fagus, 13.9.2021, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus undulatus Dluhoště, osamělý buk v kulturní smrčině, sub Fagus, Picea, 4.9.2007, (c) Lucie Zíbarová

Craterellus undulatus Verneřice, Bobří soutěska, suťový les, sub Tilia, Fagus, 6.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná čirůvka z příbuzenstva čirůvky odlišné (Tricholoma sejunctum). Roste v jehličnatých a smíšených lesích pod jehličnany (smrk, borovice), spíše ve vyšších polohách. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Tricholoma viridilutescens PP Stodůlecký vrch, mladá smrčina, zrašelinělý okraj odvodňovacího kanálu, sub Picea, 28.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma viridilutescens Malonty, směr Pohorská ves, vlhká smrčina, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Tricholoma viridilutescens Černý Kříž, rašelinná smrčina, sub Picea, 5.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Drobná stopkatá apothecia této vřeckovýtrusé houby můžeme nalézt na jaře (duben-květen) výhradně na loňských šupinách šišek jedle na vlhčích stanovištích. Na vhodných stanovištích se jedná o hojný a pro svou ekologii nezaměnitelný druh

Ciboria rufofusca Dívčí kámen, jedlobučina, zařízlé údolí bočního přítoku Vltavy, šupina šišky Abies, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca Malonty, fragment jedlobučiny, podmáčené stanoviště u lesního potučku, šupina šišky Abies, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca Malonty, fragment jedlobučiny, podmáčené stanoviště u lesního potučku, šupina šišky Abies, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca Nový Vojířov, Pstruhový potok, osamělé jedle v mladé bučině, 27.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Ciboria rufofusca PR Maštale, smrčina s vtroušenou jedlí, šupina šišky Abies, 15.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Vřeckovýtrusá houba rostoucí na jaře (duben-květen) ve vlhčích listnatých lesích, parcích, zahradách apod. na úživné půdě, často v porostech devětsilu. Zapáchá po chloru. Podobná destice chřapáčová (Discina perlata) roste na dřevě jehličnanů a destice okrouhlá (Discina parma); oba druhy jsou bez pachu a mají mj. v dospělosti ornamentované spory. Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Disciotis venosa PR Myslivna, dubohabřina, okraj cesty, sub Carpinus, Fraxinus, Acer, 1.5.2023, (c) Lucie Zíbarová

Disciotis venosa NPR Karlštejn, potoční luh, sub Fraxinus, Alnus, Quercus, Acer campestre, 3.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Disciotis venosa PR Myslivna, tvrdýl luh,, sub Carpinus, Fraxinus, Acer, Populus, 1.5.2023, (c) Lucie Zíbarová

Disciotis venosa NPR Karlštejn, potoční luh, sub Fraxinus, Alnus, Quercus, Acer campestre, 3.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná dřevokazná houba rostoucí od jara do podzimu na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů. Hořká a jedovatá. Od podobné a jedlé třepenitky makové (Hypholoma capnoides) se pozná hořkou chutí a 'jedovatě' zelenožlutými (nikoli makově šedými) tóny v lupenech. Třepenitka cihlová (Hypholoma lateritium) je mohutnější, též jí chybí žlutozelené odstíny v lupenech a klobouk je zbarven v cihlových tónech. Taxon vytvářející drobné plodnice s průměrem klobouku do 2cm se někdy označuje jako třepenitka svazčitá drobná (Hypholoma fasciculare var. pusillum).

Hypholoma fasciculare Těchlovice, kyselá bučina, zetlelý pahýl buku, 25.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare PP Tiské stěny, kulturní smíšený les, báze Betula, 25.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare NPR Břehyně-Pecopala, hráz rybníka, kmen Alnus, 2.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare Osek, acidofilní bučina, okolí kmene Fagus, 20.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare Těchlovice, kyselá bučina, zetlelý pahýl buku, 25.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hypholoma fasciculare (detail lupenů) Těchlovice, kyselá bučina, zetlelý pahýl buku, 25.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Vzácný druh ryzce rostoucí pod jedlemi, spíše na bazičtějších substrátech. Nápadný velmi slizkým kloboukem a ekologií. Dužnina po chvíli palčivá. Pach slabý, nakyslý. Mléko bílé, při zasychání trochu žloutnoucí, po chvíli palčivé. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii CR - kriticky ohrožený druh a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích. Podobný ryzec zprohýbaný (Lactarius flexuosus) má méně slizký klobouk a roste pod břízou a borovicí na chudých půdách, často podél lesních cest. Pod jedlí roste ještě ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) a r. jedlový (Lactarius intermedius).

Lactarius albocarneus Malonty, fragment jedlobučiny, sub Abies, Picea, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný víceletý choroš rostoucí na živém i mrtvém dřevě převážně jehličnanů, ale nezřídka i listnáčů (buk, olše). Způsobuje hnědou, kostkovitou hnilobu dřeva. Mnohem vzácnější troudnatec růžový (Rhodofomes rosea) se liší růžově zbarveným rouškem. Další běžné druhy vytvářející mohutné víceleté plodnice jsou např. troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) či lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum). Na starých plodnicích rostou masenky Hypocrea pulvinata a Hypocrea protopulvinata a dřevomor Nemania serpens var. hydnicola. Jako sukcesory na dřevě rozloženou touto houbu se vyskytuje outkovečka citronová (Antrodiella citrinella) a patrně i kornatec skrytý (Lobulicium occultum), určitou preferenc vykyzuje i bolinka černohnědá (Camarops tubulina) či oranžovec vláknitý (Pycnoporellus fulgens).

Fomitopsis pinicola Malonty, fragment .jedlobučiny, padlý kmen Picea, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, kmen Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola PP Peklo, inverzní údolí ve skalním městě, kmen Picea, 22.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola Křešice, EVL Holý Vrch, dubohabřina, kmen Tilia, 8.4.2013, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola NPR Ve Studeném, jedlobučina, padlý kmen Abies, 10.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Fomitopsis pinicola PR Pavlínino údolí, smíšený les,, padlý kmen Fagus, 28.6.2025, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Marasmius scorodonius

Hojný druh špičky nápadný intenzivní vůní po česneku. Roste jednotlivě i v menších skupinách na zemi v opadu a mechu, nejčastěji v jehličnatých lesích. Jedlá. Podobným pachem se vyznačuje i statnější špička cibulová (Mycetinis alliaceus) či špička česnekovonná (Mycetinis querceus).

Mycetinis scorodonius PR Deštenské pastviny, dubohabřina, sub Quercus, Fraxinus, Ulmus, 13.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis scorodonius Malonty, fragment jedlobučiny, v opadu, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Mycetinis scorodonius Kunžak, kulturní smrčina, hromada větví a dřevního odpadu, 6.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Mycena rorida

Roztroušeně se vyskytující helmovka rostoucí od pozdního jara do podzimu na zemi či na větvičkách ve vlhkých, převážně jehličnatých lesích. Nápadná neobvykle slizkým třeněm. Výtrusy jsou údajně bioluminiscentní. Viz helmovka obecná (Mycena vulgaris) se slupitelnou pokožkou a gelatinizovaným ostřím lupenů.

Roridomyces roridus Malonty, fragment jedlobučiny, větev Fagus, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Roridomyces roridus PR Čabel, rašelinný brusnicový bor, detrit, sub Pinus, Betula, 27.5.2025, (c) Lucie Zíbarová

Roridomyces roridus Bílá, vlhká kulturní smrčina, sub Picea, 26.6.2021, (c) Lucie Zíbarová

Roridomyces roridus Frauenthal, okraj rašelinného boru, větvička Vaccinum myrtillus, 16.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roridomyces roridus Malonty, fragment jedlobučiny, větvička jehličnanu, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Ombrophila "janthina"

Roztroušeně se vyskytující drobný druh vřeckovýtrusé houby rostoucí na šiškách smrku a borovic zčásti ponořených ve vodě.

Ombrophila ianthina Bílá, vlhká smrčina, šiška Picea v potůčku, 25.6.2021, (c) Lucie Zíbarová

Ombrophila ianthina PR Niva Doubravy, potoční luh, šiška Picea v potůčku, 2.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Ombrophila ianthina Papradno [SK], smrčina, šiška Picea v potůčku, 30.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná mykorhizní houba rostoucí pod listnáči i jehličnany, často pod jedlí, ale i pod bukem a smrkem. Kdysi tržní houba, vlivem imisí ustoupila, dnes uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích. V posledních letech se vrací. Podobně jako kuřátka má žlutý výtrusný prach. Starší plodnice ztrácejí fialové barvy a mohou být zaměněny např za kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus).

Gomphus clavatus Alp Flix [CH], horská smrčina, sub Picea, 11.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Alp Flix [CH], horská smrčina, sub Picea, 11.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Malonty, vlhká jedlina, sub Abies, Pices, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Velké Karlovice, kulturní smrčina, sub Picea, Fagus, Abies, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Velký Vřešťov, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 28.9.2017, (c) Lucie Zíbarová 

Gomphus clavatus Malonty, vlhká jedlina, sub Abies, Pices, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Malonty, vlhká jedlina, sub Abies, Pices, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Staré Ransko, kulturní smrčina, sub Picea, 5.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Staré Ransko, kulturní smrčina, sub Picea, 30.6.2020, (c) Lucie Zíbarová

Gomphus clavatus Velké Karlovice, kulturní smrčina, sub Picea, Fagus, Abies, 29.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Hojný jednoletý choroš rostoucí na zemi či u bází stromů pod jehličnany, nejčastěji smrky a borovicemi (někdy i na modřínech, jedlích a douglaskách), na jejichž kořenech parazituje, vzácně se vyskytuje i na listnáčích (např. třešně). Často se vyskytuje i v parcích. Aktivně rostoucí plodnice mají žlutavý až okrový okraj, které však dospělé a staré plodnice ztrácí. Obtížně zaměnitelný, charakteristický druh, podobná může být např. smolokorka pryskyřičnatá (Ischnoderma benzoinum), ďubkatec borový (Onnia triquetra) či vzácný troudnatec svraskalý (Podofomes trogii); vzdáleně i třeba vějířovec obrovský (Meripilus giganteus).

Phaeolus schweinitzii EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, báze mrtvé stojící Pinus, 18.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolus schweinitzii Broumov, Rožmitál, úvoz lesní cesty, kořeny Cerasus, 7.6.2017, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolus schweinitzii PR Údolí Doubravy, mladá smrčina, pařez jehličnanu, 30.6.2023, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolus schweinitzii Houština u Mašťova, báze Pseudotsuga, 29.6.2013, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolus schweinitzii PP Háj Petra Bezruče, dubohanřina, pařez Larix, 21.5.2025, (c) Lucie Zíbarová

Phaeolus schweinitzii Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, kořeny Larix, (c) Lucie Zíbarová

Hojná čepičatka rostoucí od jara do podzimu na různých typech rašelinišť v porostech rašeliníku, na kterém parazituje. Nápadná ekologií, třeněm oděným bělavým velem, relativně tmavými olivovými barvami a mikroznaky. Chuť moučná. Jedovatá. Další druhy s podobnou ekologií jsou např. čepičatka smíšená (Galerina hybrida), čepičatka kosťovitá (Galerina mairei), čepičatka norská (Galerina norvegica), čepičatka Galerina farinacea či čepičatka rašelinná (Galerina sphagnorum).

Galerina paludosa NPP Jestřebské slatiny, křovité vrbičky, in Sphagnum, 19.5.2018, (c) Lucie Zíbarová

Galerina paludosa Okna, přechodové rašeliniště, 10.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Galerina paludosa Kunžak, podmáčená smrčina, v rašeliníku, 12.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Galerina paludosa PP Písník u Sokolovce, zrašelinělé dno pískovny, 7.6.2021, (c) Lucie Zíbarová

Galerina paludosa NPR Žofinka, blatkové rašeliniště, v rašeliníku, 16.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Galerina paludosa Kunžak, podmáčená smrčina, v rašeliníku, 12.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Drobná vřeckovýtrusá houba, kterou můžeme nalézt od května do června vyrůstat houfně z větví listnáčů (nejčastěji olší) ponořených v čisté proudící vodě. Roztroušeně se vyskytující, spíše podhorský až horský druh. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh). a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích. S notnou dávkou nepozornosti zaměnitelná za hojnější a větší čapulku bahenní (Mitrula paludosa), rostoucí spíše ve stojatých vodách. Další druhy rodu - např. míhavka odbarvená (Vibrissea decolorans) mají plodnice přisedlé.

Vibrissea truncorum Osek, horský potůček, větev listnáče, 28.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Vibrissea truncorum Osek, horský potůček, větev listnáče, 28.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Vibrissea truncorum Malonty, fragment jedlobučiny, v potůčku ponořená větev Alnus, 18.5.2011, (c) Lucie Zíbarová

Vibrissea truncorum Kunžak, v potůčku ponořená větev Alnus, 12.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Vibrissea truncorum Kunžak, v potůčku ponořená větev Alnus, 12.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojná štíhlá helmovka rostoucí na zemi, často v mechu ve vlhčích jehličnatých i listnatých lesích. Nápadná tím, že po poranění roní bílé mléko. Klobouk často s tmavým středem. Podobná helmovka bělomléčná (Mycena galopus var. nigra) se odlišuje tmavými plodnicemi. Další helmovky, které roní mléko jej mají zbarvené, např. helmovka krvavá (Mycena sanguinolenta), h. krvonohá (Mycena haematopus) či h. šafránová (Mycena crocata).

Mycena galopus Kunžak, vlhká smrčina, v rašeliníku, 12.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galopus PR Dětanský chulm, teplomilná doubrava, sub Quercus, Rosa, 2.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galopus PR Údolí Doubravy, kulturní smíéšený les, v detritu, sub Pinus, Quercus, Corylus, Larix, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galopus Ústí nad Labem, Střížovický vrch, dubohabřina, sub Acer pseudoplatanus, Quercus, 31.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galopus Dluhoště, Dálava, rašelinná smrčina, sub Picea, Betula, 24.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Mycena galopus NPR Velká niva, vlhká smrčina, sub Picea, Betula, 11.10.2020, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující dřevokazná houba rostoucí na dřevě listnáčů (dub, javor, jasan). Nápadná gelatinózní konzistencí a z vrchní strany chlupatými klobouky. Možná záměna s boltcovitkou uchem Jidášovým (Hirneola auricula-judae).

Auricularia mesenterica NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen Ulmus, 31.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Auricularia mesenterica Černý vrch u Želnavy, horský suťový les, kmen Fraxinus, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Auricularia mesenterica NPR Velký Vrch u Vršovic, teplomilná doubrava, padlý kmen Quercus, 11.3.2007, (c) Lucie Zíbarová

Auricularia mesenterica Černý vrch u Želnavy, horský suťový les, ležící kmen Fraxinus, 30.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Auricularia mesenterica PR Milá, teplomilná doubrava, padlý kmen Quercus, 7.1.2013, (c) Lucie Zíbarová

Auricularia mesenterica PR Milá, teplomilná doubrava, padlý kmen Quercus, 7.1.2013, (c) Lucie Zíbarová

Auricularia mesenterica PR Kopáčsky ostrov [SK], tvrdý luh, větev Quercus, 5.11.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hojná houba, jejíž pohárkovité plodnice můžeme nalézt po celý rok na dřevě a jeho zbytcích, v listnatých a smíšených lesích, křovinách, parcích apod. Nápadná z vnějšku rezavě chlupatými a zevnitř rýhovanými plodnicemi. Číšenka hrnečková (Cyathus olla) a číšenka výkalová (Cyathus stercoreus) nemají plodnice zevnitř rýhované ani zvnějšku rezavě chlupaté.

Cyathus striatus Těchlovice, květnatá bučina, zbytky dřeva, 7.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus (řez plodnicí s patrnými peridiolami) Kyšperk, květnatá bučina, detrit, 26.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus PR Vápenka, květnatá bučina, okraj cesty, zbytky dřeva, sub Fraxinus, Fagus, Picea, Acer, 21.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus Černý les u Želnavy, horský suťový les, u pařezu listnáče, 30.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, silně zetlelý kmen Fagus, 1.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus PR Kobyla, dubohabřina, šiška Pinus, 6.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus PR Kobyla, dubohabřina, detrit, 6.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Cyathus striatus PR Pavlínino údolí, suťový les, padlý kmen Fagus, 28.6.2025, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující hřibovitá houba, nápadá světlými barvami plodnic a na řezu komůrkatým třeněm a slabým modráním dužniny. Má dvě ekologická optima - roste jak v kyselých bučinách, tak v borech na píscích. Jedlý, avšak nepříliš kvalitní. Viz též hřib kaštanový (Gyroporus castaneus). Podobný a dlouho neodlišovaný je hřib Gyroporus lacteus, který je bělavě zbarvený a intenzivně modrá. V Evropě pravděpodobně další druhy, taxonomie neustálená.

Gyroporus cyanescens PP Domaslavické údolí, acidofilní bučina, sub Fagus, 10.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Gyroporus cyanescens PR Zemská brána, kultrurní smrkobukový les, sub Picea, Fagus, 14.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Gyroporus cyanescens Černý les u Želnavy, jedlobučina, sub Fagus, 30.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gyroporus cyanescens Havraní údolí, acidofilní bučina, sub Fagus, 8.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Gyroporus cyanescens Smrčina, acidofilní bučina, svah nad cestou, sub Fagus, Picea, 19.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Gyroporus cyanescens (řez plodnicí) PR Zemská brána, kultrurní smrkobukový les, sub Picea, Fagus, 14.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Vzácná bílá šťavnatka rostoucí především v horských smrčinách, často na lesních okrajích, paloucích apod. Uvedena ve vyhlášce MŽP č.395/1992Sb. (silně ohrožený druh) a v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích..

Hygrophorus piceae Želnava, smrčina, sub Picea, Fagus, 30.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus piceae Plánička, kulturním smrčina na vápenci, sub PIcea, 30.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus piceae Alp Flix [CH], horská smrčina, sub Picea, 11.8.2022, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný druh rostoucí od léta do podzimu v listnatých i jehličnatých lesích všech typů. Význačná růžovými tóny na plodnici a v dužnině (typicky kolem požerků od hmyzu), rýhovaným prstenem a řepovitou bází třeně. Jedlá a chutná, pozor však na záměnu s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina), která nemá rýhovaný prsten, má kulovitou, obroubenou hlízu na bázi a chybí ji jakékoliv růžové tóny na plodnici. Absencí růžových tónů se vyznačuje i jedlá, nicméně méně chutná, muchomůrka šedivka (Amanita spissa), která má však oproti m. tygrované prsten rýhovaný. Barevně proměnlivý druh, plodnice s nažloutlým prstenem a bradavkami se označují jako odrůda žlutoprstenná (Amanita rubescens var. annulosulphurea). Viz též jedovatá muchomůrka drsná (Amanita franchetii).

Amanita rubescens Kostelecké Horky, kulturní smíšený les, sub Picea, Fagus, Pinus, Larix, 4.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Amanita rubescens Papradno [SK], jedlobučina, sub Abies, Picea, Fagus, 30.6.2018, (c) Lucie Zíbarová

Amanita rubescens Střelná, jedlobučina, sub Fagus, Abies, Picea, 21.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Amanita rubescens Doksy, intravilán, sub Corylus, Pinus, 16.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Amanita rubescens Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, sub Querucs, Carpinus, Sorbus torminalis, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Amanita rubescens Lítovská výsypka, výsadba jehličnanů, sub Tilia, Quercus rubra, 21.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Amanita rubescens Želnava, smrčina, sub Picea, 30.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hojný a mohutný druh holubinky s proměnlivou barvou kloubouku, rostoucí od léta do časného podzimu roztroušeně až hojně v jehličnatých, smíšených i listnatých, zpravidla sušších lesích, na mírně kyselém až zásaditém podkladě. Význačná velkými plodnicemi, tmavě žlutým výtrusným prachem, často fialově naběhlým třeněm, typicky zvrásněnou pokožkou u starších plodnic a rychlou borůvkově fialovou reakcí na fenol. Roste i za suchého počasí. Jedlá a chutná. Podobné druhy: např. holubinka podrusá (Russula alutacea), h. vínověhnědá (Russula vinosobrunnea) či h. Romellova (Russula romellii).

Russula olivacea PR Pod Trlinou, květnatá bučina, sub Fagus, Quercus, 13.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea NPR Koda, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, 16.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea NPR Karlštějn, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Fagus, 8.7.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, sub Fagus, 30.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea NPR Karlovské bučiny, vápnomilná bučina, sub Fagus, 19.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea NPR Velký a Malý Tisý, doubrava, sub Quercus, Populus tremula, 1.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea Vyšné, kulturní bor, sub Pinus, Betula, 13.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula olivacea Houština u Mašťova, teplomilná doubrava, 3.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh holubinky rostoucí od léta do podzimu ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, typicky v acidofilních doubravách. Silně palčivá. Význačná zubatými lupeny, drobnějšími a křehkými plodnicemi, čistě bílým výtrusným prachem a pachem po kokosové moučce. Proměnlivý druh, popsáno více forem líšících se barvou klobouku (např. žlutá f. gilva). Viz Russula laccata.

Russula fragilis České Budějovice - Stromovka, sub Quercus, Betula, 20.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Russula fragilis f. gilva Domoušice, acidofilní doubrava, sub Quercus, 5.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Russula fragilis České Budějovice, acidofilní doubrava, sub Quercus, Pinus, Picea, 2.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Russula fragilis Dálava u Benešova nad Černou, mladá smrčina, sub Picea, Quercus, Betula, 20.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula fragilis PP U Pohránovského rybníka, acidofilní doubrava, sub Quercus, Quercus rubra, 29.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně až hojně se vyskytující druh holubinky rostoucí ve světlých lesích pod listnáči (velmi vzácně i jehličnany), typicky duby, často ve světlých lesních lemech, hrázích apod. Nápadná (modro)zeleným jemně políčkovitě rozpraskávajícím kloboukem. Jedlý a velmi chutný druh. Viz též holubinka kachní (Russula anatina).

Russula virescens Deštnice, teplomilná doubrava, sub Quercus, Pinus, 9.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Russula virescens PP Ražický, vzdušná strana hráze, sub Quercus, 1.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Russula virescens NPR Břehyně-Pecopala, dubohabřina, sub Fagus, Carpinus, 21.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Russula virescens Radějov, lesní lem, sub Quercus, 15.6.2024, (c) Lucie Zíbarová

Russula virescens České Budějovice, acidofilní doubrava, sub Picea, Quercus, 2.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Čepičatka rostoucí nejčastěji v červnu až červenci, ve vlhkých porostech rašeliníků, typicky na přechodových rašeliništích, oligotrofním vrchovištím se spíše vyhýbá. Na vhodných stanoviších se jedná o hojný druh. Význačná živými barvami, ojíněným třeněm, nepřítomností výrazného vela a mikroskopickými znaky: přezky na hyfách nepřítomny, cheilocystidy tibiiformní (hlavičkaté s rozšířenou bází), pleurocystidy chybí, bazidie tetrasporické, spory mandlovité, s ± rovnou adaxiální stranou, bradavčité, slabě dextrinoidní, s naznačeným klíčním pórem (calus) cca 9.5-10.5 x 5.5 μm. Podobná čepičatce kosťovité (Galerina mairei) s pozdnější fenologií a širšími (> 6 μm) a odlišně tvarovanými výtrusy, a s cheilocystidami s výrazným bříškem, od které nebyla dlouho odlišována. Lze zaměnit i s čepičatkou Galerina sphagnicola s odlišně tvarovanými cheilocystidami a přítomností pleurocystid. Na rašeliništích je hojná např. i čepičatka močálová (Galerina paludosa) a č. rašelinná (Galerina sphagnorum). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Galerina hybrida NPP Jestřebské slatiny, přechodové rašeliniště, in Sphagnum, 5.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hybrida NPP Swamp, rašeliniště, Sphagnum, 7.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hybrida NPR Břehyně-Pecopala, přechodové rašeliniště, in Sphagnum, 4.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hybrida NPP Swamp, rašeliniště, Sphagnum, 7.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Galerina hybrida NPP Swamp, rašeliniště, Sphagnum, 7.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Naucoria scolecina s. auct., Alnicola striatula s. auct.

Velmi hojný druh kržatky rostoucí pod olšemi na podmáčených stanovištích. Hořká. Od podobných druhů se pozná (mimojiné) vazbou na olše, barvami spíše v hnědých (nikoli okrových či béžových) odstínech, kloboukem ± hladkým, za vlhka prosvítavě rýhovaným až do 1/2 - 2/3 průměru klobouku, vřetonovitými sporami a mukronátními (někdy až mírně hlavičkatými) cheilocystidami.

Alnicola umbrina NPP Swamp, okraj rašeliniště, sub Alnus glutinosa, Pinus, 22.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Alnicola umbrina NPR Polabská černava, olšo-vrbový porost, sub Alnus, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Alnicola umbrina NPR Polabská černava, olšo-vrbový porost, sub Alnus, 24.9.2012, (c) Lucie Zíbarov

Velmi hojná a nápadná houba rostoucí na dřevě jehličnanů, někdy ukrytém pod povrchem. Způsobuje hnědou hnilobu dřeva. Krásnorůžek rohovitý (Calocera cornea) se odlišuje jen zřídka větvenými, mnohem menšími plodicemi a růstem na dřevě listnáčů.

Calocera viscosa NPR Salajka, jedlobučina, padlý kmen jehličnanu, 27.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Calocera viscosa Stožec, kulturní smrčina, pařez Picea, 3.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Calocera viscosa Malonty, vlhká smrčina, dřevo v zemi, 29.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Calocera viscosa Dálava u Benešova nad Černou, podmáčená smrčina, zbytky dřeva pod povrchem, 20.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Lentaria mucida

Vzácná lichenizovaná kyjankovitá houba rostoucí na dřevě listnáčů i jehličnanů v přirozených až pralesovitých porostech s nenarušeným mikroklimatem. Byla uvedena v předchozím červeném seznamu makromycetů (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již nebyla zařazena, kvůli tomu, že jde o lichenizovaný druh. Uveden v červeném seznamu lišejniků (2023) v kategorii C3.

Multiclavula mucida Poněšice, zarůstající paseka, fragment kmene Picea, 20.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Multiclavula mucida PR Medvědice, jedlobučina, mohutný padlý kmen jehličnanu, 3.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Multiclavula mucida NPR Boubínský prales, jedlobučina, fragment kmene Picea, 3.6.2016, (c) Lucie Zíbarová

Multiclavula mucida PR Libochovka, fragment kmene Fagus, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Multiclavula mucida PR Libochovka, suťový les, řezná plocha kmene Picea, 15.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Multiclavula mucida PR Medvědice, jedlobučina, mohutný padlý kmen jehličnanu, 3.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Collybia confluens, Collybiopsis confluens

Velmi hojná houba rostoucí svazčitě od léta do podzimu na zemi v humózních listnatých a jehličnatých lesích. Nejedlá. Nápadná trsnatým růstem a plstnatým třeněm. Třeň jde snadno odtrhnout od klobouku.

Gymnopus confluens Chlum u Radonic, výsadba jehličnanů, sub Larix, Picea, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus confluens Žďárský potok, smíšený kulturní les, sub Fagus, Picea, Acer pseudoplatanus, 9.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus confluens Stožec, jedlobučina, na zemi v opadu, 3.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus confluens Černý les u Želnavy, suťový les, sub Fraxinus, Ulmus, Acer, 30.7.2011, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus confluens NPR Malý a Velký Štít, květnatá bučina, sub Fagus, Acer, 6.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus confluens (detail lupenů) Žďárský potok, smíšený kulturní les, sub Fagus, Picea, Acer pseudoplatanus, 9.9.2022, (c) Lucie Zíbarová