Dřevokazná houba rostoucí roztroušeně na dřevě listnáčů, typicky buku. Hojnější v pralesovitých či horských bučinách. Význačný rozlitými plodnicemi s dlouhými, křehkými ostny. Příbuzný a vzácnější ježatec různozubý (Creolophus cirratus) tvoří masité, kloboukaté plodnice. Podobné rozlité ostnité polodnice tvoří např. některé hrotnatečky (např. hrotnatečka sladkovonná - Phlebia nothofagi, h. žlutá - Phlebia uda, h. zlatá - Phlebia aurea) či nepříjemně páchnoucí hrotnatka zápašná (Sarcodontia crocea). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Dentipellis fragilis PR Holina, Eu-Fagion, zetlelý Fagus sylvatica, 27.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Dentipellis fragilis NP Šumava, Žlebský vrch, suťový les, větev Fagus, 5.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Dentipellis fragilis NPR Žofínský prales, jedlobučina, padlý kmen Fagus, 26.9.2023, (c) Lucie Zíbarová

Dentipellis fragilis NP Šumava, Stožec, suťový les, padlý kmen Fagus, 26.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Dentipellis fragilis PR Pleš, květnatá bučina, kmen Fagus, 4.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Dentipellis fragilis Černý vrch u Želnavy, horský suťový les, kmen listnáče, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Dentipellis fragilis PP Domaslavické údolí, květnatá bučina, kmen Acer, 10.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Dřevokazná kornatcovitá houba rostoucí hojně na podzim na dřevě listnáčů i jehličnanů a to nejen v přírodě, ale i ve stavbách, sklepích apod. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu. Příbuzná dřevomorce domácí (Serpula lacrymans), nicméně nejedná se o tak agresivní druh. Podobná a též hojná popraška tenká (Coniophora arida) se odlišuje tenčími plodnicemi a světlejšími, méně dextrinoidními výtrusy, roztroušeně se vyskytující popraška olivová (Coniophora olivacea) septovanými cystidami (patvrné pod lupou jako ojiínění hymenia), vzácná popraška vřetenovýtrusá (Coniophora fusispora) pak vřetenovitým tvarem výtrusů (všechny předtím zmíněné druhy jej mají eliptické). Plodnice mohou být parazitované vřeckovýtrusou houbou Nodulisporium cecidiogenes, tvořící nádory na hymeniu.

Coniophora puteana PR Holina, Eu-Fagion, kmen Fagus sylvatica, 6.11.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coniophora puteana PR Holina, Eu-Fagion, kmen Fagus sylvatica, 6.11.2008, (c) Lucie Zíbarová

Coniophora puteana PR Polom, květnatá bučina, padlý kmen Fagus, 5.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Coniophora puteana NPR Ruda, silně rozložený kmen Quercus, 14.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Coniophora puteana Domoušice, paseka, pařez Fagus, 26.10.2015, (c) Lucie Zíbarová

Coniophora puteana NPR Šúr [SK], měkký luh, fragment kmene Salix, 3.11.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od pozdního jara do podzimu na silně rozloženém dřevě listnáčů (buku, habru, jasanu apod.) od nížin (lužní lesy) do hor. Hladká forma (f. aleuriatus) se liší nesíťovaným kloboukem. Viz též slzečník štítovkovitý (Bolbitius reticulatus var. pluteoides).

Bolbitius reticulatus PR Průchodnice, květnatá bučina, báze pařezu Fagus, 19.10.2019, (c) Lucie Zíbarová

Bolbitius reticulatus PR Buky u Vysokého Chvojna, květnatá bučina, kmen Fagus, 2.11.2015, (c) Lucie Zíbarová

Bolbitius reticulatus PR Polom, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus, 28.5.2019, (c) Lucie Zíbarová

Bolbitius reticulatus PR Holina, květnatá bučina, zetlelý kmen Fagus sylvatica, 7.11.2008, (c) Lucie Zíbarová

Bolbitius reticulatus f. aleuriatus Černý les u Želnavy, suťový les, kmen Ulmus, 22.9.2013, (c) Lucie Zíbarová

Bolbitius reticulatus NPR Kohoutov, květnatá bučina, silně rozložený kmen Fagus, 19.5.2015, (c) Lucie Zíbarová

Bolbitius reticulatus PR Bukové kopce, květnatá bučina, silně zetlelý kmen Fagus, 30.4.2016, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh nápadně oranžově zbarveného choroše rostoucí na dřevě listnáčů (často buků a třešní), ve velmi vzácně i jehličnanů. Substrát obvykle bývá v počátečních stádiích rozkladu, často vystavený slunci. Nápadně často roste ve společnosti outkovky chlupaté (Trametes hirsuta). Způsobuje bílou hnilobu. Viz též oranžovec vláknitý (Pycnoporellus fulgens). Tropický Pycnoporus sanguineus, ojediněle zavlékaný i do Evropy, se odlišuje červenými (nikoli oranžovými), tenkými plodnicemi, drobnějšími póry a hladším kloboukem.

Pycnoporus cinnabarinus PP Starý Hirštejn, květnatá bučina, větev Fagus, 7.9.2011, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporus cinnabarinus Podkrušnohorská výsypka, větev Betula, 1.7.2007, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporus cinnabarinus PP Tiské stěny, podmáčená březina, větev Betula, 1.10.2021, (c) Lucie Zíbarová

Pycnoporus cinnabarinus PP Tiské stěny, podmáčená březina, větev Betula, 1.10.2021, (c) Lucie Zíbarová

Lignikolní druh rostoucí hojně od léta do podzimu ve skupinách až trsnatě na mrtvém dřevě listnáčů, zejména buků. Bez výrazného pachu. Význačná drobnými sporami (4.5 - 6.5 x 3-4 μm) s velmi nevýrazným klíčním pórem, pleurocystidy lageniformí až utriformí, tenkostěnné. Podobnou ekologii mají i jiné druhy např. křehutka bělovláknitá (Psathyrella spintrigeroides) křehutka olympijská (Psathyrella olympiana), křehutka slonovinová (Psathyrella papyracea) či křehutka masitá (Psathyrella sarcocephala). Viz též křehutka Candolleova (Psathyrella candolleana) a opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis).

Psathyrella piluliformis PP Starý Hirštejn, Luzulo-Fagion, kmen Fagus, 5.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Psathyrella piluliformis Jirkov, Najštejn, acidofilní doubrava, pahýl Quercus, 4.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Psathyrella piluliformis NP Šumava, Radvanický hřbet, květnatá bučina, kmen Fagus, 22.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující druh lupenaté houby rostoucí v pozdním létě a na podzim na dřevě mrtvém listnáčů, převážně buku. Voní intenzivně moučně. Způsobuje bílou hnilobu. Spory velmi drobné 2-4 x 2-2.5 μm, hladké, neamyloidní. Druh byl u nás dlouho určován jako strmělka dřevní (Ossicaulis lignatilis), ta však má v ČR spíše synantropní rozšíření, méně výrazné šedavé tóny na klobouku a liší se zejména mikroznaky (větší výtrusy). Viz též strmělka kmenová (Clitocybe truncicola) bez moučného pachu a s rhizomorfami na bázi. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Ossicaulis lachnopus Drmaly, acidofilní bučina, kmen Fagus, 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Ossicaulis lachnopus PP Starý Hirštejn, Luzulo-Fagion, kmen Fagus, 5.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Ossicaulis lachnopus Litvínov, Šumenské údolí, acidofilní bučina, padlý kmen Fagus,, 27.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Ossicaulis lachnopus NPR Libický luh, měkký luh, padlý kmen Populus, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Ossicaulis lachnopus Drmaly, acidofilní bučina, kmen Fagus, 3.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Ossicaulis lachnopus PR Libochovka, květnatá bučina, kmen Fagus, 13.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Ossicaulis lachnopus PR Dunajské ostrovy [SK], měkký luh, kmen Ulmus, 7.11.2019, (c) Lucie Zíbarová

Hojná vřeckovýtrusá dřevorozkladná houba jejíž stromata s perithecii vyrůstají na mrtvém dřevě nejrůznějších listnáčů. Komplex velmi podobných a morfologicky špatně rozlišitelných druhů, z nichž je dřevomor plazivý zdaleka nejhojnější. Od příbuzných druhů se pozná snadno mikroskopicky na základě apikálního aparátu vřecek, jenž se nebarví v Mezerově reagens a spor s nevýraznou klíční štěrbinou. Promělilvý druh (či komplex druhů) s popsanými varietami d. plazivým houbobomilným (Nemania serpens var. hydnicola) a d. plazivým hrbolkatým (Nemania serpens var. colliculosa), s obdobnými sporami avšak amyloidní (modrou) reakcí askoapikálního aparátu v Melzerově reagens. Viz též dřevomor Chestersův (Nemania chestersii), dřevomor uhlový (Nemania carbonacea), dřevomor černý (Nemania atropurpurea), dřevomor Nemania diffusa.

Nemania serpens NPR Čertoryje, dubohabřina, větev Carpinus, 10.6.2017, (c) Lucie Zíbarová

Nemania serpens NPP Žehuňský rybník, porost vrb na břehu rybníka, silná větev Salix alba, 18.7.2013, (c) Lucie Zíbarová

Nemania serpens NPR Ve Studeném, květnatá bučina, kmen Fagus, 6.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Nemania serpens Uhelná, stará pískovna, náletové dřeviny, kmen Populs tremula, 30.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Pseudochaete tabacina, Hydnoporia tabacina

Roztroušeně se vyskytující druh kornatcovité houby rostoucí na mrtvých větvích listnáčů, často ještě připojených ke kmeni. Obzvláště hojná je na větvích křovitých vrb okolo rybníků. Častěji se vyskytuje na jihu a západě země. Způsobuje bílou hnilobu. Na houbě pravděpodobně parazituje vzácná masenka lišejníková (Hypocreopsis lichenoides).

Hymenochaete tabacina České Budějovice - cvičák, nálet křovitých vrb, větev Salix, 20.3.2006, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete tabacina Uhelná, rekutivovaná skládka, větev Robinia, 31.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete tabacina NPR Řežabinec a Řežabincké tůně, větev Salix cinerea, 13.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete tabacina Uhelná, rekutivovaná skládka, větev Robinia, 31.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Hymenochaete tabacina Jakule - Jiříkovo údolí, porost křovitých vrb, větve Salix cinerea, 26.4.2007, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh trepkovitky rostoucí od léta do podzimu na dřevě listnáčů (vz. i jehličnanů) v pokročilém stadiu rozkladu, obzvláště v bučinách. Význačná hladkým a hygrofánním kloboukem a mikroznaky. Spory kulovité 4-5 μm v průměru. Od podobných blízce příbuzných druhů s kulatými výtrusy a hygrofánním kloboukem (Crepidotus malachius, C. stenocystis, C. malachioides) se pozná bezpečně pouze na základě mikroskopických znaků (velikost spor a tvar cheilocystid). Trepkovitka měkká (Crepidotus mollis) má želetinózní pokožkou klobouku, která jde snadno sloupnout. Další druhy nemají hygrofánní klobouk např. (Crepidotus cesatii, Crepidotus variabilis). Viz hlíva ušatá (Pleurocybella porrigens) s bílým výtrusýnm pracem a na jehličnanech a hlívíčka stopkatá (Hohenbuehelia auriscalpium) taktéž s bílým výtrusným prachem a želatinózní vrstvičkou po pokožkou klobouku.

Crepidotus applanatus NPR Ve Studeném, květnatá bučina, kmen Fagus, 10.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus applanatus PR Karvanice, suťový les, kmen Fagus, 17.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus applanatus NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, kmen Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus applanatus NPR Břehyně-Pecopala, acidofilní bučina, kmen Fagus, 24.6.2012, (c) Lucie Zíbarová

Crepidotus applanatus PR Polom, jedlobučina, kmen Fagus, 20.8.2015, (c) Lucie Zíbarová

Místy hojně se vyskytující druh rostoucí od léta do počátku podzimu v listnatých (obvykle pod duby a buky), méně často i jehličnatých lesích, na kyselých i bázemi bohatších horninách. Mykorhizní. Pach nasládlý (květy růže) ve stáří až po syrových bramborách. Roste vzácně společně s svou bílou varietu (var. alba), která má bílý klobouk. Smrtelně jedovatá! Viz té muchomůrka jarní (Amanita verna) a m. jízlivá (Amanita virosa).

Amanita phalloides var. phalloides PR Deštenské pastviny, dubohabřina, sub Quercus, Fraxinus, 13.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. phalloides NPP Mladá, náletové dřeviny, sub Quercus, Betula, Salix caprea, Robinia, 8.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. phalloides PR Pod Trlinou, květnatá bučina, sub Fagus, 10.9.2020, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. phalloides PR Pod Trlinou, květnatá bučina, sub Fagus, Quercus, 13.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. phalloides Litvínov, Šumná, acidofilní bučina, 29.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. alba (vlevo) a var. phalloides (vpravo) NPR Karlštejn, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Acer campestre, 15.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. phalloides PP Starý Hirštejn, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.10.2011, (c) Lucie Zíbarová

Amanita phalloides var. phalloides Malonty, fragment jedlobučiny, sub Picea, Fagus, 30.7.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Xerula longipes

Houba rostoucí roztroušeně na dřevě ukrytém hluboko v zemi či kolem pařezů, častější je v doubravách v teplejších oblastech. Celý povrch klobouku a třeně je jemně rezavě plstnatě chlupatý. Podobná, avšak vzácnější slizečka chlupatá (Xerula melanotricha) má chlupky tmavé a roste ve vyšších polohách, převážně ze dřeva jedle. Viz slizečka ocasatá (Hymenopellis radicata).

Xerula pudens Koněprusy, dubohabřina, sub Carpinus, Acer campestre, Larix, Quercus, 13.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Xerula pudens NPR Libický luh, tvrdý luh, sub Fraxinus, Quercus, 6.10.2013, (c) Lucie Zíbarová

Xerula pudens Vinařice, kulturní smíšený les, pařez Quercus, 23.10.2016, (c) Lucie Zíbarová

Xerula pudens srovnání odění třeně u X. pudens (vlevo) a X. melanotricha (vpravo) 27.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující saprotrofní druh rostoucí na zemi, převážně(?) na bazických substrátech. Podobné druhy, např. helmovka mechomilná (Mycenella bryophila), helmovka drsnovýtrusá (Mycenella trachyspora) či helmovka perlovýtrusá (Mycenella lasiosperma), lze odlišit jen mikroskopicky. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).

Mycenella salicina EVL Evaňská rokle, Geranion sanguinei, sub Fraxinus, Corylus, 11.9.2011, (c) Lucie Zíbarová

Mycenella salicina Podkrušnohorská výsypka, sub Alnus glutinosa, 17.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Leccinum carpini, Leccinum pseudoscbrum

Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do podzimu kozáku, který vytváří mykorhizu s habrem, vzácněji s lískou, hojnější v nižších polohách a na neutrálních až bazických půdách. Jedlý. Podobné druhy: pod břízami - kozák březový (Leccinum scabrum), kozák šedohnědý (Leccinum brunneogriseolum), kozák šedozelený (Leccinum variicolor), kozák bílý (Leccinum holopus); pod osikou - kozák topolový (Leccinum duriusculum). Na duby vázaný rostoucí kozák dubový (Leccinellum crocipodium), rostoucí často na podobných stanovištích, se liší žlutým ústím rourek.

Leccinellum pseudoscabrum NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, sub Carpinus, Fagus, Picea, 16.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Leccinellum pseudoscabrum NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 9.7.2022, (c) Lucie Zíbarová

Leccinellum pseudoscabrum Vinařice, dubohabřina, sub Carpinus, Tilia, Quercus, 19.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Leccinellum pseudoscabrum Veliny, smíšený kulturní les, sub Carpinus, Picea, Abies, 20.6.2019, (c) Lucie Zíbarová

Leccinellum pseudoscabrum NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, sub Carpinus, Fagus, Picea, 16.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Leccinellum pseudoscabrum NPR Břehyně-Pecopala, květnatá bučina, sub Carpinus, Fagus, Picea, 1.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Leccinellum pseudoscabrum Břínkov, potoční luh, sub Alnus, Carpinus, 3.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný druh ryzce doprovázející duby snad na všech stanovištích. Roste od léta do podzimu na všech typech půd. Páchne nepříjemně po štěnicích. Mléko krémové, neměnící barvu, mírné, svíravé. Nejedlý.

Lactarius quietus NPP Peklo, acidofilní doubrava, sub Quercus, Pinus, Corylus, 18.9.2015, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius quietus PP Evaňská rokle, teplomilná doubrava, sub Quercus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius quietus České Budějovice, acidofilní doubrava, sub Quercus, Picea, Pinus, 2.8.2011, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius quietus Ústí nad Labem, Střížovický vrch, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, Pyrus, 19.8.2010, (c) Lucie Zíbarová

Patrně vzácný druh ryzce rostoucí pod listnáči (habr, dub) na bazických substrátech. Mléko bílé, fialovějící, mírné. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Lactarius luridus Vinařice, mladá dubohabřina, sub Querus, Carpinus, 19.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius luridus PP Evaňská rokle, ruderalizované stanoviště v dubohabřině, sub Betula, Quercus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Roztroušeně se vyskytující ryzec rostoucí od léta do podzimu v listnatých lesích, hlavně pod habry a lískami, převážně na vápnitých substrátech. Mléko bílé, vodnaté, fialovějící, po chvíli palčivé. Podobný ryzec lemovaný (Lactarius aspideus), též s fialovějícím mlékem, roste pod vrbami na vlhkých místech. Ryzec Lactarius flavopalustris roste na vlhkých stanovištích pod břízami v horách a severských oblastech a není palčivý. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Lactarius flavidus NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 16.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus PR Na Voskopě, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 8.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 16.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus NPR Koda, dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 16.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus PP Evaňská rokle, dubohabřina, sub Carpinus, Corylus, Betula, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus PP Evaňská rokle, černýšová dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 1.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus PP Evaňská rokle, dubohabřina, sub Carpinus, Corylus, Betula, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius flavidus PP Evaňská rokle, černýšová dubohabřina, sub Carpinus, Quercus, 1.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Tento ryzec nápadný rychlým žloutnutím mléka se vyskytuje roztroušeně v létě a na podzim typicky pod duby na kyselých i bazických substrátech. Mléko bílé, záhy ale žloutnoucí, mírné po chvilce mírně palčivé či svíravé. Na obdobných stanovištích roste např. i ryzec dubový (Lactarius quietus) či r. klamný (Lactarius decipiens).

Lactarius chrysorrheus NPR Čtvrtě, teplomilná doubrava, sub Quercus, 30.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius chrysorrheus Evaňská rokle, dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, 25.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius chrysorrheus Žerotín, smíšený kulturní les, sub Quercus, Pinus, Larix, 17.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius chrysorrheus EVL Evaňská rokle, teplomilná doubrava, sub Quercus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Mykorhizní druh rostoucí vzácně na podzim v teplejších oblastech pod listnáči (dub, buk, habr) na vápnitých podkladech. Viz šťavnatka načervenalá (Hygrophorus erubescens), která žloutne a roste pod jehličnany. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Hygrophorus russula NPR Pochválovská stráň, dubohabřina, sub Quercus, Fagus, Pinus, 10.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus russula Hřivice, teplomilná doubrava, sub Quercus, 3.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus russula Hřivice, teplomilná doubrava, sub Quercus, 3.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus russula NPR Koda, dubohabřina, sub Quercus, Acer campestre, Carpinus, 16.9.2022, (c) Lucie Zíbarová

Hygrophorus russula Eváň, Carpinion, sub Quercus, Carpinus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

syn.: Collybia fusipes

Tato penízovka roste roztroušeně v létě a počátkem podzimu při bázi kmene a na kořenech listnáčů, nejčastěji dubů. Vyznačuje se dlouhým, tuhým vřetenovitým třeněm ukrytým v zemi, řídkými lupeny a tendencí k rezavému skvrnatění. Roste i za suchého počasí. Hojnější je v teplejších oblastech. Může způsobovat zažívací otravy.

Gymnopus fusipes Jirkov, Najštejn, acidofilní doubrava, báze pahýlu Quercus, 4.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus fusipes NPR Karlštejn, dubohabřina, pařízek Quercus, 19.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus fusipes NPR Karlštejn, dubohabřina, báze živého kmene Quercus, 20.7.2021, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus fusipes EVL Evaňská rokle, teplomilná doubrava, báze Quercus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Gymnopus fusipes Malé Žernoseky, dubohabřina, báze pařezu Quercus, 7.7.2016, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Nolanea verna

Hojný druh závojenky rostoucí zjara (březen-květen) ve světlých lesích a lesních lemech pod listnáči i jehličnany. Jedovatá. Druh je poměrně variabilní, zvláště co se statnosti plodnic týče. Podobná závojenka slanečková (Entoloma hirtipes) roste ve stejné době, ale odlišuje se silným okurkově-rybím pachem, většími plodnicemi s dlouhým třeněm a mikroskopicky přítomností cystid na ostří lupenů.

Entoloma vernum Lipová u Brodců, dubohabřina, okraj lesní cesty, sub Quercus, Acer, Salix caprea, 7.4.2014, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma vernum Vinařice, zarůstající sad, sub Populus tremula, Malus, 27.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma vernum Vinařice, zarůstající sad, sub Populus tremula, Malus, 27.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma vernum Církvice, Oblík, teplomilná doubrava, sub Populus tremula, Prunus cerasus, Quercus sp., 12.4.2008, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma vernum Radostice, dubohabřina, sub Corrylus, Fraxinus, Carpinus, 31.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma vernum Střížovický vrch, lesní lem, sub Cerasus, Populus tremula, Prunus spinosa, Quercus, 28.3.2021, (c) Lucie Zíbarová

Entoloma vernum Velemín, Liščí vrch, potoční luh, sub Fraxinus, Acer, Alnus, 25.4.2017, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Caloboletus radicans

Teplomilný druh hřibu vyskytující se od léta do podzimu pod duby, lipami a habry, častěji v nižších polohách na vápencovém či jinak bazickém podloží. V chladnějších oblastech se může vyskytovat na hrázích rybníků. Na příhodných lokalitách až hojný druh. Síťka na třeni obvykle omezená jen na na oblast pod kloboukem. Hořký a nejedlý. Poněkud podobný a vzácnější hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) je mírný a má na třeni síťku. Viz další hořké hřiby: hřib kříšť (Caloboletus calopus) a hřib žlučník (Tylopilus felleus) obvykle na kyselých půdách pod jehličnany.

Caloboletus radicans PR Žehuňsko-Báň, lesní lem, sub Quercus, Crataegus, 25.7.2024, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans PR Deštěnské pastviny, dubohabřina, sub Quercus, Corylus, Acer campestre, 13.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans Velký Karlov, hráz rybníka, sub Quercus, 12.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, sub Quercus, Acer, Crataegus, 2.9.2024, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicansi Zlatnická dolina [SK], dubohabřina, sub Quercus, Carpinus, 14.8.2021, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans Ústí nad Labem, Klíše, zahrada, sub Tilia, 3.8.2016, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans Ústí nad Labem, Klíše, zahrada, sub Tilia, 24.7.2017, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans Dřevíč, křovinatá stráň, sub Quercus, 4.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans Dymokury, dubohabřina, sub Quercus, Tilia, Corylus, 3.8.2017, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans Ústí nad Labem, Klíše, zahrada, sub Tilia, 22.7.2015, (c) Lucie Zíbarová

Caloboletus radicans PR Vrbenské rybníky, návodní strana hráze, sub Quercus, Ulmus, 6.8.2012, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Amanita echinocephala

Roztroušeně se vyskytující druh muchomůrky rostoucí od léta do podzimu pod listnáči (dub, hab, líska, lípa, buk), zpravidla na těžších půdách bohatších na báze. Vyskytuje se nejen v lesích, ale s oblibou i v parcích, stromořadích nebo na hřibitovech. Snadno poznatelný druh pro nepříjemný pach a jehlancovité bradavky. Viz muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis). Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie "málo dotčený druh" (LC).

Amanita solitaria NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, sub Quercus, Carpinus, 17.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria NPR Čtvrtě, teplomilná doubrava, sub Quercus, 30.10.2014, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria Dlouhopolsko, intravilán, parčík, sub Pinus, Tilia, 18.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria Ústí nad Labem - Klíše, zahrada, sub Tilia, 1.8.2024, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria Ústí nad Labem - Klíše, zahrada, sub Tilia, 5.9.2017, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria EVL Vrbka, Quercion pubescenti-petrae, sub Quercus, Crataegus, 15.9.2011, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, sub Quercus, Tilia, 22.8.2013, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria EVL Vrbka, výsadba lípy, sub Tilia sp., 15.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Amanita solitaria EVL Evaňská rokle, Quercion pubescenti-petrae, sub Quercus, 7.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

 Syn.: Agaricus caroli, A. maiusculus, A. squamulifer

Saprotrofní druh rostoucí od pozdního léta do podzimu v listnatých a jehličnatých lesích s preferencí pro vápnité podloží. Dužnina na řezu červená. Třeň ve spodní části s věncovitě uspořádanými šupinkami (velum). Dříve se rozlišovali v příbuzenstvu více podobných druhů (Agaricus caroli, A. squamulifer), není se však považují za jeden variabilní druh. Může připomínat světlé formy pečárky lesní (Agaricus sylvaticus), která je mikroskopicky velmi podobná; sušený materiál u p. Benešovy však netmavne, liší se i Schäfferovou reakcí (negativní u p. Benešovy) a zbytky vela na třeni a strukturou prstenu. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).

Agaricus benesii Evaň, kulturní smíšený les, sub Larix, Fraxinus, Ligustrum, Swida, 25.10.2024, (c) Lucie Zíbarová

Agaricus benesii EVL Evaňská rokle, lesní lem, sub Corylus, Fraxinus, 11.9.2011, (c) Lucie Zíbarová

Hojný druh hřibovité houby tvořící mykorhizu s dvoujehličkatými borovicemi především na kyselých, písčitých půdách. Plodnice se obevují od počátku léta do podzimu. Pod většiny klouozků se liší suchým a matným, v dospělosti jemně šupinkatým povrchem klobouku. Na obodobných stanovištích se vyskytuje např. i klouzek kravský (Suillus bovinus) nebo klouzek obecný (Suillus luteus). Jedlý.

Suillus variegatus PP Rašeliniště Bobovec, okraj rašeliniště, sub Pinus, Betula, Salix, 27.9.2019, (c) Lucie Zíbarová

Suillus variegatus EVL Pískovna Erika u Sokolova, sub Pinus, 29.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Velmi hojný ryzec rostoucí od léta do podzimu pod borovicemi a smrky (vzácně i listnáči) na kyselých půdách. Význačný suchým kloboukem se slídovými odlesky, často též se špičatým hrbolem a bílým neměnným mlékem se zprvu mírnou, avšak po chvíli značně palčivou chutí. Nejedlý.

Lactarius rufus PP Prameniště Chomutovky, kulturní smrčina, sub Picea, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius rufus Doksy, písčitý bor, sub Pinus, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius rufus PR Komáří vrch, mladá kuturní smrčina, sub Picea, 15.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius rufus PR Kostelecké bory, boreokontinentální bor, sub Pinus, Betula, 8.10.2022, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius rufus PR Komáří vrch, mladá kuturní smrčina, sub Picea, 15.7.2018, (c) Lucie Zíbarová

Lactarius rufus EVL Pískovna Erika u Sokolova, sub Pinus, 29.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Inocybe rufoalba?

Drobný druh vláknice, roztroušeně se vyskytujcí pod borovicemi na obnažené půdě mezi mechy a lišejníky na písčitých půdách. Poměrně častá je v pískovnách. Výtrusy bradavčité. Nápadná ekologií, drobnými plodnicemi a často dvoubarvým koboukem. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).

Inocybe jacobi Provodín, spontánní skucese v pískovně, sub Pinus, 11.10.2017, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe jacobi Heřmanův Městec, pískovna, sub Pinus, 17.11.2020, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe jacobi Lítovská výsypka, sub Pinus, 30.6.2007, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe jacobi EVL Pískovna Erika u Sokolova, sub Pinus, 29.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe jacobi Stráž nad Nežárkou, pískovna, sub Pinus, 9.8.2010, (c) Lucie Zíbarová

Inocybe jacobi Tušť, pískovna, sub Pinus, 11.9.2010, (c) Lucie Zíbarová

Drobná penízovka rostoucí hojně na loňských plodnicích hub, nejčastěji hřibovitých (klouzek, čechratka), ale například i čirůvek. Od podobných druhů (penízovka hlíznatá - Collybia tuberosa, penízovka Cookeova - Collybia cookei) se liší absencí sklerocia na bázi plodnic.

Collybia cirrhata Soumarský most, stará plodnice Paxillus, 6.9.2018, (c) Lucie Zíbarová

Collybia cirrhata Dluhoště u Benešova nad Černou, loňská plodnice Paxillus?, mladá podmáčená smrčina, 20.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Collybia cirrhata Podkrušnohorská výsypka, sub Pinus sp., zbytky plodnice Suillus, 13.8.2007, (c) Lucie Zíbarová

Collybia cirrhata Pískovna Erika u Sokolova, sub Pinus, zbytky plodnice Suillus?, 29.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Handkea excipuliformis, Calvatia excipuliformis

Hojný větší druh druh pýchavky, rostoucí od léta do podzimu v listnatých lesích, lesních lemech, kolem cest apod. Jedlá. Podobná pýchovka dlabaná (Lycoperdon utriforme) roste spíše mimo les.

Lycoperdon excipuliforme Výsluní, mladá kulturní smrčina, sub Picea, 23.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Lycoperdon excipuliforme Poplze, porost náletových dřevin, 1.10.2012, (c) Lucie Zíbarová

Lycoperdon excipuliforme EVL Pískovna Erika u Sokolova, sub Pinus, Betula, 29.8.2006, (c) Lucie Zíbarová

Syn.: Strobilomyces floccopus

Nezaměnitelná mykorhizní hřibovitá houba rostoucí roztroušeně od léta do podzimu pod listnáči (buk) a jehličnany (smrk) na kyselých půdách zpravidla chudých na humus. Dužnina na řezu červená. Jedlý, ač ke konzumaci neláká. Citlivým osobám může způsobovat zažívací obtíže.

Strobilomyces strobilaceus, Bečice, kulturní smíšený les, sub Picea, Abies, Corylus, 28.8.2019, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus NPP Peklo, inverzní smrčina, sub Picea, Abies, Fagus, 23.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus NPP Peklo, inverzní smrčina, sub Picea, Abies, Fagus, 23.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus NPP Peklo, inverzní smrčina, sub Picea, Abies, Fagus, 23.8.2023, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus PP Domaslavické údolí, acidofilní bučina, 10.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus Osek, acidofilní bučina, sub Fagus, 20.8.2014, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus Mikulov v Krušných horách, acidofilní bučina, sub Fagus, 5.9.2014, (c) Lucie Zíbarová

Strobilomyces strobilaceus PP Peklo, acidofilní bučina, sub Faus, Picea, 22.8.2008, (c) Lucie Zíbarová

Celkem hojný, avšak přehlížený druh kornacovité houby s polokloboukatými plodnicemi a ostnitým hymenoforem. Roste na dřevě listnáčů, nejčastěji olší. Ještě hojnější ostnateček okrový (Steccherinum ochraceum) nevytváří výrazně polokloboukaté plodnice (i když se mohou na okraji odchlipovat), má kratší, jinak zbarvené ostny a menší spory.

Steccherinum bourdotii NPR Ruda, pobřežní porost rybníku, větev Alnus, 14.9.2012, (c) Lucie Zíbarová

Steccherinum bourdotii NPR Kněžičky, teplomilná doubrava, báze mrtvého dubu (Quercus sp.), 21.3.2014, (c) Lucie Zíbarová

Steccherinum bourdotii NPP Polabská černava, mokřadní olšina, padlý kmen Alnus, 20.12.2015, (c) Lucie Zíbarová

Steccherinum bourdotii Chabařovice, vrbina, větev Salix, 11.11.2016, (c) Lucie Zíbarová

Steccherinum bourdotii PR Mokřady dolní Liběchovky, mokřadní olšina, kmínek Alnus, 30.10.2018, (c) Lucie Zíbarová