Velmi hojný druh, častější než typická forma (f. butyracea). Roste na podzim na zemi v opadu, vzácněji na dřevě, v jehličnatých i listnatých lesích, zpravidla na místech se silnější vrstvou humusu. Jedlá, ale málo kvalitní.
Rhodocollybia butyracea f. asema Fojtovice, kulturní smrčina, sub Picea, 21.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Rhodocollybia butyracea f. asema, NPR Velký a Malý Tisý, porost náletových dřevin, sub Betula, Populus tremula, Pinus, 11.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Rhodocollybia butyracea f. asema (řez plodnicemi) Fojtovice, kulturní smrčina, sub Picea, 21.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Rhodocollybia butyracea f. asema Evaň, výsadba modřínu, sub Larix, Crataegus, 25.10.2024, (c) Lucie Zíbarová
Rhodocollybia butyracea f. asema PR Český Jílovec, mechatý kmen Quercus, 7.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Rhodocollybia butyracea f. asema NP Krkonoše, Labský důl, polokulturní smrčina, sub Picea, Fagus, 21.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Rhodocollybia butyracea f. asema výsypka Boží Požehnání u Kynšperka nad Ohří, sub Picea, Pinus, Quercus, 29.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Tento druh vřeckovýtrusé houby je vázaný na lesní spáleniště, kde roste od jara do podzimu. Vyskytuje se roztroušeně, ve vyšších polohách je na vhodných stanovištích až hojná. Podobně jako velká část spáleništních vřeckovýtrusých hub má patrně schopnost biotrofní výživy (parazit či symbiont na kořenech dřevin). Viz terčovnice síťnatá (Disciotis venosa).
Rhizina undulata NPP Medník, spáleniště v kulturní smrčině, 31.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Rhizina undulata NP České Švýcarsko, spáleniště po reliktním boru, 30.6.2023, (c) Lucie Zíbarová
Rhizina undulata (řez plodnicí) NP České Švýcarsko, spáleniště po reliktním boru, 30.6.2023, (c) Lucie Zíbarová
Rhizina undulata PR Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Rhizina undulata PR Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Rhizina undulata Nová Pec na Šumavě, spáleniště v kulturní smrčině, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Rhizina undulata (spory, cotton blue, 1000x), 4.8.2021, (c) Lucie Zíbarová
Jarní forma křehutky hnědošedé (Psathyrella spadiceogrisea). Roste hojně v dubnu až květnu v listnatých lesích a lesních lemech, spíše v teplejších oblastech.
Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis Radostice, porost náletových dřevin, sub Salix caprea, Fraxinus, zbytky dřeva 31.3.2014, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis NPR Polabská černava, lesní cesta, na zemi, sub Populus, Salix alba, 25.4.2012, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis PR Pučanka, výsadba smrku na vápenci, hromada větví, 2.5.2006, (c) Lucie Zíbarová
Psathyrella spadiceogrisea f. vernalis PR Milá, sub Quercus, Corylus, Fraxinus, 13.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Vzácnější druh rostoucí jednotlivě, či v malých skupinkách na dřevě listnáčů, vzácně jehličnanů. Nápadná zbytky vela na okraji klobouku a mikroznaky (cystidy s krystalky na vrcholu). Bohatě vyvinuté velum má i křehutka bělovláknitá (Psathyrella spintrigeroides) mikroskopicky odlišná nápadně hojnými vřetenovitými pleurocystidami se ztlustlými žlutými stěnami. Podobnou ekologii mají i jiné druhy, např. křehutka vlásenitá (Psathyrella fibrillosa), křehutka švédská (Psathyrella rostellata) či křehutka vodomilná (Psathyrella piluliformis). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Psathyrella olympiana PP Ulrichov, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Lentinus brumalis
Velmi hojný a široce rozšířený druh choroše s centrálním třeněm rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (obvykle menšího průměru). Vytváří plodnice koncem podzimu (říjen-listopad), které pak vytrvávají až do jara. Způsobuje bílou hnilobu dřeva. Při určování stipitátních (majících třeň) druhů rodu Polyporus je významná velikost pórů - choroš brvitý (Polyporus ciliatus), tvořící plodnice na jaře a začátkem léta má póry výrazně menší - naopak choroš plástvový (Polyporus arcularius) má ústí pórů větší a brvitý okraj plodnice.
Polyporus brumalis NPP Peklo, reliktní bor, opadlá větev Betula, 28.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus brumalis NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, kmen Fagus, 23.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus brumalis Solopysky, vápnomilná bučina, větev Fagus, 8.3.2015, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus brumalis NPP Maldá, kulturní bor, opadlá větev Betula, 1.11.2024, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus brumalis PR Losí blato u Mirochova, blatkové rašeliniště, větev Betula, 4.5.2012, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Lentinus arcularius
Mírně teplomilnější druh, rozšířený především v nížinách a pahorkatinách, zde však bývá dosti hojný. Roste na dřevě listnáčů (zejména dubů, ale i javorů, lip, habrů, jilmů) a způsobuje bílou hnilobu. Nápadný velkými a protaženými póry. O něco menší póry má velmi hojný choroš poloplástvový (Polyporus brumalis), který vytváří plodnice na podzim a přetrvávající do jara. Stejně velké nebo ještě větší póry má výrazně teplomilný choroš voštinový (Polyporus alveolaris) s bočně přípojeným (nikoli +- centrálním) třeněm. Molekulárně patří do rodu Lentinus, tradičně zahrnujícího lupenaté zástupce.
Polyporus arcularius NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, větev Quercus, 7.5.2013, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus arcularius Poplze, směr Kostelec nad Ohří, větev Quercus, 29.4.2012, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus arcularius NPR Čtvrtě, teplomilná doubrava, větev Corylus, 4.3.2014, (c) Lucie Zíbarová
Polyporus arcularius PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, větev Salix, 24.4.2018, (c) Lucie Zíbarová
Větší a úhledný druh štítovky, roste na rozloženém dřevě nejrůznějších listnáčů (buk, dub, lípa). Roztroušeně se vyskytující druh, hojnější v pralesovitých porostech. Nezaměnitelná, nápadná hnědě zrníčkatým kloboukem i třeněm a tmavým ostřím lupenů. Viz š. černolemá (Pluteus atromarginatus) s vrostle vláknitou pokožkou klobouku a na dřevě jehličnanů. Tmavé ostří lupenů může mít např. i štítovka síťnatá (Pluteus phlebophorus var. marginatus). Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).
Pluteus umbrosus Jirkov, Najštejn, acidofilní bučina, kmen Fagus, 4.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 26.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus PP Líska, suťový les, kmen Acer, 22.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosusNP Šumava, Stožec, suťový les, padlý kmen Fagus, 26.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus PR Hrby, květnatá bučina, kmen Fagus, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus Rusovce, lužní les, padlý kmen Fraxinus, 5.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus PR Bučina u Žďáru, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus, 2.11.2007, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, kmen Aesculus, 28.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, silně rozložený kmen Carpinus, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus umbrosus NP České Švýcarsko, Divoká soutěska, silně rozložený kmen Fagus, 28.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Pluteus depauperatus, Pluteus boudieri, Pluteus gracilis, Pluteus hiatulus
Poměrně hojný menší druh štítovky, zejména na dřevě buku, ale i jiných listnáčů. Proměnlivý druh či komplex druhů. Někdy se neodlišuje od štítovky sametové (Pluteus plautus). Význačná bělavým, krémovým či šedohnědým, prosvítavě rýhovaným kloboukem, vysokými a hustými lupeny a třeněm bez hnědých vloček.
Pluteus semibulbosus Nečichy, akátina, zetlelý pařez listnáče, 6.7.2007, (c) Lucie Zíbarová
Drobná a roztroušeně se vyskytující štítovka rostoucí ze dřeva nejrůznějších listnáčů (např. buk, vrba). Roste od horských smíšených po nížnné lužní lužní lesy; od léta do podzimu. Komplex více obtížně rozpoznatelných druhů, patrně zdaleka nejběžnější drobným druhem z komplexu je u nás Pluteus inflatus (ke kterému náleží nejspíš většina, ne-li všechny, vyobrazené níže), Pluteus podospileus mj. s žilnatým kloboukem bude výrazně vzácnější. Je uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN - ohrožený druh.
Pluteus podospileus s.l. PR Chynínské buky, květnatá bučina, kmen Fagus, 1.6.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus inflatus. Mokřady horní Liběchovky, potoční luh, opadlá větev Alnus, 6.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. Kovářská, kuturní smrčina, okraj cesty, na zemi, 26.6.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. NPR Libický luh, měkký luh, padlý kmen Populus, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. NPP Peklo, potoční luh, kmen Populus tremula, 28.7.2021, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. PR Polom, květnatá bučina, mechatý kmen Fagus, 15.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. PR Fabián, květnatá bučina, kmen Fagus, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. Černý les u Želnavy, suťový les, kmen Fraxinus(?), 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus podospileus s.l. (albín) PR Myslivna, okroticová bučina, mechatý kmen Fagus, 9.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Tato krásná štítovka roste jednotlivě na dřevě listnáčů v pokročilém stadiu rozkladu (někdy může zdánlivě vyrůstat i ze země), nejčastěji vrb a buků. Roztroušeně až hojně se vyskytující druh, nápadný žlutookrovým kloboukem a růžovým třeněm. Podobný a vzácnější druh štítovka žlutozelená (Pluteus luteovirens) se liší stavbou pokožky klobouku (hymeniderm) a silně hygrofánním kloboukem, který za sucha vybledá až do svítivě žlutozelené barvy.
Pluteus leoninus Břínkov, květnatá bučina, mechatý kmínek Carpinus, 3.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus leoninus PR Hrby, Stellario-Tilietum, na zemi, ze zbytků dřeva v zemi, sub Tilia, Fraxinus, Quercus, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus leoninus Dobčice, mladá bučina, větev listnáče, sub Fagus, Acer, 5.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus leoninus Halámky, pískovna, kmínek Salix caprea,, 13.9.2010, (c) Lucie Zíbarová
Vzácnější a drobný druh štítovky, roste od léta do podzimu na mrtvém dřevě listnáčů v pokročilejším stadiu rozkladu, především buku, dubu a lípy. Vázaná především na přirozenější lesy s dostatečnou zásobou dřeva. Podobná štítovka drobná (Pluteus exiguus) roste na zemi, má šupinky na klobouku hnědé a liší se i mikroskopickými znaky (tvar cystid a terminálních elementů v pokožce klobouku). Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Pluteus hispidulus NPP Medník, acidofilní bučina, silně zetlelý kmen Fagus, 31.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus Drmaly, acidofilní bučina, kmen Fagus, 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus PR Fabián, suťový les, kmen Fagus, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus PR Fabián, suťový les, kmen Fagus, 31.7.2012, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, silně zetlelý kmen Fagus, 28.9.2012, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus PR U Spálené, dubohabřina, opadlá borka Quercus, 18.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus NPR Libický luh, tvrdý luh, pařez Quercus, 11.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus NPP Rečkov, mokřadní olšina, větévky Alnus na zemi, 10.9.2015, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus PR Hrby, ptačincová lipina, kmen Tilia, 15.7.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus PR Království, dubohabřina, kmen Fraxinus, 24.7.2020, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus PR Hrby, květnatá bučina, kmen Fagus, 10.8.2010, (c) Lucie Zíbarová
Pluteus hispidulus (spory a cheilocystidy, Congo Red, 1000x), 24.7.2020, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Pisolithus arenarius, non Pisolithus tinctorius (Mont.) E. Fisch. (= Pisolithus calognei?)
Mykorhizní břichatkovitá houba, dávající přednost kyselým, minerálním, spíše písčitým půdám a iniciálním stadiím sukcese vegetace. Lokálně se může vyskytovat na místech se strženou povrchovou vrstvou humusu, např. na pasekách, na okrajích cest apod. Obecně konkurenčně slabý, roste na stanovištích, kde je konkurence jiných druhů omezená - hojný může být například na důlních výsypkách s vysokým obsahem těžkých kovů. Roztroušeně se vyskytující druh, vázaný zejména na borovice. Nápadný na řezu typickou, hrubě zrnitou strukturou teřichu. Dříve považován za celosvětově rozšířený druh, nicméně obsahuje řadu drobných druhů, v Evropě se vyskytují čtyři druhy: Pisolithus arhizus (jihoevropský druh na bazických půdách), Pisolithus calongei (jihoevropský druh vázaný na cisty), P. capsulifer a P. tinctorius s str.
Pisolithus tinctorius Lítovská Výsypka, sub Pinus, 10.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Pisolithus tinctorius PR Maštale, kuturní bor, sub Pinus, 6.8.2020, (c) Lucie Zíbarová
Pisolithus tinctorius PP Martinské stěny, reliktní bor, sub Pinus, Betula, 3.9.2021, (c) Lucie Zíbarová
Pisolithus tinctorius Lítovská Výsypka, sub Pinus, 1.6.2016, (c) Lucie Zíbarová
Pisolithus tinctorius Lítovská Výsypka, sub Pinus, 10.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Pisolithus tinctorius Plasy, mýtina v kulturním lese, sub Picea, Pinus, 1.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
syn.: Rigidoporus sanguinolentus
Hojný rozlitý choroš rostoucí převážně na podzim na vlhkém a silně rozloženém dřevě jehličnanů a listnáčů. Nápadný průsvitnými plodnicemi a červenáním po poranění (u některých plodnic červenají okamžitě, jindy až po delší době). Komplex více kryptických druhů. Pórnatice skleněná (Physisporinus vitreus) se odlišuje poloprůsvitnými plodnicemi, jež po otlačení nečervenají.
Physisporinus saguinolentus PR Bukové kopce, květnatá bučina, fragment kmene Fagus, 30.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Physisporinus saguinolentus NPR Ve Studeném, kmen Picea, 10.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Physisporinus saguinolentus Nová Pec na Šumavě, Eu-Fagion, pařez Fagus, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Physisporinus saguinolentus PR Libín, Eu-Fagion, mechatý pařez Picea, 8.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Physisporinus saguinolentus Obírka, jedlobučina, pařez Abies, 15.8.2016, (c) Lucie Zíbarová
Tato živě žlutě až žlutookrově zbarvená hlíva roste na podzim na mrtvém dřevě, nejčastěji větvích, listnáčů (především břízy a buku), plodnice mohou vytrvávat až do jara. Roztroušeně se vyskytující druh, hojnější na chladnějších a podmáčených stanovištích. Plodnice nepříjemně zapáchají. Viz čechratice sklepní (Tapinella panuoides). Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).
Phyllotopsis nidulans Kyšperk, suťový les, padlý kmen Fagus, 21.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Phyllotopsis nidulans NPR Vyšenské kopce, větev Corylus, 3.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phyllotopsis nidulans PR Polom, květnatá bučina, kmen Fagus, 12.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Phyllotopsis nidulans PR Studený vrch, květnatá bučina, kmen Fagus, 4.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Phyllotopsis nidulans PR Polom, květnatá bučina, kmen Fagus, 12.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Phyllotopsis nidulans PP Líska, květnatá bučina, pařez Fagus, 17.3.2019, (c) Lucie Zíbarová
Phyllotopsis nidulans Vlkov, kulturní smíšený les, větev Betula, 10.9.2010, (c) Lucie Zíbarová
Nápadně zbarvená šupinovka, rostoucí od léta do podzimu nejčastěji na mrtvém dřevě lip (větve, kmínky), ale nezřídka i na jiných listnáčích. Poměrně hojný druh. Způsobuje bílou hnilobu. Viz též šupinovka mastná (Pholiota lucifera) rostoucí převážně na zemi či ze zbytků dřeva a š. ohnivá (Pholiota flammans) s odstávajícím šupinkami na klobouku a třeni. Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) má šedočerný nikoli hnědý výtrusný prach.
Pholiota tuberculosa PR Hrby, ptačincová lipina, kmen Tilia, 17.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota tuberculosa (albinotický jedinec) PR Hrby, ptačinocvá lipina, kmen Tilia, 17.8.2006, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota tuberculosa Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 29.8.2008, (c) Lucie Zíbarová
Lignikolní druh rostoucí na podzim často ve velkých trsech paraziticky na bázi živých listnáčů i jehličanů, fruktifikace pak pokračuje i mrtvém dřevě. Způsobuje bílou hnilobu. Velmi hojná a jedlá, byť poněkud tuhá. Podobná a vzácná šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides) se liší lepkavým až slizkým kloboukem a nápadnou sladce-chemickou vůní.
Pholiota squarrosa Plánička, mladší kulturní smrčina, báze zivého kmínku Picea, 30.9.2020, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota squarrosa Nová Pec na Šumavě, báze živého stromu Betula, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota squarrosa Volary, Stogerova huť, mez s náletovými dřevinami, báze Populus tremula, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota squarrosa Hříškov, smíšený kulturní les, báze pařezu Populus tremula, 28.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Hojný druh, který roste především pozdě na podzim v různých typech listnatých a jehličnatých lesů, popř. parcích a zahradách na zbytcích dřeva ukrytých v půdě, silně rozložených kmenech, dřevní štěpce apod. Význačná značně slizkým kloboukem s bělavými šupinkami při jeho okraji. Na první pohled může připomínat některé zástupce rodu slzivka (Hebeloma). Viz šupinovka bledookrová (Pholiota mixta) a š. gumovitá (Pholiota gummosa). Nejedlá.
Pholiota lenta PP Ulrichov, květnatá bučina, zbytky dřeva Fagus v půdě, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota lenta Drmaly, acidofilní doubrava, větev Larix(?), 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota lenta PP Ulrichov, květnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota lenta Mikulovický vrch u Kadaně, dubohabřina, silně rozložený pařez jehličnanu, 13.9.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota lenta Ústí nad Labem, Střížovický vrch, degradovaná dubohabřina, sub Pinus, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota lenta výsypka Velký Rýzl, sub Quercus, zbytky dřeva v půdě, 24.10.2006, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Pholiota carbonaria
Jak již název napovídá, je tento druh šupinovky vázaný na lesní spáleniště (antrakofilní druh), kde bývá dosti hojný již od poměrně časných stadií sukcese. Jaro - podzim. Pravděpodobně komplex více druhů. Viz další lupenaté spáleništní houby jako slzivka skrutkomilná (Hebeloma pseudoamarescens), penízovka uhelná (Tephrocybe athracophila) či křehutka spáleništní (Psathyrella pennata).
Pholiota highlandensis PR Niva Doubravy, vlhká louka, spáleniště, 11.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis Dřevčice, paseka, spáleniště, 5.5.2021, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis NP České Švýcarsko, Mezní Louka, spáleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 2.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis Údolí Doubravy, paseka, spáleniště, 26.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis NP České Švýcarsko, Mezní Louka, spáleniště po pasece kůrovcové smrčiny, 2.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis PR Niva Doubravy, vlhká louka, spáleniště, 11.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis NPP Medník, lesní spáleniště, 5.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis Nová Pec na Šumavě, spáleniště v kulturní smrčině, 11.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis České Budějovice, lesní spáleniště v kulturní smrčině, 2.8.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota highlandensis Dluhoště, Dálava, lesní spáleniště, 5.9.2006, (c) Lucie Zíbarová
Druh lupenaté houby často vyrůstající na podzim, ze dřeva listnáčů ukrytého pod zemí, dřevních zbytků apod. (někdy zádnlivě ze země). Roste roztroušeně v listnatých lesích, lesních lemech, zahradách a parcích. Klobouk za vlhka lepkavý s drobnými šupinkami. Viz šupinovka bledookrová (Pholiota mixta) a šupinovka šedohlínová (Pholiota lenta).
Pholiota gummosa Bechlín, skládka dřevního odpadu, 10.10.2015, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota gummosa Milovce, smíšený kulturní les, lesní cesta, sub Pinus, Quercus rubra, Betula, Robinia, 1.11.2024, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota gummosa PR Mokřady dolní Liběchovky, potoční luh, sub Alnus, Salix, 9.9.2018, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota gummosa České Budějovice, mulčovací kůra, trávník, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Pholiota gummosa České Budějovice, mulčovací kůra, trávník, 4.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
syn: Fuscoporia contigua
Hojný víceméně rozlitý druh ohňovce, rostoucí na nejrůznějších druzích listnáčů. Způsobuje bílou hnilobu. Význačný tvorbou hranek na šikmých substrátech a velkými a nepravidelnými póry při okraji plodnice. Viz ohňovec rezavý (Phellinus ferruginosus) obvykle s menšími póry a netvořící hranky.
Phellinus contiguus Chlum u Radonic, výsadba habru, pařízek Carpinus, 30.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Phellinus contiguus NPR Úhošť, dubohabřina, paldý kmen Quercus, 6.2.2024, (c) Lucie Zíbarová
Phellinus contiguus NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, rašeinná březina, padlý kmen Betula, (c) Lucie Zíbarová
Phellinus contiguus NPR Řežabinec a Řežabinecké tůně, rašeinná březina, padlý kmen Betula, (c) Lucie Zíbarová
Phellinus contiguus NPR Břehyně-Pecopala, teplomilná doubava, padlý kmen Quercus, 2.10.2012, (c) Lucie Zíbarová
Phellinus ferruginosus (vlevo) a Phellinus contiguus (vpravo) NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, padlý kmen Quercus, 30.5.2024, (c) Lucie Zíbarová
Běžná kornatcovitá houba rostoucí po celý rok na větvích jasanů, vzácně dalších druhů z čeledi olivovitých (Oleaceae), např. šeříku či ptačího zobu. Nápadná za vlhka tmavou linkou při okraji plodnice. Okraj se za sucha odlupuje podobně jako i u kornatky dubové (Peniophora quercina) nebo kornatky lipové (Peniophora rufomarginata).
Peniophora limitata PP Údolí Podbradeckého potoka, jasenina, větev Fraxinus, 5.5.2015, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora limitata NPP Polabská černava, větev Fraxinus, 25.4.2012, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora limitata NPR Horný les [SK], tvrdý luh, opadlá větev Fraxinus, 25.4.2024, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora limitata NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, trčící větev Ligustrum, 2.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora limitata (mladá plodnice) NPR Libický luh, tvrdý luh, větev Fraxinus, 9.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Peniophora limitata Deštnice, teplomilná doubrava, větévka Ligustrum vulgare, 28.6.2015 (c) Lucie Zíbarová
Peniophora limitata NPP Polabská černava, větev Fraxinus, 25.4.2012, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Rigidoporus obducens
Druh velmi podobný mladým a rozlitým plodnicím ostropórky topolové (Oxyporus populinus), za kterou je nejspíše zaměňován. Druh v Evropě spíše s jižním rozšířením, známý z dřeva více druhů listnáčů, nejčastěji však roste na topolech či vrbách. Způsobuje bílou hnilobu.
Oxyporus obducens Havraní ostrov, lužní les, silná větev Populus, 29.10.2018, (c) Lucie Zíbarová
Oxyporus obducens NPR Libický luh, tvrdý luh, padlý kmen Populus (?), 30.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Oxyporus obducens CHA Pečniansky les [SK], měkký luh, padlý kmen Populus alba, 19.11.2024, (c) Lucie Zíbarová
Oxyporus obducens PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, silná větev Popluus, 8.11.2018, (c) Lucie Zíbarová
Oxyporus obducens České Budějovice, bývalé vojenské cvičiště, kmen Populus tremula, 5.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Oxyporus obducens PR Slovanský ostrov [SK], měkký luh, padlý kmen Populus, 9.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Oxyporus obducens PR Starý háj [SK], měkký luh, padlý kmen Populus, 13.11.2022, (c) Lucie Zíbarová</p
Syn. Lentinus adhaerens
Roztroušeně se vyskytující lupenatá houba roustoucí od pozdního podzimu přes zimu do časného jara na dřevě jehličnanů (smrk, jedle), často silně zetlelém. Způsobuje hnědou hnilobu. Hojnější ve vyšších a inverzních polohách. Povrch klobouku mírně lepkavý.
Neolentinus adhaerens NPR Lichnice, silně rozložený kmen jehličnanu 31.3.2018, (c) Lucie Zíbarová
Neolentinus adhaerens (detail lupenů) PR Polom, kmen Abies, 3.4.2019, (c) Lucie Zíbarová
Neolentinus adhaerens Ostrovec u Písku, zetlelý pařez Picea, 3.3.2012, (c) Lucie Zíbarová
Nápadně zbarvená kornatcovitá houba, hojná především v druhé polovině podzimu a během teplé zimy na dřevě nejrůznějších listnáčů, vzácně i jehličnanů, zejména v počátečních stadiích rozkladu. Starší plodnice ztrácejí výrazně oranžové barvy a mohou být zaměněny za méně běžnou žilnatku proměnlivou (Phlebia rufa) s odlišně utvářeným hymenoforem a jinými mikroskopickými znaky. Voz též žilnatka bledá (Phlebia centrifuga).
Phlebia radiata PR U Spálené, dubohabřina, větev Quercus, 15.10.2019, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata NPP Polabská černava, mokřadní olšina, 10.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata Měrunice, dubohabřina, padlý kmen Cerasus, 3.1.2024, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata PP Ulrichov, kmětnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, kmen Cerasus, 31.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata PP Ulrichov, květnatá bučina, kmen Fagus, 8.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata PR Holina, květnatá bučina, kmen Fagus sylvatica, 7.11.2008, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia radiata PR Libochovka, květnatá bučina, kmen Fagus, 14.10.2017, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Mycoacia uda
Hojná kornatcovitá houba (z ostnitých druhů rodu Phlebia s.l. u nás asi nejhojnější), známá z dřeva nejrůznějších listnáčů, vzácně i jehličnanů (Abies alba). Od podobných druhů se pozná pozitivní reakcí na KOH (vínové zbarvení) a mikroskopickými znaky. Podobné druhy - např. hrotnatečka sladkovonná (Phlebia nothofagi), h. zlatavá (Phlebia aurea), h. černavá (Phlebia fuscoatra), h. dvouvýtrusá (Phlebia bispora), Phlebia acanthocystis, h. hlavatá (Phlebia capitata) aj. Vzácnější hrotnatka zápašná (Sarcodontia crocea) roste převážně na živých jabloních, má delší ostny a nepříjemně zapáchá.
Phlebia uda NPR Křivé jezero, zetlelé dřevo listnáče, 22.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda NPR Cahnov-Soutok, tvrdý luh, opadlá větev Fraxinus, 16.11.2021, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda Kyšperk, květnatá bučina, opadlá větev Acer, 12.9.2022, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda Houština u Mašťova, suťový les, kmínek Tilia, 29.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda PR Gajc [SK], tvrdý luh, padlý kmen Quercus, 14.11.2022, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda Stoupno, mokřadní olšina, opadlá větev Alnus, 14.10.2023, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda (reakce s KOH) PR Pavlínino údolí, potoční luh, opadlá větev Acer pseudoplatanus, 8.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda PR Pavlínino údolí, potoční luh, opadlá větev Acer pseudoplatanus, 8.9.2024, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda NPR Vyšenské kopce, kmínek Corylus, 3.11.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda Podkrušnohorská výsypka, kmínek Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda Mikulovický vrch, dubohabřina, větev Tilia, 15.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda PP Podskala, suťový les, větev Acer, 28.9.2016, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia uda Chocholná-Velčice [SK], potoční luh, větev listnáče, 27.8.2017, (c) Lucie Zíbarová
syn: Mycoacia aurea
Hojná kornatcovitá houba s otstnitým hymenoforem známá z dřeva listnáčů i jehličnanů. Od podobných druhů se pozná podle mikroskopických znaků (drobné takřka rohlíčkovité výtrusy cca 3,5-4 x 1,5 μm) a negativní reakce hymenia na roztok KOH. Podobné druhy - např. hrotnatečka černavá (Phlebia fuscoatra), h. žlutá (Phlebia uda) či Phlebia acanthocystis.
Phlebia aurea NPR Libický luh, měkký luh, padlý kmen Populus, 7.10.2022, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea Podkrušnohorská výsypka, větev Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea NPP Peklo, mokřadní olšina, větev Alnus, 30.8.2015, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea Sokolov, Podkrušnohorská výsypka, výsadba olše, kmínek Alnus, 5.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea Podkrušnohorská výsypka, větev Tilia, 7.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea NPR Ve Studeném, květnatá bučina, větev Fagus, 6.8.2013, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea NPR Libický luh, tvrdý luh, větev Fraxinus, 7.10.2013, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea NPR Karlštějn, dubohabřina, kmínek Corylus, 14.6.2016, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aurea PP Lom Rasová, náletové dřeviny, kmínek Corylus, 26.8.2017, (c) Lucie Zíbarová
Phlebia aureaNPR Karlštějn, dubohabřina, opadlá větev Quercus, 26.8.2024, (c) Lucie Zíbarová
Velmi hojná podzimní helmovka. Roste na zemi v opadu ve smíšených a jehličnatých lesích a vyznačuje se ředkvovým pachem a rezavým skvrnatěním plodnic ve stáří. Saprotrofní druh.
Mycena zephirus PR Údolí Doubravy, kulturní smrčina, sub Picea, Abies, 26.9.2022
Mycena zephirus PR Údolí Doubravy, kulturní smrčina, sub Picea, Abues, 26.9.2022
Mycena zephirus Volary, Stogerova huť, vlhká smrčina, sub Picea, Pinus, 13.10.2011
Roste jednotlivě, převážně zjara, na dřevě jehličnanů (borovice, smrk, jedle) obvykle v pokročilejších stadiích rozpadu. Význačná pachem po kyselině dusičné, bisporickými bazidiemi a velkými sporami. Ve vyšších polohách hojná. Od podobné helmovky louhové (Mycena stipata) se stejným pachem a rostoucí na stejných substrátech, převážně (nikoli však výlučně!) ve skupinkách a na podzim, je bezpečně rozlišitelná pouze mikroskopicky (M. stipata má tetrasporické bazidie a menší spory). Helmovka zelenobřitá (Mycena viridimarginata) s podobnou ekologií se odlišuje plodnicemi s olivovým odstínem a často tmavěji zbarveným ostřím lupenů.
Mycena silvae-nigrae NPP Peklo, potoční luh, pahýl Picea, 27.4.2023, (c) Lucie Zíbarová
Mycena silvae-nigrae NPP Peklo, inverzní smrčina, kmen Picea, 22.4.2021, (c) Lucie Zíbarová
Mycena silvae-nigrae Dívčí kámen, jedlobučina, padlý kmen Picea, 17.4.2008, (c) Lucie Zíbarová
Mycena silvae-nigrae PR Hrby, Eu-Fagion, kmen Picea, 1.4.2007
Mycena silvae-nigrae PR Losí Blato u Mirochova, blatkové rašeliniště, zetlelý pařez jehličnanu, 4.5.2012, (c) Lucie Zíbarová
Syn.: Mycena strobilicola
Helmovka význačná svým růstem šiškách smrku počátkem jara (březen-duben), vz. i na podzim a pachem po kyselině dusičné (či chloru). Roztroušeně se vyskytující druh, hojnější ve vyšších polohách. Ve stejnou dobu rostou na šiškách též penízovky z rodu Strobilurus - penízovka smrková (Strobilurus esculentus) na smrkových šiškách a penízovka provázková (Strobilurus stephanocystis) a p. nahořklá (Strobilurus tenacellus) na šiškách borových. Na dřevě jehličnanů v první polovině roku roste helmovka smrková (Mycena silvae-nigrae), též s pachem po kys. dusičné. Viz helmovka sněžná (Mycena flos-nivium) rostoucí ve stejné době na dřevě, detritu a vzácně i šiškách; liší absencí pachu a mikroskopickými znaky. Helmovka Mycena seynii s červenohnědým ostřím lupenů roste na šiškách borovic v oblastech s mírnou zimou (západní Evropa, Středomoří), z ČR není známa.
Mycena plumipes PP V Hlubokém, suťový les, šiška Picea, 25.2.2024, (c) Lucie Zíbarová
Mycena plumipes Domoušice, suťový les, šiška Picea, 2.4.2016, (c) Lucie Zíbarová
Mycena plumipes PR Hrby, Tilio-Acerion, šiška Picea, 3.3.2012, (c) Lucie Zíbarová
Mycena plumipes PR Hrby, suťový les, šiška Picea, 3.3.2012, (c) Lucie Zíbarová
Mycena plumipes PR Hrby, suťový les, šiška Picea, 3.3.2012 (c) Lucie Zíbarová
Tato drobnější helmovka roste poměrně hojně na podzim na zemi v opadu ve vlhčích humózních smrčinách, včetně kulturních porostů. Význačná jednolitě růžovými plodnicemi a tmavěji růžovým ostřím lupenů. Saprotrofní druh. Mnohem mohutnější je jedovatá helmovka narůžovělá (Mycena rosea) s pachem po ředkvičkách. Podobná může být i helmovka krvavá (Mycena sanguinolenta) ronící červenohnědý latex a s bělavými, pouze na ostří červenými lupeny.
Mycena rosella NP Krkonoše, Labský důl, polokulturní smrčina, sub Picea, Fagus, 21.9.2017, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella Světlík, mladá rašelinná smrčina, sub Picea, 27.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella Jaroslavický vrch, kulturní smrčina, sub Picea, 14.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella Světlík, mladá rašelinná smrčina, sub Picea, 27.9.2019, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella (detail ostří lupenů) Jaroslavický vrch, kulturní smrčina, sub Picea, 14.10.2016, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella NPR Velká Niva, mladá podmáčená smrčina, opad Picea, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella NPR Červené Blato, rašelinná smrčina, Sphagnum, 22.9.2011, (c) Lucie Zíbarová
Mycena rosella NPR Velká Niva, mladá podmáčená smrčina, opad Picea, 13.10.2011, (c) Lucie Zíbarová
